Zdravím vás,
mám takovy problém s mím partnerem..Nechodíme spolu dlouho ale on se hrozně bojí ale já mám strach že to nedělá ze strachu ale jen aby mě mohl mit pod kontrolou..
Začalo to v mé práci,pracovala jsem na čerpací stanici a měla jsem i noční a on tam semnou byl každou noc,než jsem zavřela..Je jasne ,že jsem tam znala hodně lidí a mluvila s nima.On to pořád svadí na to že je policista a že vi jak to chodí a že má strach..Z práce jsem musela odejít ze zdravotních duvodu a myslela jsem si ,že potom jak tam skončím to přejde ale nepřestal s tím..Moje sestra mě jednou večer přemluvila at s ní jdu na zabavu u nás na vesnici a byla jsem tam asi jen tři hodiny a přitel ,když jsem mu napsala sms že jsem doma a jdu spát,tak mě ještě prosil at jdu na chvili na icq ,,napadlo mě že to dělá jen proto aby si byl jistý že jsem doma...Asi za tyden jsem šla grilovat ke kamarádce taky kousek od domu a on měl zrovna noční a nabizel mi ,že mě hodí domu asi tak 100 m,,odmitla jsem ,že je to kousek ale on se na mě zlobil..Už jsem o tom začala hodně přemýšlet..Další bylo,že me kamarádky pozvaly na kavu a jely jsme autem par km od naší vesnice..Přitel měl opět službu a chtěl mě odvezt domu,,už mě to naštvalo a vylitla jsem z kuže a řekla mu,že mě kontroluje a neveří mi..Urazil se,že neumím ocenit jeho snahu a lásku.Vždycky chodim jen s kamaradkamy a to když je on v práci abych nekazila naše společené večery..Pořád mi řiká že je to dukaz lasky ale já mam dojem,že hodně žarlí a nechci at se stupnuje.Pořád mu musim psát sms kde jsem atd...Miluji ho ale připadám si jako ve vězení...
Poradí mí někdo jakto řešit?Moc děkuji..
Naprostý souhlas s Matadi - vycouvat dokud je čas. Život s chorobným žárlivcem je nesnesitelný a rozhodně žádná radsot ( můj otec tuto chorobu měl ). Lze to léčit, ale prvním předpokladem je uvědomění pacienta, že skutečně touto chorbou trpí a následně těžká práce s odborníky a je to na pár let...
Pokud je to chorobnej žárlivej tak opravdu pryč ti sou nejnebezpečnější, ale možná je taky extra opatrnej až paranoidní v tom, že se bojí, že na tebe všude něco číhá. A s tím icq to mohla být jen náhoda.
Žárlivost je něco šíleného a žít s žárlivcem je stejné jako žít s alkoholikem.
U vás si ale myslím, že je to spíš důsledek toho, kdy a za jakých okolností jste se s přítelem dali dohromady.Jemu ani manželka a mimčo nezabránili začít vztah s tebou, tudíž se asi bojí, že i ty si kdykoliv můžeš najít jiného.
I když to není jednoduchý, moc dobře to vím, takovýho podobnýho kluka jsem taky měla, nakonec mě nepouštěl nikam, radím odejít. Sice Ti bude smutno, jestli ho máš jinak ráda, ale obrovsky se Ti uleví.
A co píše Bruce 78 je svatá pravda. A normální holka fakt nestačí na to, aby chorobného žárlivce změnila. Oni vůbec nevědí, že dělají něco špatně a akorát jim je divné, že i vlastní rodina, co se týče té žárlivosti, stojí proti nim.
Naprostý souhlas s holkama, jít od toho dokud je čas.. A doufat, že s tím přestane, když se rozejdete.. Bohužel znám jeden případ z mého okolí, ten chlap byl fakt mag.r a nakonec z toho byl stalking jak když vyšije.. Přeju hodně sil
Já jsem měla v práci kolegyni, která se s přítelem dala dohromady v době, kdy byli oba zadaní.A asi právě proto, že věděli, jak je jednoduché zahnout, na sebe neuvěřitelně žárlili.Volali si klidně i pětkrát za hodinu, kontrolovali si fcb, dokonce se jeden s druhým pokoušeli anonymně kontaktovat na icq, všechny své známé nutili, aby "prověřili" toho druhého (agenti provokatéři)....okolí to přišlo neuvěřitelné jak se ti dva navzájem ničili.
Já být Delania tak příteli jasně řeknu, že potřebuji svůj vlastní prostor a bude-li do něj neustále zasahovat, povede to k rozchodu.
Děkuju za rady,ted to ještě tak hrozné není ale mám strach že pokud nějak nezasahnu a nepromluvim s ním,bude to hroší a horší..Pokud se kvuli tomu pohádáme,tak mě to bude mrzet ale jinak to nejde.Ve všem nám to klape ale tohle jeho jediny (zatím)velky problem..
Cituji Delania: Děkuju za rady,ted to ještě tak hrozné není ale mám strach že pokud nějak nezasahnu a nepromluvim s ním,bude to hroší a horší..Pokud se kvuli tomu pohádáme,tak mě to bude mrzet ale jinak to nejde.Ve všem nám to klape ale tohle jeho jediny (zatím)velky problem..
Tak držím palce, ať to pochopí.
moc děkuju..Budu se snažit to udělat dneskaa řict co mi vadí....Oddalovat to ,nemá cenu..
Cituji Lusinda: Já jsem měla v práci kolegyni, která se s přítelem dala dohromady v době, kdy byli oba zadaní.A asi právě proto, že věděli, jak je jednoduché zahnout, na sebe neuvěřitelně žárlili.Volali si klidně i pětkrát za hodinu, kontrolovali si fcb, dokonce se jeden s druhým pokoušeli anonymně kontaktovat na icq, všechny své známé nutili, aby "prověřili" toho druhého (agenti provokatéři)....okolí to přišlo neuvěřitelné jak se ti dva navzájem ničili.
Nemáme ty samé známé?
Jinak to, že je chorobně žárlivý může fakt souviset s tím, že sám lehce podvede. Ví, jak to je jednoduché, že.....
Každopádně chorobný žárlivec je jeden z nejhorších typů mužů, už jsem /bohužel/ zažila a ten se opravdu nezmění. Někde jsem četla, že je pro ně těžší přestat žárlit /nebo to alespoň nedávat najevo/ než pro alkoholika se odnaučit pít.
Cituji Lusinda: Jemu ani manželka a mimčo nezabránili začít vztah s tebou, tudíž se asi bojí, že i ty si kdykoliv můžeš najít jiného
Mám stejný názor
Nerozcházej se s ním...
Měla by sis s ním promluvit a říct mu narovinu, že pokud to takhle půjde dál, že budeš zvažovat rozchod. Měl by se chytnout za čumák Vysvětli mu, že svoboda ve vztahu je nutná podobně jako láska... že vztah je nejen o starostech o toho druhého, ale především o důvěře. Zeptej se ho, jestli Ti náhodou nevěří a pokud odpoví, že nevěří, zeptej se ho proč...
Já bych ze vztahu kvůli tomuhle neodešla, ba naopak bych se to snažila vyřešit. Držím palce Tobě i tvému partnerovi, aby to nepřeháněl
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.