Přítel má novou práci a já už ho nezajímám

Ahojky Jíto, vim přesně o čem mluvíš, jenže já už jsem s tím svým 10 let a máme 2 děti. Vždycky byl spíš workoholik, pak přišel domů a vyžadoval klid, sedl k pc a věnoval se jen sám sobě. Prostě mu to nevysvětlím, že ho taky potřebujeme my tři, má svojí hlavu a ještě k tomu je kozoroh, ti jsou prací posedlí. Ale to asi nebude tvůj případ, možná toho je tej na přítele moc a snaží se jen zadaptovat, nechce aby jsi se doma sama nudila, proto asi rozmluva o té cestě domů. Možná by jste si i odpočinuli a byli si vzácnější , uvidíš jak to bude časem, nemyslím, že v tom je ignorace vůči tobě, bud trpělivá, snažte se co nejvíc volné chvilky trávit spolu hm. Já tej sem opravdu někdy ráda, že mam klid, nemusím se rozčilovat Jak se k tobě chová když přijde z práce?

No to je celkem těžký protože se skoro vůbec nevidíme a dny volna máme uplně odlišný... Když přijde z práce tak to je většinou až ve dvanáct v noci, a to já už sem v posteli a on je většinou tak unavenej že jde rovnou spát... už fakt nevim co mám dělat, připadám si jak husa jak se ho pořád ptám jestli mu to přijde ok mezi náma... a nepřijde mi ani že se moc snaží s tim něco dělat. Nechápu vůbec co se změnilo za poslední měsíc, přijde mi jak kdybych žila s někym úplně jinym

to znám...s přítelem jsme spolu už 4 roky a bylo období kdy jsem byla totálně zoufalá( měla jsem pocit, že jsem mu totálně ukradená a že si začíná žít svůj život...den co den jsešm se ho ptala, jestli mě pořád miluje a jestli ho to se mnou baví, ale můsím říct, že tohle ho spíš odrazovalo, než abych si od něj ziskala pozornost...řekla jsem si, že nebudu smutnit, a tak jsem nasadila obranou pozici...začala jsem se víc scházet s kamarádkami a planovala si víc věcí bez něj a řeknu vám, že najednou znejistil a otočil...jak si myslí, že nas mají jisté, tak si nás přestávají vážit

no s těma chlapama je to hrozně těžký, můj manžel pracuje i 7 dní v týdnu, doma má jen pc, nebo v sobotu fotbal a vůbec domů od rána nepřijde, až někdy k ránu opitý. já jsem s dětma furt sama, dokud nejsou děti, dá se to řešit, ale já to nějak už nezvládám, přemýšlím o rozvodu, ale kam jít. Mě doma nikdo jen tak nepohladil 2 roky a z lásky to snáším, ale mě už pohárek přetekl...

No on mě ale vůbec jistou nemá...spíš si myslí asi že to nemá cenu to nějak řešit když chci stejně jet domu do čech.... Včera sem kvůli tomu celou noc nespala a strašne sem přemejšlela.. jestli mi víc záleží na něm a nebo na tom že bych jela do čech...a ještě sem se o tom bavila s kámoškou a ta mi potvrdila to co sem si myslela... že jestli chci s nim fakt bejt, tak tuhle překážku prostě nějak překonám.... No chci to překonat... rozhodla sem se že tu ještě nějakej čas zůstanu... teda pokud on bude chtít, což musim zjistit, ale nechci se moc ptát, protože už vim že sem strašně otravná s tim jak to pořád chci řešit.... A vim že neni nic horšího pro chlapa než říct... musíme si promluvit Uvidim jak to dopadne... pokud se bude snažit trošku změnit, tak s nim asi zůstanu tady... na nějakou dobu...ale jestli se nezačne snažit, tak to balim....

Jita K
Jsi ještě mlaďounká a tak bych si tím moc hlavu nedělala... Možná má najednou pocit důležitosti - často se stává, když povýší mladého člověka, tak se rafne a maká jako blázen... A někdy mu to i stoupne do hlavy...

Uvidíš co ti poví...Držím palec !

milacat2
Holka, tak s tebou souhlasím - utíkej dokud je čas ... K čemu být v takovém vztahu ?? Co ti to dává ? Najdi nějaká pozitiva..Ty manžela nezajímáš, děti ho nezajímají..Ven chodí sám, pokud není v práci - vrací se ráno. A pokud už doma je sedí u PC...

Nevidím tam nic, ale vůbec nic... Je to těžké takhle od PC posuzovat,ale tipla bych si, že má jinou ženu. Jen můj pocit z toho co píšeš...

Já jsem s manželem 11 let a mám zhruba pevnou pracovní dobu. On pracuje sám an sebe a celou dobu si upravuje čas, tak aby jsme odpol byli spolu - práce o víkendu ? Neexistuje... A vůbec o tom nepřemýšlí...

Utíkej, utíkej..vem nohy na ramena... Vždy je nějaké řešení, jak z toho ven...I když to není snadné, tak je to možné a časem si uvědomíš, že jsi udělala opravdu dobrou věc.. Pro sebe, pro děti.... Budu na tebe myslet a držet place !

Bruce78 nejhorší je, že když se ho zeptam zda se chce rozvést, řekne: mě je to jedno, je na mě hodně před dětma vulgární, no mohla bych pokračovat, jenže máme 2 děti a já mam strach být sama, nebo to ani ne, sama nebudu, ale kam jít. Dneska jsme jeli pogratulovat mému tatkovi, celou dobu jsme spolu nemluvili, včera dokonce bez mého vědomí, jako že je v hospodě ujel na diskotéku s klukama o tolik let mladšíma, vím, že už se to nezmění, že mam utéct, no nedopověděla jsem to, naši by nesnesli tu potupu mít rozvedenou dceru a už vůbec a bych tam bydlela, máma mi řekne drž se ho. Z narozenin jsem s dětma ujela s pláčem, jeho jsem tam nechala,když si s našima tak rozumí, nemam zázemí, to je problém , už mě nezajímá co dělá, ale zlé je to, že ho miluju.Tak jak sebrat odvahu a milenka nevim, důkaz nemam, ale hodně ho potkávám v přítomnosti je
dné slečny, na fotbale, v hospodě když náhodou tam zavítám

jinak moc děkuju, člvoěk když to slyší z neutrální strany nutí mě to se zamyslet, nejhorší je,že v hlavě mam to, že se to změní, že snad jednou, otěhotněla jsem neplánovaně a i s tí m malým je to ještě horší,zneužívá toho, že já se musim starat o děti. Když mu řeknu, že by se nám mohl věnovat, udělá z toho zcénu a bouchne dveřma do hospody,moje máma si myslí, že to je moje vina, že ho mam nechat být a nevšímat si ho, copak tak můžu žít?

milacat2

Pochopitelně - takhle žít nemůžeš !

Já už jsem to tu někde jednou psala - já jsemměla otce, který pil a vůbec jsme ho nezajímali, ani mamina...

Nikdy nesebrala odvahu odejít - podala několikrát žádost o rozvod, ale pak jí ukecal, odprosil, jak to bude jiné. Tchýně jí ukecávala, a´t mu dá šanci... A furt to bylo dokola - vůči mě, odnesla jsem si jasný negativní obraz, jak můj muž vypadat nebude a to se mi také podařilo...

Na mém mladším bratrovi se to podepsalo víc, neb zneužíval situace...

Ale nejvíc to ublížilo mamině - až do jeho smrti měla život na *** a nejlepší léta prožívala nerváky a hrůzu...

Vždy je nějaké řešení ! Né, že ne ..I když se situace zdá sebevíce marná a bez východiska - existuje...

Nevím kolik ti je let, ale asi žijete někde na vesnici, viď ?

Vaši by tě těžko vyhodili s dětma na ulici... Je spousta otázek - čí je bydlení, tam kde teď jste ? Nevidím důvod, proč by jsi musela odcházet zrovna ty ?

Vašim i kdyby se to nelíbilo, na ulici tě nenechají... Breč u nich .. Neustále všechno opakuj dokolečka...Že pije, domů nechodí... bla,bla - prostě všechno - není možné, aby to nechtěli slyšet ...?!

Máš jistě nějaké kamarády ...Vždy je v okolí někdo u koho být, byť jen přechodně ...

Rozhodně v tom nesetrvávej - evidentně jsi mu volná... A milovat takového člověka ? To snad ani nejde ... Neblázni holka - seber odvahu a začni něco dělat... Tohle se nezlepší ...

Bruce78já už jsem o tobě na nějaké diskuzi četla a je mi moc líto jaké jsi měla dětsví, malé je 6 a už to chápe, ale je to táta, já ji aspon nepoštvávám proti němu. Je mi 28, jsem s ním od 18, vlastně jsem si ho vzala, protože mojí mámě jsem překážela doma, vždycky dávala přednost bratrovi, který bydlí u nich ve spodním bytě, já jsem jakýsi vyvrhel co nemá ani kam jít a myslím, že by mě tam opravdu nechtěli. Manžel to ví, tak nemá strach, že mu uteču,on sice nepije denně, ale o víkendu. Víš, fakt si říkám, že je to asi moje vina, jsem taková rázná a vše se snažím řešit, mluvit, když mě nevnímá, tak už řvu a to ho dovede k nepříčetnosti, zavře se u pc a je schopen tam být než jde spát, nebo naopak bouchne dveřma a odejde. Jeho bratr je ještě o něco horší, ten je zase gambler, žárlivec a švagrová to také trpí, asi jsme tak pitomé blondýny nebo nevim. Kamarádky moc nemam, mam 2 dobré, jelikož jsem se odstěhovala na jeho vesnici, nikdo mi tu nějak do oka nepadl, všichni mi tu přijdou falešní, hlavně to jsou všichni jeho kamarádi, já jsem ta špatná. Jen řešim fakt problém kam jít a nájem 8 tis, to bych na mateřské asi nezvládla

Líto mého dětství ti nemusí být Jsem s tím srovnaná a vzala jsem si z toho to dobré co šlo - tzn. špatné zkušenosti

Je těžké rozebírat vztah, který neznám ... Ale pokud to co píšeš je pravda, pak o tom, že ty jsi špatná ani nezačínej přemýšlet !

Pochopitelně - snažit se člověk musí, ale to nejde furt... Na problémech musí pracovat oba dva, jinak to nikam nevede a pokud ty stojíš na místě - bez odezvy. Pak se nedivím, že začneš i křičet, protože ta beznaděj je hrozná.

Rodiče mají barák, bydlí tam tvůj bratr - že by nebyli nadšeni je jedna věc, ale jsi jejich dcera. Takže nechají tě se dvěma dětma na ulici ? Máš přece stejné právo jako bratr být u svých rodičů...Popovídej o tom s nima ... Vydejchej se a třeba i v klidu s manžou - jestli mu to takhle vyhovuje.. Že jste ještě mladý a takhle přece nemůžete žít.. Ani on a ani ty ..A taky děti...

Odkud jsi ?

jsem okres Nymburk, ale jinak pocházím z Královéhradecka. No s manželem opravdu mluvit nejde, dnes jsem mu řekla vše co mi chybí a že to už nevydržim psychicky a on mi řekne: to máš blbý, chová se jako despota, nechce řešit snad nic, jen mít ten svůj klid za zavřenými dveřmi, plnou ledničku a veškeré služby.

Jo holka, jak jsem psala - pryč. Jiná rada ani není... Pokud on nic řešit nechce, tak ty to prostě nevyřešíš...

Promluvila bych si s rodičema a řešila to... Chlapa si ve svém věku najdeš vždycky... Já vím, že to rozhodnutí a kor po tolika letech je strašně těžký..Člověk si tak nějak nedokáže představit, že najednou se mu život převrátí naruby a bude žít diaemetrálně odlišně, než doposud. A pokud máš děti, je to daleko težší. Ale bohužel jinou radu ti nedám, protože asi ani není...

Ano, můžeš tak žít dalších deset let a až půjdete od sebe ( tohle nemůže vydžet věčně ), budeš jen tak hrozně naštvaná, že jsi si nechala tolik let utéct mezi prsty ...

malá tej chodí do první třídy a nechci odejít dřív, než jí dodělá, nevim jak bych jí sem vozila, nebo jí někam přeřadit, začnu to řešit o prázdninách, my ani nikam spolu už nechodíme, prostě nemáme nic krom dětí společného, je i fakt, že mam tej 12kilo navíc, nejsem pro něho dost dobrá, dost často mi to říká, že jsem tlustá a ví jak mi ublíží, kolikrát mam pocit, že mu dělá dobře mi snižovat sebevědomí, protože schrzená ženská není schopná ničeho, natož od něho utéct. Člověku opravdu dá hodně názor druhých, ale jednat je opravdu s dětmi horší.