Přítel nemá žádné koníčky a vysedává doma

Reaguji na Peg:
Já Tě chápu, ale co naděláš, když je založením lenoch.

Reaguji na Barušenka: být tebou to moc neřeším. Psalas, že s tebou dělá cokoliv, jezdíte na dovči, tak prostě ve volném čase chce mít klídek. Horší by bylo kdyby chtěl abyste společně pořád byli doma, když ty na to nejsi

ano já jsem taky zvyklá že táta furt makal...paradoxně také krom jeho oblíbeného tenisu i ja jsem byla tak vychovaná, takže mi přijde normální přijít domu a šup do monterek na baráku je práce vždy dost i pro ženskou.... neměla jsem ale ani jednoho přítele který by byl v tomto alespon podobný jako já...takže jsem to vzdala a smířila se raději s myšlenkou že takoví jsou všichni (i když vím že to tak není). Je ale pravda že motivace makat na svým je stokrát větší než na "cizím" - v tvým případě u tvých rodiču

Tak já absenci koníčků u partnera taky vnímám jako malinký problém. Nedávno jsem poznala jednoho kluka, je mladý, ale už velice brzo začal rodičům pomáhat s rodinným obchodem a věnoval tomu doteď téměř veškerý čas a vlastně kvůli tomu v životě moc nezažil. Neměl přítelkyni, nemá příliš kamrádů, se kterými by se nějak pravidelně scházel. A mám u něho takový pocit, že mi vlastně nemá moc co nabídnout, nějak mě posunout dál, jestli rozumíte. Dát nové obzory. Prostě žije pouze prací. Myslím si, že ve vztahu je taky docela důležité, aby každý měl nějaké své koníčky. Aby si ti dva taky měli co povídat, vždyť kvůli tomu člověk taky zažije nějaké situace a.. no asi tak Ale chápu, že každý má rád taky svůj klid. To já taky. Ale mít koníčky a užít si občas volný den doma, to jsou dle mě 2 rozdílné věci. Dá se dělat obojí.

Dá, ale ne každý chce

ten můj je taky spíš takovej peciválek když sme spolu tak se aktivity nějak nebrání ale když je sám,tak skoro celý den prospí,nebo je u pc .. do hospod nechodí,což sem ráda, jen jednou za měsíc jde třeba s kamarádem posedět a pokecat..tak mě to spíš vyhovuje že je takový ..jak už tu někdo psal "co by za to jiný holky dali mít pecivála" '

Jo, určitě mu to vyhovuje a určitě ho do ničeho nenutí. Jen je asi problém v tom, že akční člověk toho druhýho, kterej je na něj naopak akční málo, těžko jakoby pochopí, že vysedávat doma u TV mu stačí...
Já jsem taky prý až moc akční, i když mě to nepřijde... Přitom si jen jdu ráda po práci zacvičit a večer u tý televize stihnu vyžehlit a ještě umejt nádobí, když můj přítel udělá steak k večeři. Můj přítel přijde ve tři domů z práce a kouká na telku, leží na gauči, spí, nemluví nebo hraje playstation. A já mám pocit, že jako co se děje, že tohle není normální... A on je přitom spokojenej a nevadí mu, že si jdu cvičit... prostě má jiný tempo a mě se to taky špatně chápe...

Kéž bych konečně pochopila to pozitivum, že mi vlastně nechává svobodu, že si můžu dělat co chci... místo toho mám ale pocit, že SPOLU tím pádem nic moc neděláme a nesdílíme a že se tím odcizujem, že trávíme každej volnej čas jakoby jinde

Já vidím problém v tom, že to takhle nevyhovuje jí
Jenže co s tím..
Já vím, co by za to jiný holky daly Ale jak si na to zvyknout?