Přítel, který neumí komunikovat

Promiň, ale rozesmálo mě to. Pod tohle, co jsi napsala, by se mohlo podepsat hoooodně chlapů, co tohoto nejsou schopni stejně jako tvůj přítel.

To ale nesouvisí s tím, že jak píšeš, neumí komunikovat.

To je jednodušší, než s tím začít něco dělat, viď?

ano je, ale taky jsi mi nepomohla

Ahoj Eriko55, si skvělá přítelkyně, že jeho problém chceš řešit, byla jsem v podobné situaci, jenže v roli toho málomluvného. Pomohlo mi, když jsem viděla, že druhý má zájem o to, co mu říkám, že ho to dokonce baví, a tak jsem pokračovala a rozmluvila se ještě více. Možná také znáš ty chvíle "trapného ticha", pokud je někdy s přítelem máte zkus mu přenechat iniciativu. Vytáhnout ho ven, někam mezi lidi s podobnými zájmy, aby měl o čem mluvit a hlavně se chtěl k tématu vyjádřit. Sice jde o problém s komunikací, ale kniha může také pomoci - např. Dale Carnegie Jak úspěšně mluvit a působit na lidi, dá se stáhnout na uloz.to. Obsahuje rady, jak se stát lepším řečníkem, motivující příběhy, je velmi čtivá. Ale i přesto, komunikace není o čtení rad, jde o praxi, takže mluvit a mluvit.

Musí se snažit sám na sobě pracovat, pokud je málo komunikativní s tebou, co teprve ve škole, v práci... Rodiče neovlivníme, ani jejich výchovu, ale pracovat na sobě může každý z nás. Já byla málomluvná především kvůli nízkému sebevědomí, pocit, že jsem nudná a stejně nemám co říct. Asi to bude znít směšně, ale já se rozmluvila i tím, že jsem si povídala sama se sebou.

To, co jsem napsala je z mé zkušenosti, nevím kolik má tvůj přítel let, zda má také problémy se sebedůvěrou (u mě to byl zásadní problém, a tak jsem se snažila na sobě pracovat i v jiných oblastech, než je komunikace). Každopádně vám držím palce, a tobě přeji hodně trpělivosti!

Tvůj přítel je asi pořádný introvert, je potřeba aby si našel nějakého "vypravěče" a on byl "posluchač". Pokud nejsi vypravěč, tak se s ním rozejdi.

Pokud s tím nebude něco chtít udělat především on sám, ty s tím nic nezmůžeš. Můj názor.

Přesně tak.. ale rozchod je trochu silné řešení! Nekomunikativnost není zas tak hrozná vlastnost, hodně chlapů je hold takových.. s tím nic nenaděláš, ten můj taky není hovorný, když po něm chci, ať mi řekne něco pěkného, ale ať to není jen miluju tě, tak mlčí, protože přesně to miluju tě chtěl říct .. prostě je to v něm, jeho osobnost, s tím nic nenaděláš..

Jsem exhibouš, s vystupováním nebo s komunikací na veřejnosti nemám problém, ale jakmile se dostane na nějaká "slova lásky", vyznání,... Je se mnou konec Protiví se mi to, je mi to nepříjemné a čím víc jsem k tomu tlačena tím menší je moje chuť tento blok (jedná se o blok?) překonat (a proč bych vlastně měla?). Mí ex partneři mi vyčítali v podstatě pořád to samé - a to, že jsem "citově plochá" A co já s tím? Nic. Jen s vtipem dodávám, že nejen citově a tím tohle omýlané, pro mě už opravdu otravné téma smetu ze stolu.

Reaguji na Ameli:
děkuji Ti moc za rady, moc si toho važím a děkuji Ti i za přítele.. pokusíme se s tím něco udělat a mám tušení, že má taky nízké sebevědomí a přitom nevím proč, je moc hezký a hloupý taky není

Reaguji na erika55:
Jak se tvůj přítel chová, když je mezi svými kamarády?

Reaguji na Adelajna:
on se moc s přáteli nestýká .. má jen velmi blízké asi dva kamarády a s těmi se baví jen o motorkách.. ale když jsem je pozorovala byl chvílemi i vtipný ale bavili se normálně o těch technických věcech

Jak dlouho spolu jste? Jsem na tom nějak podobně, občas mám problém s komunikací, ale pouze s lidmi, na kterým mi nějakým způsobem nějak záleží. Například před cizími mi to nedělá problém...hrála jsem divadlo, prováděla jsem na zámku a tam mi to nevadilo. Ale když jsem se seznámila se současným přítelem, tak mi dalo zabrat, než jsem se rozmluvila...Teď jsme spolu půl roku a nemám problém mluvit o ničem

Reaguji na Nika115:
jsme spolu skoro rok jako zlepšilo se to trochu ale pořád je to ještě takové neúplné

Reaguji na Nika115:
Ahoj, nejdřív si mi trochu vlila optimismu do žil a pak zase vzala My jsme s přítelem spolu fíha už 12 let a já mám pocit, že si umí povídat s každým jenom ne se mnou a nevím co s tím. Je fakt, že když pozná někoho nového tak při prvním, někdy i druhém setkání mlčí, ale jak člověk pozná víc, tak už nemá problém mluvit a to o čemkoli. Se mnou řeší jen "provozní" věci a někdy ani to ne, což mě pak pěkně vytočí, když se něco nedozvím včas nebo jako poslední ze všech Jak docílit toho aby si i se mnou jen tak nezávazně povídal o nesmrtelnosti chrousta?

Reaguji na Dejnička:
odepsala jsem Ti do zpráv a jsem ráda, že tento problém nemám sama