Přítel se chce vrátit poté, co se po 10 letech se mnou rozešel

Reaguji na Mado: Otázka je, kolik je mu let, ale obecně bych z toho, pokud byl váš vztah hezký, nedělala až takovou tragedii.Možná jen zazmatkoval, možná se k tomu přidaly např. i jiné problémy (práce atd.) a zapochyboval.To se stává každému v opravdu dlouhodobých vztazích a kdo tvrdí, že ne je pokrytec.Možná jste potřebovali být nějaký čas od sebe, abyste si uvědomili (především tedy on), že to, co mu místy připadalo samozřejmé a třeba i lehce stereotypní bylo vlastně vyjímečné (a není deset let ve vztahu dnes vzácnost?) a krásné a nechce o to přijít.
Pokud ho máš ráda tak bych mu dala druhou šanci.

Reaguji na Mado:
Ahoj ,četla jsem si tvoje založená téma. Člověk si to uvědomí až to nemá nebo ztratí. Vždycky je ve vztahu po x letech nějaká krize a on třeba nevěděl jestli tě miluje nebo je to jen zvyk být s tebou. Proto asi udělal takové rozhodnutí a pak zjistil že bez tebe nemůže být. Jestli jste měli ten 10ti letý vztah v pohodě tak tu šanci bych mu ještě dala.

Reaguji na Mado: Polož si otázku, stojí ti partner a vztah za to? Miluješ ho?

Je mu 26, mě bude 28. Byli jsme si první láskou.

Řekl, že kdyby to neudělal, nikdy by na to nepřišel a měl by strach, že to na něj přijde, až budeme mít děti a to už by nikdy neodešel. Že si tím rozchodem uvědomil spoustu věcí. třeba, že nechce bejt sám, že takovou ženskou, jako jsem já už nenajde, že takový nejsou, že mu chybí, jak jsme se měli fajn... Co předtím pokládal za "spořádanost" mu teď chybí a vidí v tom smysl života.

Ano, zakopaný pes je v nespokojenosti s prací, kteoru se teď odhodlal změnit.

To, co jsme měli, je opravdu vzácnost a já na to byla vždycky náležitě hrdá. Máme se strašně rádi a záleží mi na něm. Chybí mi, deste let je deset let, to člověk s člověkem proroste, i v každodennosti ho vidím všude... ale najednou nevím, jestli ho miluju. Co když ho to za rok, za dva, chytne zase? Zároveň bych si nerada někdy vyčítala, kže jsme mu tu druhou šanci nedala... Hroznej ****** v hlavě...

Měli jsme vážně moc hezký vztah. O to horší bylo to vystřízlivění, když přišel, že mě nemiluje... Když jsme doopravili byt, takovej společnej projekt, pro něj to tím skončilo, že už ho nic jinýho nečeká, pro mě naopak začínalo... Teď by tohle všechno už nyní chtěl a najednou nevím já... paradox, nerozumím si, že nemám jasno... Už vím, že potřebuju hotovýho chlapa, co ví, co chce a on ještě hotovej není, potřebuje si dokázat něco v práci, v životě... Jak mu znovu uvěřit? Po tom rozchodu jsem dělala všechno proto, abych už nebyla jím zranitelná, abych s eobrnila a teď se prostě bojím...

Reaguji na Mado: V tom případě to celkem i chápu (první vztah atd.) a nebyla by to pro mě překážka dát mu druhou šanci.Uvědomil si, co měl a co by ztratil a věřím, že máte šanci být spolu šťastní, samozřejmě pokud TY o to budeš stát a přeneseš se přes to zkratové jednání.
Řešila jsem po stejné době podobný zkrat a ustáli jsme to, tudíž vím, že to jde a věř mi, že mě to taky bolelo, ale nechtěla jsem zahodit třetinu života, který byl krásný jen pro jedno blbé období.

Mado

Mám kamarádku, která byla v dlouhodobým vztahu, už nevím který z nich přišel s tím, že toho druhého nemiluje, že se ten vztah nikam neposouvá a rozešli se. Asi za 3 měsíce se k sobě vrátili - strašně jim ten druhej chyběl, byli na sebe zvyklí. Po roce se vzali a za další rok tato kamarádka řeší to samé - vyvstali stejné problémy, stejné pocity jako před tím rozchodem a ona se rozvádí. Tím tě nechci strašit, ale uvádím případ, kdy se podle mě, ti dva k sobě vrátili proto, že neuměli být sami, byli zvyklí na toho druhýho člověka, chyběl jim ten pohodovej život, ale opravdu z lásky se k sobě nevraceli.

Jak ses přes to přenesla, prosím tě? Jste nyní spolu a šťastní? Vraceli jste se k tomu ještě někdy?

Jo, tohle mě přesně straší.... Mám strach, jestli mu chybím opravdu já nebo "jen" nechce být sám. Zároveň vím, že vzájemně je laťka nasazena opravdu vysoko a že já i on jsme si zkusili, byť je krátkodobě, jinýho partnera/převozníka, ale jen jednoho, tak jestli to stačí, jestli by toho porovnání nemělo bejt víc, aby si byl člověk opravdu jistej, že doma má to nejlepší a už o tom vážně nikdy nepochyboval...

Reaguji na Mado: U nás nešlo o problém, že by mě chtěl opustit nebo nemiloval, ale o tom, že problém v práci a z toho pramenící stres, že neuživí rodinu (ač je velmi úspěšný podnikatel) a že by mi možná bylo s někým líp.I když tam možná podvědomě hrálo roli i to, že já jsem byla jeho první.
Je to paradox, ale jsme daleko šťastnější než dřív, naučil se nedusit problémy v sobě, děláme si naprosto sobecky čas jen pro sebe.Oba dva jsme si uvědomili, že se máme rádi a chceme být spolu.U nás to bylo o to lehčí, že v tom nikdy nefiguroval nikdo třetí.
Vím, že nejlepší je se k tomu nevracet, ale přiznávám, že občas na mě splín padne.

Jenže zas na druhou stranu, když to nezkusím, budu si to vyčítat třeba někdy... a u novýho chlapa, se kterým tu historii nemám, tak si taky nemůžu být jistá, že nepřijde po nějaký době s něčím podobným... Vím, že tuhle jistotu nebudu mít nikdy a s nikým. Zřejmě to asi ale jinak nezjistím. To bych nemohla jít nikdy do žádnýho vztahu, že jo...

Paradoxná.
Presne takto nazývajú túto fázu rozchodu psychologovia.
Po pár mesiacoch od rozchodu si ten, kto navrhol rozchod uvedomí príťažlivé sily, ktoré ho spájali s bývalým partnerom.
A bývalý partner si už vtedy buduje nový život.
Väčšinou ten, kto dal kopačky zotrváva vo vzťahu dlhšie, lebo podcenil príťažlivé sily, ktoré ho o pár mesiacov prekvapia.

Vy ste mali jednoznačne prechodený vzťah, táto kríza musela nastať - vraj ľudia nepodceňujú fyzické zákonitosti a tie psychické áno.
Vy ste boli pre seba výborní partneri ked ste boli spolu tak dlho - len ste neurobili nič aby ten vzťah dlhšie vydržal. Vzťahy bez detí alebo iného spoločného projektu málokedy vydržia viac ako 6 rokov - zákon prírody.

Pokud ti chybí a chceš s ním být tak se k sobě vraťte. Chápu, že ti ublížil, ale zase chápu, že tohle potžebovala že si teď moc dobře uvědomuje. Jste spolu teda od nějakých sedmnácti, dá se pochopit, že zaváhal, zpanikařil. Mimo to mluvím z vlastní zkušenosti, já jsem s přítelem od 16ti, jsme spolu teď šest let a už jsme takový rozchod (taky z jehostran,y měli),po čtyřech letech...vzala jsem ho zpět a nelituju (ikdyby jsme se zase rozešli, což se nevylučuje samozřejmě). Ten vztah to někde posunulo a i já si měla čas promyslet v tom rozchodu co a jak... rozhodně nás to pozitivně posunulo dál a nelituju toho, že se to stalo, ikdyž mi samozřejmě hodně ublížil. V dnešní době se prostě hůř nese, když sou spolu lidi tak dlouho jako my, je potřeba to tak brát...nicméně pokud ho CHCEŠ tak neřeš, že tě může zase nechat. Může, ae taky nemusí. A stejně tak tě může nechat někdo nový...

Jeroným Klimeš je moudrý muž Ano, cíleně a těžce jsem se nakonec po rozchodu obrnila, aby už mi nemohl víc ublížit a začala dělat jen sama na sobě bez něj....teď si ho mám zase pustit k tělu? Ty přitažlivé síly, ty si uvědomuje zcela objektivně a myslí to vážně?

Ano, přesně tak.... pokud si na to opravdu přišel a posílí nás to, pak není na co čekat a měla by následovat svatba. Jinak nic z toho nemá smysl... Pokud se rozhodneme spolu být a má to tak být, budeme to tak cítit oba, že nám to prospělo, že se milujeme, pak je jediným řešení svatba, děti... 10 let jsem si nepřála nic jiného, než aby mě požádal o ruku a teď mě to přijde jak rozhodnutí z rozumu...

Dám mu druhou šanci. Mrzelo by mě to, kdyby ne a jednou bych si to určitě vyčítala, protože vždycky jsem byla přesvědčená, že je to on... Byli jsme si první a přechodili jsme to a potřebovali jsme si asi nějakým způsobem ujasnit, co v sobě a v našem vztahu máme...
Chybí mi, to určitě ano. Doufám, že se znovu zamiluju a bude to ještě lepší než předtím... zatím jsem skeptická a potřebuju zjistit, že se přitahujeme, milujeme, chceme...Nebudu tlačit na pilu a doufám, že to ucejtím....