Přítel dává přednost kamarádům přede mnou

Vidíš a mně ne. Já si zakládám na tom, že když si s partnerem něco domluvím, tak to platí (oboustranně).

V dnešní době, když si většina chlapů neváží toho co doma mají a zahýbají ?!

asi jsem moc velký flegmouš, ale když jeden plán padne, najdu si jiný... já z toho vědu nedělám, ale chápu, že jsou lidé, co je to zamrzí a jsou lidé, co tohle rušení schůzek vyloženě nesnáší. Mě to nevadí, možná proto to tak soudím, že zas o tolik nejde. Je to samozřejmě jen můj pohled a beru, že to to máš třeba nastavené jinak. Nicméně autorku tématu to trápí, tak pak je jen otázka co s tím... já bych rozchod nedoporučila, dala bych mu šanci a to tak, aby se trochu stáhla (to já mám prostě vyzkoušené, že to funguje, že chlapi jsou dobyvatelé a chtějí to, co nemají....). Buď by pomohlo nebo ne. To je tak jediné, co by se dalo dělat, protože domluva nepomohla.

To je velmi oblíbená omýlaná fráze, nicméně jsem ještě nikdy takovou ženu nepotkala,
jsou ve 35 v pohodě, vypadají mnohem mladší, pracují, cestují, užívají si a děti buď nechtějí nebo aktuálně neřeší.

A ženy nezahýbají? Mám kamarádku, která nasadila manželovi parohy opakovaně, teď se snaží manželství zachránit a moc se diví, že jí už nevěří.
To rozvolnění, kdy si každý hájí jen a jen svou individualitu, svobodu, není ochotný přistoupit na žádný kompromis, čeká dokonalost ve všech směrech - to je obecně problém celé společnosti, ne jen mužů nebo jen žen. Máslo na hlavě je na obou stranách, netvařme se, že pouze chlapi jsou ti špatní.

Znám takové dvě, které by moc chtěly manžela a dítě, ale ne a ne najít "toho pravého". Ano, obě vypadají moc dobře, muži se za nimi otáčí. Ale co je jim to platné, když s žádným nejsou schopné navázat vztah, který by k tomu kýženému založení rodiny vedl. Ale nechci hádat, kde je chyba, to netuším.

já zažila to samý. jednou v zimě jsme se viděli po 4 dnech, ja se učila na státnice. tak zapneme film, koukáme 20min a najednou kamarádi, že je důležitej turnaj v pinčesu. takže jel. já měla nervy. jenže já jsem taková, že když to odřekne z takovýho debilního důvodu, nekomunikuju s nim třeba 3 dny. když on nemá čas, tak já teda taky ne. jsem horká hlava. ale nikdy jsem mu to nevyčetla, jen jsem prostě byla pár dní mimo, nemohl se dovolat. až jsem se uklidinla, tak jsem se ozvala a ani zmínka. i kdybys měla sedět doma u pc a koukat na filmy, tak mu párkrát zruš vaše rande, že jdeš na kafe a uvidíš. mám to vyzkoušený. ještě, když napíšeš, že ses takhle dobře dlouho nebavila, tak bude hotovej

Pokud s někým jsem, tak s ním chci trávit čas. Chápu, že někdy to prostě nejde vidět se víckrát než jednou nebo dvakrát týdně, ale pokud má partner čas, který radši tráví s kamarády než se mnou, tak po mě osobně by to důvod k rozchodu byl. My se s přítelem vidíme téměř každý den, takže mi nevadí, když jde jednou týdně do hospody beze mě, ale pokud by radši trávil čas s kamarádama, tak bych s ním být nemohla....

Jenže podle Tvých ostatních příspěvků bys tohle nedopustila už od začátku. Ten kluk nemusí být od základu špatný, ale jen špatně "vychovaný".
Takže moje rada:
Naplánuj si nejdřív všechno ostatní bez ohledu na přítele a pak mu dej teprv vědět, kdy máš čas. A uvidíš, jestli pak bude ochotný se Ti přizpůsobit, nebo i tak dá přednost kamarádům. A taky s ním zkus mít občas schůzku jen přes den, bez přespání.

Ano, neodpustila. Pokud by mi opakovaně rušil schůzku kvůli kamarádům se kterými je 5-6x
týdně, nebudu s člověkem, který o mě nestojí.

Holky, ráda bych obnovila tohle téma... Do teď jsem si myslela, že mám ideální vztah - jsme spolu 3 roky, přežili jsme můj 10 měsíční pobyt v UK, jeho maturu, moje začátky na vš, teď společně bydlíme - já přes týden studuju, on pracuje - oba v Brně, a já přes víkend pracuju v rodným městě, takže každý víkend skrz moji práci jezdíme domů. Společný bydlení si asi dovedete představit - já uklízím, občas vařím, do toho chodím do školy, občas s kámošema ven, on je utahanej z práce, nic se mu nechce podnikat, tak prostě většinou jsme spolu doma, když je terno, jedeme na večeři do města. Vždycky jsem chápala, že o víkendu chce drahouš mít klid, ale teď mi to asi spíš začíná vadit. Dneska mi sliboval jak dojede, mrkneme na hokej a budeme spolu trávit volnej čas (s tím, že mám v práci volnějc), ještě v 1h jsem myslela, že dojede ve smluvenou dobu - kolem 3h v tom telefon a: "Zlato promiň, jdu s klukama tam a tam..." Nic bych si z toho nedělala, kdyby to nedělal pravidelně. Víkendy spolu trávíme v průměru 1x za měsíc, když jsme spolu, stejně se nikam nejde, protože do hospody to drahýho nebaví, koncerty u nás nejsou, ani divadlo, natož kino, diskotéky jsou trapný, bowling se nedá hrát pořád, vycházky - kam furt chodit.. No asi takhle. Jsem vcelku tolerantní, respektuju klid druhýho, potřeby druhýho, ale když takhle zruší schůzku, jsem naštvaná! A teď má otázka: Jak to řešit?
Náš vztah funguje na tom, že se jsme spolu přes týden, každý máme svý věci, co dělat, ale jakmile je víkend, máme naplánovaný výlet, společnou akci a podobně radši to odvolá a jde s kámošema, kterým pravidelně dává přednost. Přítel není komunikativní typ - proto se nestýkáme s mýma kamarádama, protože je nezná, ale jen s jeho, protože ty zná. Napadlo mě udělat mu to stejný (což mám v plánu na zítra - kdy mám teda přijet já, ale nehodlám se nikam táhnout a už vůbec ne po tomhle telefonátu)... Pomohlo někomu mu to oplacet stejnou mincí? ... Je to první krok, druhej bude, že jakmile společně dojedeme do Brna, posadím si ho di křesílka a všechno mu pěkně řeknu a budu očekávat nějakou reakci... Máte ještě nějakej typ, jak docílit toho aby dodržel to, co slíbí na obě strany? (kvůli mně kámoše ještě nikdy nezrušil) - budu ráda za jakkýkoliv názor ale připomínám, že si myslím, že řešení to mít musí - ne rozchod! Jen ho teď nevím, tak se poptávám Děkuju všem

Reaguji na RubyCairo: Ano přesně totéž je i u nás.....bohužel s tím asi neuděláš nic, budto to budeš tolerovat anebo nebudeš. Myslím si že jiná cesta není....alespoň u nás ne. Vždy když na přítele uhodím že už je přeci moc aby chodil s kamarády 4x týdně večer ven tak mi pouze suše oznámí že pokud se mi něco nelíbí tak mohu jít....odkud jsem přišla, že mě nikdo nedrží. Bydlíme spolu už pres rok a s kamarády je to u nás čim dál tím horší. Takže ty buď aspon ráda že to máš ještě tak jak to máš....někdo je na tom hůř a to pro něj člověk dělá první, poslední.....jo za dobrotu na žebrotu doslova!

Reaguji na RubyCairo: Ahojky já jsem rozešla teďka v týdnu se svým přítelem přesně kvůly tomu .Byl rači s kamarády řekl mi ze bude na silvestra s kámšem..a nejvíc mi vadilo že říkal kamošce všechno o našem vztahu ...sice mě to strašne mrzí že jsme se rozšli ale asi to bude lepsi ..než se trápit ..

Zdravím, všimla jsem si, že mnou založené téma se opět po roce a půl od založení rozběhlo, tak jsem si říkala, že Vám napíšu, jak to u mě dopadlo
Nakonec jsem tu situaci přestala řešit. Začala jsem trávit více času se svými kamarády a upozadila přítelovy narážky o tom, že mu to vadí. Časem, řekla bych, se zase trochu posílila jeho důvěra ve mě - tak, že to přestal vnímat jako nějakou možnou nevěru z mé strany a na mé přátelé si zvykl, i když ještě sem tam něco prohodil, ale OK. On se dále vídal s těmi svými, ale časem se to nějak samovolně začalo omezovat a dneska se vidí 1x-2x týdně. Někdy třeba opravdu jen na 2hod., jindy zajdou na pivko, ale pro mě už v naprosto snesitelné míře. Velké plus pro mě je, že já sama tou větší frekvencí kafíček a akcí s přáteli obohotila o hodně svůj život a svým způsobem i náš vztah. Vídáme se většinou celý víkend, a přes týden jak práce dovolí. Nakonec přišel přítel na pozdim s tím, že se vidíme kvůli zaměstnání málo, a že by chtěl se mnou začít bydlet. V pátek jdeme převzít pronajatý byteček Teď jsem opravdu spokojená a jsem ráda, že jsem to tehdy neřešila rozchodem. Dneska jsme spokojení oba a pravdou je, že je to taky tím, že jsem už o rok a půl starší a všechno se vyvíjí tak nějak přirozeně samo

Reaguji na RubyCairo: je to sice mimo toto téma, ale to je ten, co měl/má sociální fobii?