Přítel mě chce opustit kvůli mému chování

Pokud mám někoho ráda a záleží mi na něm, chovám se k němu tak, jak bych si přála já, aby se on choval ke mě. S důvěrou a s respektem.
Ona totiž každá akce vyvolává reakci.

On i ten půlrok je docela dlouhá doba, zvláť když píšeš, že ani nevíš, proč ses tak chovala. Já bych něco podobného ve vztahu půl roku nesnesla a už vůbec ne, pokud by to bylo bezdůvodně. Též jsme měli krušné období asi 2 měsíců, ale partner byl po docela těžké autonehodě, tudíž štvalo mě jeho chování, ale měl vážný důvod. A ještě byl pak schopen sám od sebe uznat vinu a omluvit se.
Každý den není posvícení...občas nemám náladu já, občas nemá náladu partner, ale chováme se k sobě slušně. Řvát na něj, že se zpozdí o 10 minut, je kravina, vždyť úplně stačí, aby někde nefungovaly světla, byla nehoda apod. A reakce typu teď se s tebou nebudu bavit, to jsme dělali ve školce
Svým způsobem máš to, o co už půl roku usiluješ. Já ho chápu, že toho má dost.

Nedivím se, že to skončil.

Nejsem zastánkyně chlapů, ale když si představím, že po celým dni, kdy jsem v práci nebo ve škole jsem vyflusnutá, a představím si, že mě doma čeká hysterický výstup, že jsem se zdržela někde na kafi nebo mě ujelo metro, kvůli tomu že přijdu o 15 min později - tak bych tě poslala k šípku taky.

Já mám pocit, že přesně tahle diskuze už tady byla.
Nebo, že bych měla déjà vu?

Reaguji na Evie7: Dám ti radu. Muži nemají rádi, když se jim dává najevo, že se jim nevěří. Muž je od toho, aby přesvědčoval svou rozhodností, svou silou, svým rozumem, ukázal všem, že si umí poradit se vším a sám. Takový jsou muži. Jsou tu od toho, aby nás chránili, a my ženy, pokud chceme, aby nás muži milovali, jim musíme tohle dovolit a zároveň na nich nebýt naprosto závislé. Těžko se to vysvětluje tak, aby si to přesně pochopila, ale dám ti příklad. Muž, kterému je věřeno, se na ženu více těší, chce jí potěšit, chce i ochránit, chce ji milovat, zatímco muž, který slyší neustále jenom kritiku a cítí nedůvěru, proč by měl milovat? Ví, že u téhle zklamal. Půjde někam, kde bude moci dokázat, že je schopný. Taky musíš pochopit, že muži se rádi odtahují, aby se zase mohli začít sbližovat ve chvíli, kdy ucítí znovu tu touhu a nutkání s tebou být. Proto ho do ničeho nenuť. Buď svá a měj své koníčky a uvidíš, že s tebou bude chtít být častěji. Nepiš mu několikrát denně a ani nevolej, stačí večer napsat (podotýkám to se týká téhle situace, kdy jste si to vyříkali a má to být snad teď fajn), že si celý den dělala to a to a teď, když máš klid, že ti po něm zastesklo. Nic víc nic míň. Uvidíš, muž, který má možnost se naprosto od své lásky a citů odtáhnout, pak zase znovu ucítí příval citů a bude s tebou chtít být ještě víc, než doteď. Věř mi. A to, že řekl několik věcí, kterých teď musí asi i sám litovat? No bude to tím, že si ho dusila, a tohle nesmíš dělat. Mluvím tady sice trochu ve prospěch chlapů, to vím, ale ve skutečnosti je to naopak. Snažím se vysvětlit, jak s nima, aby nám nikdy neměli potřebu utíkat : ) Nikdy není tak špatně, takže moje rada: Naprosto se uklidni, dej mu volnost a tu dopřej i sobě. Neupínej se na to tak a neřeš vztah, žádný vztah nemá předem stanovený scénář a ty ho vytváříš.... Nemuselo by to dobře dopadnout. Držím pěsti, dej vědět, jak to dopadlo, klidně mi napiš na mail....

Nemáš déjà vu, pamatuju si, že zakladatelka už velmi podobnou diskuzi kdysi zakládala. A tím pádem jejího přítele obdivuji o to víc, že to s ní vydržel až do teď.

Reaguji na Evie7: co kdyby on tohle dělal tobě?vydržela bys to?zřejmě taky ne před ním smekám..a ty se prober

úplně se v tobě poznávám...taky jsme spolu byli 2 roky, ale mé otřesné chování začalo asi půl roku před rozchodem....chtěla jsem se změnit, ale nikdy jsem to nevydržela a pak ho za něco seřvala...doted si nejsem jistá, čím to bylo, jestli tím, že jsme spolu byli každý den, a možná jsem měla ponorku, jestli tím, že mě fakt některé věci fakt štvaly a nebo jsem jen vyhledávala cokoliv, abych ho mohla seřvat, nebo jestli jsem se podvědomě s ním chtěla rozejít, ale neuvědomovala si to, protože jsem ho fakt strašně milovala (první láska no )...a nebo jsem jen byla takový idiot? rpzešli jsme se a byl to strašný rozchod...nejdřív jsem se s ním rozešla já, pak jsem ho ukecala, abysme byli zase spolu, pak se rozešel on atd....no pobrečeli jsme si oba a už to nikdy nechci zažít...a musím říct, že doted se šíleně stydím sama za sebe, jaká jsem byla...jen když si představím nějakou tu scénu, co jsem udělala (někdy i na veřejnosti), tak bych se propadla do země...
takže pokud nechceš zažít, to co já, a věř mi, nebylo to vůbec příjemné, tak se bud co nejdřív změn a nebo se co nejdřív rozejděte, jinak se budete trápit oba a to snad nechceš držím palce!

Teda promiň, nechci se tě nějak dotknout, ale upřímně...tohle bych udělala svému příteli jednou a poslal by mě do háje. I když mě někdy štve, že přijede později, a že je to někdy i pár hodin, tak raději držím pusu a rozhodně mu nedělám scény. Když chce jet někam s kamarádama, ať si klidně jede, já taky vyrážím s kamarády, všechno je především o důvěře. A bezdůvodně ho urážet? To bych si nedovolila ani v afektu a on taky ne, máme vůči sobě nějakou úctu. Docela tvého přítele obdivuju, že to s tebou vydržel tak dlouho. Měla by ses nad sebou zamyslet a snažit se změnit.

No já se tomu klukovi ani moc nedivim. Znám jednu holku co svýho nyní již překvapivě ex seřvala za cokoliv.. Dělala si z něj taxíka a přijet pro ní o 5minut dřív i když vůbec nemusel..? Neexistuje. Nesnášim takový chování a ti kluci jsou prostě blbý když s sebou nechaj takhle zametat. K člověku o kterym tvrdímě že ho milujeme bychom se měli chovat s úctou! Takže se zkus sebrat a snažit se na sobě dost zapracovat nebo tě nechá stejně tak jako mojí kamarádku nejeden kluk.. Zas ale ať to neni moc okatý.. Prostě se chovej tak jako když to bylo vše ok a uvidí se.. Ten kluk má určitě teď zmatek tak na něj netlač.. Já sama zažila něco podobnýho, sice se to netýkalo tohodle co popisuješ ale taky jsem neměla zrovna dobrý období.. ale naštěstí jsme se s tím oba poprali a teď je to naprosto ok. Takže jestli tě miluje tak věřim že ti ještě šanci dá..

To já taky :-/ ale byla jsem taky taková a taky sem na to doplatila ... proto už nic takového nedělám ..já mám taky kamarádky(dy) tak proč by je nemoh mít on? Upřímně se mu nedivím,že se s Tebou chtěl rozejít .... :-/

Souhlasím. Já se podle toho taky snažím řídit, protože mám svého přítele ráda a nechci mu dělat věci, které by mi od něho taky vadily. Jasně, každej někdy nemá náladu a "ujede" mu to, někdy třeba i bezdůvodně. Ale všeho moc škodí. Snaž se věci, které ti vadí řešit v klidu a né hned vybuchnout. I když sama moc dobře vím, jak je to kolikrát těžký, ale zase uvidíš, že je lepší umět se někdy ovládnout a normálně se o věcech bavit, než okamžitě začít chrlit jak sopka. Určitě jsi chytrá holka a uvědomíš si, jak se k němu máš chovat pokud ho opravdu tak miluješ. Nemyslím si něco takovýho, že je divný, že to s tebou přítel vydržel až do teď atd., možná jsi měla jen slabší období, nevím. Jestli tě má opravdu rád, tak to divný není. Ale měla bys mu to dát najevo i ty, pokud nechceš aby to dopadlo špatně. Toť můj názor. Hodně štěstí.

Tak tohle jsem taky zažila... A nám ta druhá šance nepomohla. On se dostal do stavu, kdy mu bylo jedno, jak to dopadne. Přestal se snažit, už nic nechtěl řešit, protože měl pocit, že jsme to řešili kolikrát... taky asi jo.

Teď si myslím, že se mnou o těch pár měsící dýl byl kvůli tomu, že mu mě bylo líto, že jsme spolu něco zažili a něco nás i tak spojovalo. Ale spíš to teda prodlužovalo agónii. Já se snažila nic neřešit, ale nešlo to, když jsem měla pocit, že se mnou už dávno není. Jak blbá jsem se chytala každý chvíle, kdy to bylo jako dřív... A byla jsem nešťastná, když jsem si všimla, že už ho to "my" nezájímá... jenže jsem nic neříkala, protože bych zas já něco řešila.

Hehe, a vyřešilo se to dobře. Mám nového přítele a neřeším kraviny. Umím přejít věci, co by mě dřív štvali... prostě zkušenost jak brno. A hlavně si pořád říkám, že s se mnou být nemusí a že bych si měla vážit toho, že se mnou být chce.

Promiňte, ale mám dojem, že většina z nás nepostřehla, jaký je problém Evie. Ona se neptala, jestli bylo její chování v minulosti vhodné, nebo ne. Ona sama napsala, že dobře ví, že se chovala nemožně, docela dobře zanalyzovala svou situaci. Nechápu, proč se na ni spustila moralizující lavina všech její hříchů a odsouzení / posouzení jejícho chování. Nepsala sem proto, aby slyšela i od ostatních, jaká byla *****, psala sem proto, že ví, že byla ***** a hledá tochu podpory. Řekněte, není to všechno, co tu bylo na její adresu, řečeno zbytečné? Leda že by pomohlo se někomu cítit lépe, že jako dobře, že já taková *****, jako Evie, nejsem, já jsem přece moudřejší.

Nebylo by lepší nechat její minulé chování tak, když už tedy "činila pokání", a soustředit se na budoucnost - co by teď měla dělat? Tím se tady konstruktivně zabýval zatím málokdo.

Nechápu, proč domácí zvíře s rohama, co dává mléko, má tolik hvězdiček a umsí být tady inkognito :-/