Přítel, který neumí komunikovat

Ahoj chtěla bych slyšet hlavně vaše zkušenosti. Můj přítel je introvert. V minulosti jsme párkrát řešili, že když měl nějaký problém, choval se divně, odtažitě a prostě jsem z něj měla (asi přirozeně) pocit, že jsem něco "provedla" já. Po několika dnech z něj vylezlo, že to byla vlastně úplná "drobotina" (důležitá věc, ale nesouvisející s námi, takže nebyly potřeba ty představy). V tom smyslu, že nevím, proč mi to prostě nemohl říct a nechal mě se tím trápit a "domýšlet si scénáře", že mě nechce, že někoho má, a tak si se mnou nepovídá, odpovídá stroze atd. Řekla jsem mu to a odsouhlasil mi to, jenže to dělá pořád. Na nějakou věc z běžného života (návštěva, víkend apod.) reaguje taky víc než bych čekala, že je normální (jakoby se vykolejí a zasekne). Předevčírem to byl extrém, šli jsme ven a vůbec nemluvil (napodobila jsem ho, ale nepomohlo, šli jsme prostě v tichu celou cestu). Pak se rozloučil, ani by mi nedal pusu, kdybych to neudělala a řekl, že se ozve. Co si myslíte? Vždyť by stačila jedna věta typu: Neřeš to, je to problém např. ve škole, ale to bude fajn, já si to vyřeším sám se sebou, jen na to potřebuju svůj klid. A bylo by.. když tohle řeknu, jenom pokrčí rameny. Přitom s kamarády se si myslím baví o věcech a i hodně. Nenaléhám, ale štve mě, když ani nevím, čeho se to týká a je prostě jen divný. Já mu řeknu vždycky všechno, když se něco děje. Napadlo mě, že možná to souvisí s tím, že odcházím na školu, ale přeci nemůžu kvůli tomu sedět na zadku doma (to bylo, není to nejlepší, ubíjelo mě to, a to jsem mu taky řekla, jsem nadšená, že tam jdu a projevuju to, protože mám fakt radost, ale zároveň s ním počítám i dál, nezahazuju ho). Jenže co mám dělat?

Reaguji na Tanza: ahoj,
mám podobnou zkušenost. přítel taky občas řeší "kraviny" a nemluví o tom a já nevím co se děje a nakonec mám pocit - já že za to můžu...párkrát jsme se kvůlu tomu i dost pohádali. Snažím se to řešit tak že to z něj doluju a říkám mu, že mi to vadí a že chci a potřebuju aby se mnou mluvil o tom co ho štve a trápí protože nejsem telepatka....a že se mu tím uleví a nebude na nic sám a že takhle to přeci mezi dvěma má fungovat. nevím jestli to pomůže. snad jo. jsme spolu už dva roky, není to žádnej zajda (34let) tak snad pochopí že pro něj chci to nejlepší

Reaguji na Wánek: jo jo, taky tak, na věku nesejde. Mně spíš připadá, že se chlapi občas bojí projevit nějakou svoji slabinu, tak radši všechno řeší "v sobě", ale pak to nedávají a akorát ubližují takto lidem. Jak jim tohle vysvětlit, to fakt nevím. Taky jsem se snažila, ale připadá mi, že to má efekt jen krátkodobě. Asi obecně platí, že holky jsou víc upovídané a mají tendenci vše "vykecat", asi jsem blázen, když bych to očekávala od chlapa škoda no