Přítel se chce vrátit poté, co se po 10 letech se mnou rozešel

A jak ti dal najevo, že tě chce zpátky?
Taky jsem teď 2 měsíce po rozchodu po 2 ročním vztahu a pořád ho miluju. Ale popravdě bych si vůbec nedokázala představit návrat, protože bych mu nemohla nic veřit. Rozešel se se mnoum, protože prý už mu to přislo jako manželství a potřebuje se osamostatnit a naplno se věnovat svým koníčkům. Přislo to ve chvíli, kdy jsem to vůbec nečekala a velice mě to ranilo...
Já si nemyslím, že 2 měsíce jsou dlouhá doba. Já si naopak myslím, že je to poměrně krátká doba. Já bych ho asi nechala trochu potrápit, musí ti dokázat, že o tebe stojí. Ne slovy, ale činy.

Nech si čas, netlač na pilu... Spěcháš někam? Bývalý přítel Tě opustil jako první, nebyla to Tvoje volba. Tak jestli o Tebe opravdu tolik stojí, bude muset překousnout, že Ty si ta, která teď bilancuje. Současnému příteli o této situaci a Tvém váhání nic říkat nemusíš (alespoň nebude mít tendence dělat se účelově lepším jen proto, aby ses přiklonila na jeho stranu), ale pokud se rozhodneš pro opak, určitě pochopí, že desetiletá minulost se nedá smazat mávnutím proutku.
Být Tebou, stanovím si nějaký časový horizont, kdy bych se tím netrápila, ale v kontaktu byla s oběma. A po uplynutí stanovené doby bych se vrátila k zásadní otázce, tj. ke komu Tě srdce táhne.
Držím palce

Reaguji na tarabell:

Tak v první řadě zahodil 10letý vztah on.
Já bych se k němu nevracela, aspoň zatím ne...zvláště když nebrečíš doma sama, ale máš někoho novýho. Není na škodu ho poznat, i když by z toho nakonec nic nebylo, ne?
My jsme spolu s přítelem teda "jen" pět let, ale na společnou budoucnost - svatbu, děti, hypotéku se těšíme. Jestli byl váš vztah hezkej, tak nechápu čeho se v tomhle ohledu děsil?
A jestli pokaždý, když se mu něco nebude zdát příjde s rozchodem...tak za jak dlouho by tě zase opustil? Jediný, kdo to odnese budeš ty
jestli o Tebe opravdu stojí, tak ho nech ať ti to dokazuje jak může a snaží se!
Koneckonců, on byl ten co to pohnojil...tak se nech chvilku rozmazlovat

Já mám hroznej strach, aby se to někdy v budoucnu neopakovalo. Už to nikdy nechci zažít, aby někdo přišel a řekl, že mě nemiluje a že odchází... Nikdy jsem ho k ničemu nenutila, nic si nevynucovala a přišla rána a já se od toho teď nějako nedokážu odprostit a sama se divím, že přestože vím, že si na to asi přišel, já jsem překvapená, že nevím, jestli ho chci zpět, protože mi prostě ublížil.
Nový muž, který se mi zjevil náhodou, jak už to bývá, mi pomohl záskat odstup a přestože jsem si myslela, že není na světě lepšího chlapa, než je můj bejvalej, zdá se, že existuje. A i přes to, že nevím, jak nový začínající vztah dopadne, je mi teď tak nějak dobře. Asi jsem našla zase sama sebe, hrábla si na dno po tom rozchodu a ve chvíli, kdy jsem si říkala, že už to prostě horší bejt nemůže a že prostě jsem taková jaká jsem, tak se zjevil ten nový muž, který mu se navíc přesně tak, jak jsem líbim. A je to hotový chlap, který nebilancuje, ví co chce a k tomu chce mě a nechce na nic spěchat.

A já teď vůbec nevím, čí jsem, co mám dělat, jak se mám rozhodnout, abych jednou nelitovala ani jednoho, ani druhýho... Asi ano, teď mám nárok na to, abych bilancovala jí a dala si na čas. jestli to tak má být, tak bývalý vydrží a přesvědčí mě o tom, ne? Vlastně už nikam nespěchám a už jsem schopná se sebrat a jít, když ten nový vztah nebude za nic stát. To bych nikdy předtím neudělala. Asi prostě nemám co ztratit... Oni dva (bývalý a "současný") o sobě nic nevědí a nechám to tak, je to jen a jen moje věc...

Jedno je jistý. Potřebuju chlapa, o kterýho se budu moct opřít - v budoucnu, když by byly děti, jakýkoliv problémy. Ne takovýho, kterej bude bilancovat, když to bude nejmíň potřeba, i když ve zbytku je božskej, ale byli jsme si první, takže asi logicky i potřebujeme poznat jiný vztahy, bohužel. Ten novej mě zase třeba nezmáčkne za den tolikrát, jak bych ráda, ale zase mě podrží a bude mít jasno... No, přijdu si jak v blbým filmu.

Děkuju vám za vaše názory a zkušenosti.

Nebuď si jistá tím, že nový přítel opravdu ví co chce. V listopadu jsem ukončila pětiletý vztah. A před dvěma měsíci začala nový protože mě tím co říkal přesvědčoval že je to chlap do budoucna, že ví co chce. Postupem času ale zjiš'tuju, že není vše tak jak se zdá.....

To je skvělý, moc ti to přeju!! Je fajn vědět, že šťastný konce se dějou!

To mě mrzí, že věci nejsou být takové, jak se zdály, ale třeba se to ještě vysvětlí, vyvine..

Vím to a nejsem si jistá absolutně ničím. Zároveň nemám vlastně co ztratit a snažím se nic moc přehnaně nečekat. Teprve toho nového muže poznávám a má spoustu much, ale i tak mě láká, přesně takovej, jakej je a i s tím, že ho neznám, což mi přijde po 10 letech vztahu, kdy jsem znala bývalýho opravdu velmi dobře, vážně hodně divný, že najednou nevím, jak ten nový zareaguje...
Ať to dopadne tak jako tak, je příjemný zjistit, že i jinej chlap může bejt dokonce lepší než bývalý, že takový prostě existuje, i když je to zpočátku po rozchodu nepředstavitelný... Snad budu mít štěstí. Někdy si říkám, že už bych si ho vážně zasloužila!

Reaguji na Mado: Přeji hodně štěstí, hlavně nikam nepospíchej. Když jsem já pospíchala, vždycky jsem zakopla..Dělej to co chceš a nechej věcem volný průběh. Můžu se jen tak orientačně zeptat kolik je tobě a tvému ex?

Reaguji na shane.k:
Děkuju za radu. Je nám oběma 27.

Nechcu znít tak, jakobych ti to nepřála, ale s tím novým i tak buď opatrná. Z mé zkušenosti se ze začátku každý chlap jeví jako ideální partner (proto s nima taky začínáme chodit, že )

Tady je v podstatě dilema chlap, kterýho znám, vím jakej je, ale bojím se, že mi udělá to samý, ublížil mě a důvěra je narušená vs. novej chlap, kterej se jeví jako ideální, ale bude takovej za půl roku, dva, pět? To je prostě risk a nevíš. Můžeš zůstat s novým a po roce zjistíš, že je to blb a budeš litovat, nebo taky ne.....V tomto bys měla asi poslouchat své srdce a intuici a já si osobně myslím, že všechno, co se nám v životě přihodí, má nějaký důvod a věřím tomu, že pokud spolu dva mají být, tak spolu prostě budou, i když třeba časem.

Poradila bych ti stejně jako holky, nebýt zatím moc hrrr a ex pěkně vydusit....už jen kdybyste se měli k sobě vrátit, tak ať ví, že neexistuje, že to udělá znova a ať si ujasní co opravdu chce...

Díky za nestranný názory...

Dám tomu čas, celý tý situaci. Nebudu teď hned něco řešit, není potřeba. Nechám věci tak, jak jsou. Musí bejt dobře hlavně mě, že? Někdy na to zapomínáme...

Budu si užívat novýho, ať už to s ním dopadne jakkoliv. Protože teď je mi s ním prostě dobře, svůj účel to plní. Zaměstnává mi hlavu, abych neřešila bejvalýho a přináší mi optimismus. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet....

Co se týká bývalýho, nechci definitivně něco uzavírat. Nemám teď jasno. Jsem bolavá, zraněná a dotčená a nejde mi se teď přes to přenést. Neubráním se tomu, že mu to dám pocejtit, že mi ublížil. Jsem štíř, takže si (bohužel) moc dobře všechny křivdy pamatuju. Jestli spolu máme být, tak spolu budeme. Ale nechám to teď plynout, musím si na to přijít a ten čas na to si zasloužím, nebudu tlačit na pilu... Snad mi to půjde.

Reaguji na Mado: Taky jsem štír a mám to úplně stejně, vždycky mi dá hodně práce potlačit v sobě chuť po pomstě..

Ale já to myslela jinak...samozřejmě, že vztah zahodil on ale slečna najednou vidí,že to jde i bez něj a že je schopná si najít i jiného partnera a teď co....být s novým mužem a člověka s kterým byla 10 let odstřihnout....či vzít bývalého zpět....To je opravdu těžké... Jinak jsem to myslela tak, že by asi ráda zkusila být s někým jiným ale bojí se aby neudělala tímto rozhodnutím chybu....a tím ten 10ti letý vztah neukončila uplně...sice odešel on ale tím,že chce zpět tak konečné rozhodnutí je na ní.....

Ahojte, je to 4 měsíce od rozchodu a on už si na všechno přišel a zpětně si uvědomil, co všechno jsme měli... chce mě, rodinu, naši pohodu, naši vzájemnou podporu, naše výlety, náš spokojenej život tak, jak jsme ho měli a co docenil až teď.. Co s tím?

Chtěla jsem si, aby si na to přišel a stalo se a já teď nevím, co mám dělat. Hrozně mi chybí a vím, že takoýho podobnýho je hrozně těžký najít. Na tom jsme se i shodli, protože jsme oba už zkusili krátkodobě jiné partnery... Omluvil se, stýská se mu po mě, už ví, jaký bohatsví jsme měli, ale jinak než takhle by si na to prý nepřišel... Co mám dělat?