Přítel mě miluje, ale kvůli sexu se mnou už nemůže být

Tak nebojuj. Řekla jsi mu, že ho miluješ, že tě to mrzí a jsi ochotna pracovat na tom co mu vadí? Řekla. On to ví. Víc udělat nemužeš. A chce být teď sám, takže ho nech, nebo to dopadne tak, že mu budeš připadat otravná a tím víc bude rád, že je sám a má tu vytouženou svobodu. Komunikuj s ním jen ve věcech firmy a dořešení bydlení, vše v klidu a pokud možno bez emocí. Věř mi, ego taky dělá hodně, a určitě mu bude víc vrtat hlavou, proč jsi tak v pohodě, spíš než to, že se trápíš. Jeho stanovisko máš, sama jsi psala že je zásadový, takže už asi neni co řešit. Třeba se jinde vybouří a bude se chtít vrátit, ale třeba taky ne, a proto se na to nesmíš vázat. A třeba taky, pokud se bude chtít vrátit, tak už pak nebudeš mít zájem ty. Nech věci plynout a ono to nějak dopadne.

Tohle v životě až tak neplatí,ale chápu tě.Dělej samozřejmě to,co myslíš,že je správné.Třeba si jednou vzpomeneš a zjistíš,že to byla chyba.

Reaguji na AlasseaL:
No a jak to uděláš? Jak budeš bojovat? Máš nějaký plán? Nezapomeň, že si sbalil věci, odstěhoval se, je rozhodnutý.

Jenže co ty si vykládáš jako boj, tak z jeho pohledu muže vypadat, že sis podkopala poslední šanci. Člověk co touží po svobodě a mládeneckém životě nechce slyšet tvoje doprošování.

Děkuji moc všem za názory a komentáře...jste moc hodný!

Chápu, snadno by ses mohla stát sexuální kamarádkou...

Rizika tedy známe, teď již jen zbývá negace - chovat se k němu chladně a tajemně. Buď začne o Tebe bojovat, nebo ne...

Další nač bych se v Tvém případě zaměřil je důvod, proč si Tě kdysi vybral a pokusil se na tom zapracovat... Víš jak to myslím?

Reaguji na Morrigan: nevím...chci si o tom prostě promluvit...buď a nebo...

Holky mně přijde, že si kluk krátce před třicítkou uvědomil, že má vážný vztah, který směřuje do manželství a prostě vzal roha, aby si ještě trochu užil než se definitivně usadí.
Osobně si myslím, že v 28ti už by to měl mít v hlavě víc srovnané, ale nejsem soudce ani porota..

Ale tak to většině včetně mě taky, ale...

Chci po partnerovi, aby samozřejmě dělal určité věci, očekávám, že se o mě postará, musím se na něj spolehnout, potřebuju, abych se s ním cítila zdravě sebevedomě a aby mi dal pocítit, že jsem pro něj jediná atd atd. Zato se stejnou měrou snažím, aby bylo příjemně jemu. Vím, co mu udělá radost, dokážu vytušit, co ho trápí. Z okna bych neskákala, kdyby kývnul, ale pokud cítím, že se milovat chce, nepřemýšlím, jestli jsem unavená, ten pocit, že chci toho druhýho udělat šťastným (Bože, já vím, že jsou to strašně sentimentální řečičky, ale už nějak nejsem schopná vyjádřit se jinak) je silnější než pocit vlastního pohodlí. A nakonec z toho stejně vždycky těžím taky, že...

Moje babička (velmi moudrá žena) kdysi říkala: Hoky, hlavně ať vás nikdy nebolí hlava...

Ne, já nestavím sex nad všechno na světe, ale nějak zdravě by fungovat měl. Pokud se v něm jeden trápí, bude se zákonitě poohlížet jinde. Ideálně se sejdou dva se stejnými potřebami, což se tady očividně nesešli. Netvrdím, že zakladatelka (omlouvám se, ten nick si nemůžu zapamatovat) má potřeby nastavené špatně, je přirozené, že je unavená atp., ale pořád si myslím, že tam prostor pro nějaké naslouchání byl, sama to přiznává... Nemluvím jen o sexu, ale i o těch vedlejších projevech...

Už tady kecám dlouho, tak abych to nějak uzavřela... Člověk, který potřebuje častěji zasunovat a vysunovat (trefnou mluvou Laky), nemusí být nutně mašina bez citu, která nic jiného nedokáže. Přítel Alas nejspíš v normálním životě dokázal velmi dobře fungovat, rád jí dělal radost, měla by se s ním pravděpodobně dobře. Ale dovolil si zakládat si víc na sexu. To se neodpouští.

Taky si myslim. Kolik já mám takových kamarádů, co odejdou od přítelkyně a uvedou malicherný důvod, protože jim je trapný přiznat, že mají něco jako krizi středního věku. Ale přítel pisatelky jí to vlastně řekl narovinu. A evidentně je hodně sexuálně zaměřený, a pokud měl opravdu jen 2 ženy, tak má prostě pocit, že mu něco utíká. Což je zkrátka individuální, někomu stačí za život jeden sexuální partner, někomu je i 20 málo. A ani na jedné variantě neni nic špatného. Akorát ta druhá varianta pak bohužel naruší jinak harmonický vztah.

Reaguji na AlasseaL:
Aha... tak vidíš, ono se moc bojovat ani nedá, když se ten druhý rozhodne, že půjde. A jak si vysvětluješ, že jemu se Vás život obecně nezdál tak fajn, jako Tobě?

A jak vidíš jeho osobnost? Jaký na tebe dělá ten kluk dojem?

Reaguji na AlasseaL:
Vypiš si všechno, co bys mu chtěla říct... Měl by vědět, že odstup z tvé strany opravdu není z nějakého odporu k němu, asi by chlap stejně jako ženská chtěl vědět, že je pro toho druhého stále přitažlivý. Naznač mu, že je možné, že tvoje snížená chuť na milování může kromě jiného pramenit i z HA a že je možné ji změnit. Zkuste trochu upravit životní styl, to by nešlo? Já sama bych mu ale řekla, že pokud se opravdu rozhodne odejít (resp. se nevracet), že to budeš respektovat a po tu dobu bych ho už dál nekontaktovala.
On ti to konečně velmi jadrně, ale logicky, radil swist, jak by ta vaše schůzka mohla vypadat
Porád si narozdíl od ostatních myslím, že to je to, co tvůj přítel potřebuje nejvíc. Vědomí, že ho opravdu chceš, že tě přitahuje, že bys nějakou inciativu mohla také vyvinout ty*

Víš, já si vůbec netroufnu rozebírat něčí osobnost na základě pár příspěvků, vycházím jenom z toho, co píše Alas...
Jenom se umím vcítit do pocitu člověka, který se rok o něco snaží, čeká, trápí... Nevěřím, že to bylo tak, že by řekl: Teď s tím něco udělej, tohle je tvoje 136.šance. Určitě nad tím přemýšlel a čekal, že Alas na jeho potřeby začne reagovat. Nezačala, tak odešel, já bych ho za to neodsuzovala.

Alas o něm píše jako o skvělým klukovi, nevšimla jsem si jediné výtky na jeho vlastnosti v úvodním příspěvku, takže těžko soudit a z toho jeho odchodu poukazovat na nějakou temnou stránku jeho osobnosti.

Pamatuje si na Hašlerku? Určitě by mnoha tápajícím dokázala poradit, chybí tady.

No to já taky ne, realita je vždycky jen něco, co máme v hlavě, řekla bych, že Ty ho možná trochu idealizuješ (trpící milující - jen zkratka, samozřejmě) a já ho zas trochu znevažuju (nevybouřený skorotřicátník). Jediné, co tu ale máme od něj autentického, je citát jeho esemesky. Odchází, protože nesouhlasí se stylem života (zakladatelka naopak píše, jak to bylo super, jak si dělali radost a tak...), a pak se zmiňuje o sexu, který je pro něj moc důležitý. No a taky víme, že chce momentálně sex bez vztahu. A to je pro mě záhada, jak někdo nechá holku, co ho miluje, kvůli tomuhle ideálu. No nic, uvidíme, ono to nějak dopadne, a třeba ještě jinak, než si dokážeme představit.