Přítel flirtoval s fiktivní slečnou a chtěl se s ní sejít

Jasně... no a pak ona na to přijde, mezitím sem přijde nějaká mladší holka, bude řešit totéž, ona sama už jí bude radit, že takhle to nejde...holka si ale zase nedá říct... a tak dále a tak dále. Koloběh života. Někdo má zkušenosti, dává je dál, dotyčný nevěří, pak sám pochopí, že starší měl pravdu a začne sám dávat zkušenosti dál, ale ani jemu nikdo nevěří a zase si musí nabít tu svojí pusu sám...

Ty stejně věříš čemu chceš, tak to je potom těžký...Prostě toho tvýho moc zajímají i jiný holky. Bohužel pro tebe se před ním ztrapňuješ, vidí, že mu všechno žereš. Ani bych se nedivila, kdyby sis někdy v jeho korespondenci s nějakou kamarádkou přečetla, jak o tobě píše, že jsi úplně bl.bá... Zkrátka, buď si na to budeš muset zvyknout, a nebo to přestat řešit. Třetí možnost(rozchod) asi neplánuješ. Ale dávej pozor, aby to neudělal dřív než ty.

To by jí prokázal veeelkou službu a to pochybuju, že udělá.

Tak jsem pročetla celou diskuzi a naprosto souhlasím s Adkou a Patty. Je mi líto, že se stále musíš plácat v tomhle nepochopitelném vztahu, ale časem na to třeba přijdeš a pochopíš, že budeš mnohem šťastnější s někým jiným.

Přesně tak. Jenže dokud si tím slečna neprojde a nedostane se do fáze, kdy pochopí, že s takovým omezencem jen ztrácí čas, tak uplyne zřejmě ještě dlouhá doba a prolije spoustu zbytečných slz, za které tenhle kluk nestojí.

Já se stejně divím, že je to oba baví...
Ona- pořád musí řešit nějaké baby, které se mu líbí, píše si s nima, chce je nebo kdovíco ještě
On- pořád musí něco vysvětlovat a vlastně nemůže dělat, co by "chtěl"

Prostě se k sobě nehodí, nechápu, proč takový "vztah" udržovat. Ale asi to je i věkem, jak tady bylo zmíněno.

To je snad pravda.
Bohužel takových, které to nepochopí je dost-starších i mladších. Prostě každý má mít nějaký hranice, za který nehodlá ustupovat, jak si člověk neváží sám sebe, tak proč by měl někdo jinej, že?

Já už tohle řešení mám za sebou a momentálně radši chlapa nemám. U toho posledního jsem totiž zjistila, že má dlouholetou přítelkyni. Já jsem to s ním kdysi začala psaním, pak jsme se scházeli, dozvěděla jsem se, že se budou brát, tak jsem ho nakopla. Teď je ženatý a co myslíte, že dělá? Píše si s holkama pořád. Já si s ním taky napíšu, ať vidím čeho je schopnej. A on by se se mnou bez problému vyspal. Jak ho prej přitahuju.
Takže z toho vyplývá, že mám k němu ještě větší odpor a velký zábrany, abych si našla zase chlapa.

To už jsem také tolikrát četla a věřím tomu, že lidi se k nám budou chovat jen tak, jak jim to dovolíme.. co teda dělat, když to chlap s něčím přežene? Jak mu ukázat, že tohle si dovolovat nebude? Výhružkama? Vysměje se a označí dotyčnou za hysterku... Nebo mu říct, ať si jde, i když vůči němu člověk nemá chladné srdce? Bát se, že se nevrátí? Myslím, že tohle je dobrý způsob, ale je tak těžké to zrealizovat, "umět" to. A když chlapa ženská vykopne, říká se, že se k ní časem chce vrátit, ale s tím bych moc nesouhlasila. Spíš jsem se setkala s tím, že i když se chlap chtěl vrátit, neudělal to, neponížil se před tou holkou a nedolézal za ní, protože měl svou hrdost a nesnížil by se tak i kdyby ji chtěl zpět...

Právě to je to...ale jak to udělat?
Knížku Muži milují potvory mám přečtenou ale převést to do praxe je sakra složité...když to člověk nemá v sobě....

Tak co má teda dělat, co mu říct? Jak mu dát "lekci" že tohle si k ní prostě dovolovat nemůže a nesmí?

Tohle se špatně "vysvětluje". Jestli čekáš návod, jak se chovat a co říkat, tak to stejně nebude fungovat. Ty to asi pořád vidíš z pohledu: co mám dělat, aby byl vztah takový a makový, jak se mám chovat, aby on ... (dosaď cokoliv). Ale o tom to právě vůbec není. Celé to kouzlo je v tom, že začneš přemýšlet: co mám dělat, abych já byla spokojená, dělat si co chceš bez ohledu na to, abys přemýšlela, jak na to on zareaguje...samozřejmě tím nemyslím, abys ho začla tyranizovat, nebo mu jinak ubližovat. Prostě když je člověk sám se sebou a s tím co dělá spokojený, tak s ním ostatní budou rádi. A nemusí vymýšlet jak se má chovat, aby se k němu ostatní taky chovali hezky, nebo dokonce aby ho dělali šťastným, když on sám od sebe není...a aby od něj náhodou neutekli.

Asi máš pravdu, vidím to z tohoto pohledu, co dělat, říkat, aby to bylo takové a takové dle mých představ a co udělat, aby on to viděl stejně a chtěl to co já...

Tak jsem o tom holky dneska přemýšlela a měly jste pravdu, pořád se snažím něco dělat, vymýšlet, aby mě přítel udělal šťastnou, ale to on nikdy neudělá, to musím já sama! Měly jste pravdu.... Jen se chci zeptat...jak nastavit ty hranice, přes které už se prostě nejede? Jak to chlapovi "říct", naznačit, že pokud je přejede, udělá něco nevhodného, bude zle?

Reaguji na Nattalka:
Bohužel, nevím, zda se to dá naučit. Jak už tu někdo psal, musíš to mít v sobě.
Jde o celkový přístup a chování, aby partner věděl, že se z něj neposadíš na zadek a v případě potřeby dokážeš docela dobře žít i bez něj.

Reaguji na Nattalka:

No zrovna v tomto případě bych se už na nějaký lekce vyprdla a kopla ho do zadnice.
Ono když se řeší nějakej problém, chlapec se omluví a slečna mu padne kolem krku, že jí to tak pěkně vysvětlil a je to stále dokola, tak si prostě někdo děla z huby pr.del. A když na to někdo přistoupí, tak mu to asi tolik nevadí

Pokud nedá, tak je to dost blbé. Zajímalo by mě to a ráda bych se to naučila nebo věděla, jak na to, co platí apod. Chci se to naučit a vědět, jak v určitých situacích, které se mi např. nebudou líbit, zareagovat. I když to třeba nemám v sobě a nevím, nechci si od chlapa nechávat sr.. na hlavu....

Nemyslela jsem tento konkrétní případ slečny B.bbbb, ale všeobecně... Když to chlap přepískne, omluví se, vysvětlí....co dál?
Možná chci po vás nemožné a opravdu to nedokážete vysvětlit, ale mě by to fakt hodně zajímalo, co dělat, jak nastavit hranice a případně jak se zachovat, pokud se poruší..