Přítel dává přednost kamarádům přede mnou

Souhlasím s Adkou. At má svoje kamarády, to je jasné, každý musí mít své zájmy a neupírat se jen na partnera. Ale zakladatelka píše tak, že je z toho vidět, že si ji neváží. Který chlap si na partnerku skoro ani nevzpomene...a i přesto, že se vidí málo, stejně schuzku s ní raději zruší a jde za kámošema? jedině ten, který si ji neváží. Já si myslím, že chlap, který dává často přednost kámošům i přesto že se vidí málo s partnerkou, je na nic. A podle uvodního příspěvku to chápu tak, že se to stává pravidelně. Umíte si představit s takovým bydlet, nebo mít rodinu?...a vídat ho jen občas, chodil by domů, jak by se mu zrovna zastesklo po posteli?....Takdle se zamilovaný muž rozhodně nechová. Ve svém okolí jsem se ještě nesetkala se zamilovaným mužem, který by partnerku často vidět nepotřeboval, naopak bývá jen vyjímečné, že jde radši s chlapama než s ní, když byli domluvení spolu, a to většinou z důvodu, že se něco stalo, nebo někdo slaví, nebo prostě něco důležitého, aby mu to za vyměnu partnerky stálo. Myslím, že to láska není

Naprosto souhlasím. A nechápu, proč bych měla uměle vytvářet nějaké scénáře typu:

Buď se mnou chlap chce být a udělá pro to "maximum" a nebo jsem mu šumák a tak nevím, proč bych s ním měla být.

třeba proto, že má i jiné vlastnosti.... to je vše o tom, co je pro člověk podstatné a co není... nikdy nenajdeš dokonalýho chlapa, ale jsou věci, co je člověk schopný tolerovat a co ne. Pro mě třeba jeho kamarádi nejsou problém a já bych se kvůli tomu nerozcházela. Přijde mi to škoda, pokud je vše ostatní v pořádku. A tyhle radikální názory vídám jen na netu, ale v životě nic tak černobílýho není. A ani bych nechtěla partnera, který by se hned po prvním problému se se mnou rozcházel, místo aby hledal jiné řešení.

Tak podle toho popisu mi to až tak jasné nepřijde. Dokud jsme s přítelem nebydleli, tak jsme se taky vídali 1-2x týdně a stačilo mi to - to má každý nastavené jinak a mě to málo vůbec nepřijde a s úctou to nemá nic společného.
Spíš mi přijde, že RubyCairo nedělá problém se mu přizpůsobit, takže on nemá důvod něco měnit. Takže bych ten vztah hned nezatracovala a souhlasím s Patty.

Nemusí vytvářet scénáře, může se prostě s Terezkou domluvit bez ohledu na přítele. Ať se taky on začne přizpůsobovat - a toho nedocílí tím, že bude k dispozici na zavolání.

Mě přítel jako argument řekl: Ty jednou odejdeš, ale kamarádi zůstanou. Už spolu nejsme.

No, nepřekousla bych, pokud by jeho kamarádi byli pro něj přednější, jak já. A trávil s ními více čas než se mnou. Jak psala JessA, v 23 už pomýšlím na to, že dotyčný bude otec mých dětí, můj budoucí "životní" partner. A od něj holt očekávám více, než jen přiskoč/zaskoč, když se nudím

Přesně.
On snad někde exituje nějaký pan ideální, se kterým bude všechno dokonalý?

Jsou problémy, které se řešit dají a pak ty, u nichž je to ztráta času. A pokud máš přítele s nímž máš domluvený program, jemu zavolá kamarád a on váš program zruší a jde raději za ním, tak tady už není co řešit. Správný přítel strávený čas s vámi miluje a vyhledává.
A jak to s ním chceš řešit? Vysvětlovat mu, že by měl trávit více času s Tebou, když ho to k Tobě netáhne srdcem? Ok, tak možná to pochopí, bude s Tebou, i když ho to potáhne za kamarádama a raději by se poflakoval s nimi než byl s Tebou. Děkuji pěkně, nestojím o
kluka, kterému budu vysvětlovat jak by se měl správně zachovat a pro něhož jsou kamarádi přednější.

A to je právě problém většiny ženských, že když vztah nefunguje, tak místo aby z něj odešly, tak pořád hledají řešení, snaží se zachraňovat nefunkční vztahy, omlouvat toho druhého ....

To jistě ne, ale na 100% najdeš chlapa, který s Tebou bude trávit čas rád a nevybodne se na Tobě kvůli kamarádovi.

Hm, další nevychovánek, co je mu jedno co si pomyslíš..
Nic pro život s tímhle stylem občasného pubertálního "randění".
Doufám, že si hodiny denně nevypisujete na icq apod, tak na to bych se mu vyprdla, zkusila ho teda "podusit", vykašlat se mu taky na schůzku, nebo to nechat pomalu vyšumět, bud ho to nakopne, nebo ne a vyšumí to...

Důležitý je slovo POŘÁD. Rozcházet se při náznaku neshod, ani nezkusit najít řešení, je pitomost. V každým vztahu dřív nebo později přijdou problémy a starosti, který je potřeba řešit. Jiná věc je, když ty problémy chce řešit jen jeden partner a druhýmu je to šumák nebo když řešení nenajdou. Nebo ho i najdou, na něčem se dohodnou, ale partner to stejně POŘÁD porušuje a neakceptuje. Pak je na místě sebrat se a ze vztahu odejít. Ale bořit mosty hned, když se někomu něco nelíbí je cesta k neustálýmu rozcházení.

tohle je možné také dané studiem, třeba studenti na VŠ ve 23 jsou ještě poloviční děti, nesamostatný a jejich vztahy vypadají jinak než u někoho, kdo od maturity pracuje, bydlí sám...mě by ve 23 letech nenapadlo o chlapovi přemýšlet jako o otci dětí. A obecně jsem za studií randila taky tak nějak 2x týdně a nepřišlo mi na tom nic divného. Mě ta frekvence přijde docela dobrá pro tenhle věk. Pokud už někdo plánuje se v tomhle věku usadit, tak asi potřebuje staršího partnera, protože v tomhle věku jsou kluci ještě docela ucha a očekávat od nich nějaký extra vážný vztah asi nejde.

Mě to postě přijde jako prkotina a v životě jsou mnohem závažnější problémy... mě to přijde trochu dělání z komára velblouda. Asi nějak stárnu nebo co. Ale to má samozřejmě každý jinak a chápu, že to někomu může vadit... pak bych se snažila na tom vztahu tolik nelpět, odject klidně nějak pryč a nechat chlapa, aby si uvědomil, jestli bych mu chyběla a chtěl by se mnou být nebo ne. Ale tím, že mu bude autorka tématu pořád předhazovat, že na ní nemá čas, tak ho akorát zprotiví, otráví a vybuduje si pověst stíhačky. Proto bych na to šla činy a přesně opačně, než dělá RubyCairo. Nevyčítat, nemluvit, nepředhazovat...ale začít se chovat jinak. Buď ho to trkne, že by o ní mohl přijít a že by mu chyběla nebo ne. Já sázím na to, že jí mám moc omotanou kolem prstu. Je to jistota, tak proč by se snažil.

A taky jsou ženy, co pořád mají nereálné požadavky, řeší kraviny, nikdo jim není dost dobrej a pak jim ujede vlak a v 35 zběsile hledají někoho na zplození dítěte. Ano, nefungující vztah zbytečně neudržovat, ale to podle mě není případ zakladatelky tématu. I když ona toho napsala málo, tak těžko soudit.

Závažnější problémy v životě pochopitelně jsou, nicméně mi v partnerském vztahu nepřipadá, že je prkotina, když se na Tebe partner opakovaně vybodne kvůli kamarádům a jsou mu přednější.

A taky jsou ženy, které si vezmou chlapa, kterej za to nestojí nebo berou každého, za pár let jsou rozvedené s děckama na krku a bez peněz. A to je ten častější případ.

Taky jsme to tak s přítelem měli na začátku vztahu asi rok, než jsme spolu začali bydlet.. vídali jsme se tak 1x týdně a to, že šel s kamarády, mi nevadilo.. mrzelo mě sice, že jsme spolu tak málo, ale nějak jsem to tehdy až tak neřešila.. teď jsme spolu zase každý den

Tahle pravda by zasloužila tesat do kamene!

Jistě, i takové jsou.
Ale nechceš přece říct, že rozchod/rozvod je chybou jen jednoho partnera. Na lásku musí být dva, ale na rozchod taky. Takřka vždycky je chyba na obou stranách - pokud pominu extrémní případy typu, kdy je partner alkoholik, gambler a podobně.