Přítel mi zakazuje se malovat

Vím, že z tvé strany to útok opravdu nebude A jinak ano, také bych se zeptala, v čem je problém. Pokud by mi řekl, že prostě nechce, ať se maluji, tak bych mu řekla, že já zas nechci, aby mi do toho kecal. A buď to uzná nebo ne. Sama jsem psala, že pokud by to byla konstruktivní výtka, vzala bych si ji ráda k srdci, ale zákaz malování se mi přijde mimo. (Pro srovnání, jiná věc je podle mě ultimátum kvůli nadužívání drog, alkoholu nebo třeba když jde o dlouhodobý nezájem o nalezení práce a společné bydlení...)

A rozchod kvůli tomu, že se chová jako malý spratek, co mi schovává mé osobní věci už zní lépe? (Ne, vážně - i já sama založila pár diskusí o problémech ve vztahu, dost jsme jich spolu zvládli, takže rozhodně nejsem pro rozchod při prvním náznaku průšvihu, ale žádné mé téma nebylo o omezování ze strany partnera. Tam by pro mě ani nebylo co k diskutování. Holt si přiznejme, že máme jiný názor - a je to v pohodě)

No každopádně to není normální...

Jo, jsem psychicky labilní a mám masochistické sklony, protože mi schování kosmetické taštičky nepříjde jako pádný důvod k rozchodu

Navíc tazatelka se od začátku tématu neozvala. Nevíme jestli šlo jen o tuto událost, nebo slečně zakazoval i jiné věci. Jestli ji nikam nepouští, jestli přehnaně žárlí. Mola by se vyjádřit.

mě 1, 5 roku nepřipadá dlouhá doba na to , aby jsi poznala jaký ten člověk je. Někdo dokáže překvapit i po 20 letech.A možná , že již opadává ta prvotní euforie a růžové brýle a začíná se vybarvovat povaha přítele v pravém světle, protože zakladatelka píše , že je to v poslední době, což znamená, že to tak nebylo vždy. Když mu to nevadilo předtím, proč mu to vadí nyní? Čím dýl jsi ve vztahu , víc si dovolíš a jsi si jistější v kramflecích .
Pokud ještě nejsou závazky a společné statky a my se v tom vztahu necítíme je podle mě lepší ukončit ho , než si za pár let s 3 dětmi na krku a despotickým manželem rvát vlasy a litovat toho , že jsem to neudělala již dávno. Ale každý svého štěstí strůjcem.......každý má možnost volby ..

Reaguji na Helena: Co je na tom smutného prosímtě? Že se umím nad některé věci povznést a nedělat ze všeho tragédii? Mě je spíše líto tebe, když jsi schopná se s chlapem rozejít kvůli budíku. Prosímtě, nikdy neměj děti, protože až ti manžel vypne budík, bylo by mi jich líto, že bys je připravila o otce kvůli tomuhle. A nedejbože že by ti schoval šminky. To bys asi vraždila a dávala v Opavské psychiatrii info o násilnickém psychopatovi, co si k tobě moc dovolil.

Koukám, že je tu fůra hádek rozchod versus nerozchod. Já bych možná nedoporučovala rozchod hned, ale brala bych toto partnerovo chování jako varovný signál a měla oči otevřené, zda se neobjeví signály další.....
Ano, může to být jednorázový exces, možná i blbý vtip (to schování kosm.taštičky). Ale také to může být první z projevů patologického chování, deroucí se na povrch.....Takže já bych byla ostražitá a všímala si případných dalších změn v chování, které by s žárlivostí mohly souviset.....

Konečně někdo rozumný.

myslíš? Problém tady má jedině dotyčný pán, protože normálně uvažující chlap s průměrným IQ a zdravým sebevědomím, by zřejmě neschovával kosmetickou taštičku. No , ale lidé jsou různí , pokud to někomu přijde normální - o.k, mě to příjde nanejvýš úsměvné a tak trochu mimo mísu.

Já nečetla celou diskuzi a ani číst nebudu. Ale přidám zkušenost svojí sestry která byla s klukem tušim 3 roky.. Ze začátku dobrý, jen ty šminky moc nemusel.. Přitom ségra se líčila úplně normálně, nic extra výraznýho. Pak teda na jeho žádost ubrala ještě víc. Potom mu vadil i lesk na rty, pomáda.. Začal jí toho zakazovat víc a víc. (Naštěstí byl tak blbej a např. řasenku nepoznal. aspoň něco teda mohla mít ) Pak se nesměla ani voňet. No magor. Když s nim byla, byla jsem ještě hodně malá a nevnímala to ale teď bych jí radila ruce od něj a taky že dala. Ono se to totiž dost stupňovalo..

Reaguji na Helena: Lidská zdůra? Jen proto, že ti JEDNOU vypl budík? Nebo tě snad taždý den přivazoval doma k židli, abys náhodou do té školy nemohla? To s tou USA je zas o něčem jiném, nemyslíš? To už je jeho problém, že by nechtěl s tebou a to už by pak bylo na tobě, jestli by jsi přetrpěla jeho nepřítomnost, nebo ne.

Reaguji na Helena: Jak na ten rozchod reagoval?

Reaguji na Helena: To musel čumět jak puk Tak každý má priority jinde a naštve ho něco jiného. Jestli se teď cítíš lépe asi jsi udělala dobře. Rozhodnutí je vždycky jen na nás samotných.

Reaguji na Helena: Já bych vypnutí budíku brala jako důvod k hádce, ale k rozchodu? Když to udělal jednou? Každý má někdy blbé nápady, ale kdyby viděl, že to mělo negativní důsledky, tak by si příště dal na nějaké omezování pozor. A nebo taky ne, a pak by už rozchod stál za úvahu. Ale kvůli jedné prkotině? Promiň, ale já v tom žádné přehnané omezování osobní svobody nevidím... My jsme takhle s přítelem řešili jeho budík asi měsíc - měl ve zvyku nastavit si ho o půl hodiny dřív a nechat ho každých pět minut vyzvánět, než se mu uráčí vstát. Párkrát jsem mu to vytkla a už to půl roku neudělal.

Já v tom nevidím jenom vypnutý budík, pro mne je to snaha organizovat mi život po svém. Po zkušenostech, které mám, bych se zachovala stejně jako Helena.

Reaguji na Helena: Reaguji na Blanche: Jasně, může to být prkotina a také nemusí. Ale když to udělá jednou, tak bych mu dala jasně najevo, že si tohle dovolovat nebude, a nechala to být. Řešit nějak důrazněji bych to začala až ve chvíli, kdy by se to opakovalo. A to se týká i schované kosmetické taštičky: je to dost pádný důvod k vážnému rozhovoru apod., ale pokud přítel uzná svou chybu a přistoupí na nějaký kompromis (třeba doma se nelíčit), tak bych to rozchodem neřešila. Ale asi každý máme ty hodnoty jinde...