Přítel, jeho práce, náš vztah..

Upřímně... kdyby mi bylo o 15 let míň, tak bych ti určitě napsala, abys měla pochopení, bla bla bla...
Ale protože mi je, kolik mi je, a protože mám už nějaké zkušenosti za sebou, tak mám na to opačný názor - jestli se chceš ve vztahu cítit důležitá, jestli potřebuješ cítit, že tě partner miluje a má o tebe opravdu zájem - tak to vyžaduj! A pokud to nedostaneš (nebo dlouhodobě nedostáváš), jdi o dům dál. Ono se v takovémhle typu vztahu s tím chápáním druhého (a vlastní frustrací) dá existovat docela dlouho, rok, roky, desítky let.. ale k čemu to je? K osobní spokojenosti to určitě nevede...

Myslím si totéž, co June. Taky už mám něco za sebou. Kdybych byla "mladší", bezdětná, dlouho bych v tomhle vztahu žít nedokázala. Jsem a hlavně byla jsem dost společenský člověk, takže nudit se a být odmítaná by mě dlouho nebavilo a šla bych štěstí hledat jinam. Ironií osudu je, že dnes ve svých letech zažívám to co Ty. Mám malé dítě a o to je to trošku složitější. No, něco ve mě z mládí přece jen zůstalo a tak, i když mám přítele ráda a dlouho jsem čekala na jeho pozornost, která se díky jeho workoholismu moc nedostavuje, musela jsem to řešit po svém. Našla jsem si přes seznamku kamaráda, který se také stará o dítě a tak můžeme trávit čas společně. Nejsem sama, užívám si a ten můj se asi trochu i trápí. Neřeším to. Ať se chytne za nos a uvědomí si, co a kdo je pro něj v životě důležitější. Pořád jsem se ohlížela na druhé, ale už to dělat nebudu. Člověk musí být trochu sobec

Hm... Podobné téma už tu bylo.
Můj partner také pracuje dlouho do noci... Někdy je to lepší, někdy horší, někdy přijde domů a jen chce být se mnou, ale nemluví. Potřebuje relaxovat.
Na straně druhé, vynahrazuje mi to v dny, kdy má času více, každou volnou chvilku jsme spolu, i když třeba nepřímo. Je si vědom, že si nestěžuji a za mou podporu mi často děkuje.
A taky, nikdy jsem neměla ten pocit, že by snad o mě nestál, vždy cítím zájem, že je rád když mu napíšu, zavolám, že na něj myslím. Netráví čas mimo domov když nemusí kvůli práci. Vidím na něj, že to chce změnit a postupně se k tomu taky dopracováváme.
Také je otázka, kolik je partnerovi let, jak dlouho je v nové práci... Jinak v tom, že se práci musí něco obětovat a on že jako chlap něco chce dokázat, to chápu.

Storm: jenže v tom je rozdíl, co popisuješ ty a MalinkaKucinka. Tvůj parner sice maká, ale když může, tak ti to vynahrazuje, chce být s tebou... Chlapík MalKuc si ve volném čase radši pígluje auto... tam moc zájem nevidím.

A s tímhle do puntíku souhlasím! Myslím že jsi situaci vyřešila dobře. Proč sedět doma a trápit se!?

No jo, neříkám, že jsem zvolila nejlepší řešení, ale jinak to nešlo. Můj partner nám nevynahrazuje volné chvíle jako to dělá přítel Storm, když nepracuje, odpočívá, ale po svém. Maximálně nás "převeze" na chalupu a dělejte si co chcete. Tak si děláme..... Natrápila jsem se dost, nahučela se do něj ještě víc - objednala jsem víkend na horách, nejel, prý na chalupě je to lepší. Plavat? Nepůjde, nebaví ho to. Lyžovat? Proč, musí odpočívat nebo vyjede sám s kamarádem. Na kolo? Jedině sám, my nejsme "partneři na kolo". Pět let trpělivosti a šlus. Naštěstí nejsou všichni chlapi stejní Žiju jen jednou....... Bohužel

Holky díky za reakce, já se právě snažila to nějak zkousnou, říkala jsem si že začátky opravdu bývají težké a že se to nějak ustálí, ale včera mě dorazilo to, dkyž po dlouhé době končil už v 11 a místo by se za mnou stavuil si jel domů leštit auto aza kamarády vůbec ho ani nenapadlo se zastavit třeba na pár minutek,ani se ozvat, to jsem se dozveděla až večer že tak brzo končil,tak mě to dost naštvalo a navíc ještě řekl, že nwěco prostě obětovat musí,a když náš vztah kvůli tomu skončí, tak je m to líto,ale musí se hlavně soustředit na práci, prostě plný nezájem... Jinak je mu 26let,mě 21, a má novou práci, zatím je tam necelý měsíc....

Upřímně? Najdi si jinýho. Vázat se ve Tvým věku na jednoho "troubu", co o Tebe moc nestojí a všechno ostatní je mu přednější..... Jak říkala moje milovaná babička "čas všechno zahojí" a měla pravdu. Když si vzpomenu, jak jsem byla nešťastná, když mě ve dvaceti opustil kluk kvůli jiný, jak jsem si myslela, že život skončil.... Dneska se tomu musím smát. Kluků je jak sr.... a kor, když si mlaďonká. Tak se netrap a užívej života. Jednou na to budeš ráda vzpomínat

Zkus ještě chvíli počkat... Jestli je tam necelý měsíc, může to jeho chování být jen prvotní nadšení. Je na sebe určitě pyšný, kdoví jestli si auto nepígluje taky kvůli práci...
Neříkám čekat roky, to neee, ale nějaký čas bych mu ještě dala (pokud ovšem toto je jediný problém), jestli neuvidíš zlepšení, nech ho být.

Ovšem toto vyjádření se mi nelíbí, to bych mu moc času asi nedávala. Tak buď jste partneři a on oceňuje to, že jsi ochotná spolu s ním něco obětovat (váš společný čas) a nebo jde jen o jeho ego a v tom případě ať si je sám se svou prací, přesně jak psaly holky.

No tak to je pravda, dostal služební vcelku luxusní auto, tak možná proto o něj tak pečuje, jenže i tak se mi nelíbí, že to upřednostňuje

Mám naprosto identický problém jako ty, přítel je v nové práci měsíc, dohodil mi ve stejném městě i brigádu, takže jsem si naivně myslela, že celé léto bude trávit spolu (přes rok jsem totiži ve škole a domů se vracím jen na víkendy) jenže jsem se spletla, pracovní dobu mám celkem náročnou makám od 9 hodin do 22hodin. On končí okolo 18 hodiny, nikdy za mnou na recepci nepřišel a teď se mi 2x za sebou stalo, že jsem se dohodli ve 22hodin na bytě, nikdy nepřišel, raději byl s klukama na pivu. A když mám zrovna volný víkend (jednou za 14dnů) tak má zrovna fotbal. Když mu to říkám nechápe mě, že s ním chci občas i mluvit, říká mi, že toho má moc.Já to chápu, má toho moc, ale proč když má zrovna volno je raději s klukama na pivu? Fotbal je pro něj přednější než já, na to už jsem si zvykla, ale teď si říkám, jeslti nejsem hloupá, když jsem na to přistoupila, ale brát mu jeho velký koníček, to mi zase přijde dost sobecké.
Nevím jak z toho ven, asi tak jako ty.......
ani nevím jaké argumenty bych měla použít, aby pochopil jak se cítím

Osobně bych v takovémhle vztahu dlouho nevydržela. Na jednu stranu chápu, že toho má člověk moc, ale štvalo by mě, že nejsem dost doceněná. Prostě kdyby ten chlap moc chtěl věnovat ti pozornost, tak si ten čas najde a postaví tě ve svém žebříčku hodnot na vyšší místo. Prostě byste byli více spolu. Nevěřím tomu, že pro něj hodně znamenáš, když na tebe takhle kašle. A proč se nechce rozejít? Myslím, že určitou roli zde hraje chlapská pohodlnost, je už na tebe svym způsobem zvyklý. Navíc kdybyste se rozešli a on chtěl vztah, tak s nim jen tak někdo nezůstane, pokud bude pořád v práci. Toť můj názor. Možná bych tak dva týdny počkala a pokud nebude žádné zlepšení, tak bych se na něj vykašlala. Rozhodně jsi mladá a chlapů je kolem spousta. Pak by sis to mohla časem vyčítat, že jsi se takhle zbytečně zahodila.

MalinkaKucinka: Být tebou, vykašlala bych se na něj. Já mám takovou teorii, že pokud muž OPRAVDU chce, zboří skály, aby to dostal....A nemyslím si, že bys měla mít více pohopení. Spíše naopak. Být hrdá a říct mu jasně co chceš. Pokud nebude chtít on, bude chtít jiný .

Egypťanka: Kdyby mi chlap dělal to, že jde místo domluvené schůzky na pivo, nevyčítala bych mu to, ale oplácela úplně stejně. Domluvenou schůzku bych odřekla kvůli kamarádce...a on si rozmyslí jak se k tobě chovat . Výčitky vedou jen ke konci, protože u něj vyvoláš dojem, že jsi na něm závislá ...

Měla jsem to podobně a myslím si, že takový chlap se jen tak nezmění. Je to celé o jeho žebříčku hodnot a prioritách. Nemá cenu si pozornost vynucovat, nebude se vám přece chtít, si ji vynucovat pokaždé a jeho samotného to pravděpodobně nenapadne...já jsem to vyřešila rozchodem-došla mi trpělivost ( čímž to nechci rozhodně dávat jako příklad, každá se musíme rozhodnout podle sebe)

Reaguji na Barbecue:
po jak dlouhé době si se s ním rozešla? Byl to pro něj šok? Protože si ani nevšiml, že jsi v tom vztahu nešťasná?