Přítel chce děti, já ne

Nechápu, proč nedokážete přijmout fakt, že jsou ženy, které děti OPRAVDU nechtějí a nemají k nim vztah. Je dobře, že to o sobě vědí a nepořídí si dítě jen kvůli partnerovi, aby si ho udržely. Vadí mi to podsouvání, za 3 roky to budeš vidět jinak, když to bude Tvé dítě, tak je to jiný, budeš ho milovat....

Není to pravda, jsou tací, co o dítě nestojí ...

Každý to tak nevidí.

Znám plno lidí, na který vlastní děti kašlou a nemůžou s nimi počítat. A nebylo to chybou ve výchově nebo že by byli špatní rodiče.
Prostě příjměte fakt, že dítě nechce a zkuste jí poradit a nepiště jím že možná bude chtít, že změní názor, jak je báječný mít dítě .....

My před pár lety řešily něco podobného. Přítel je starší o 5 let, děti si moc přál, jenže u nás to není tak jednoduché, nejsem altruitivní typ a navíc každý žijeme v jiném státě.

Já to řešila tím, že k nám víc chodily na návštěvu matky s dětma, často jsem jim pak hlídala i ratolesti, takže přítel při našich otevřených hovorech slyšel i to co slyšet nechtěl, jelikož jsem ho při hlídání nešetřila, musel mi s dětmi vypomáhat a často i sám hlídat. Nechala jsem ho v tom vykoupat. A dnes ví, že rodinky s dětmi sice vypadají na první pohled krásně a šťastně, ale v zákulisí už to tak horké není, ikdyž existují výjimky, které si to dokáží pohodlně zařídit, ty známe především z DE, UK. Tady jsou na děti mé známé většinou samy a dle toho to také vypadá, často mají na starosti i další dítě v podobě manžela.

Panebože...

Nebereš antikoncepci? Asi to je blbost a moje ničím nepodložená teorie, ale tuhle nechuť mít děti jsem vždy vypozorovala u žen, co dlouhodobě berou horm.antikoncepci... jako kdyby jim hormony blokovaly biologický hodiny nebo co.

A zvláštní že jsem to tak měla i já....děti mi přišly vždy uřvané a když jsem vysadila horm.antikoncepci, tak nejednou to se mnou tedy pořádně šije, co se týče dětí

Reaguji na zaragirl: No nemáš to lehké... každopádně pokud jsi opravdu přesvědčená o tom, že děti nechceš, zatímco on po nich touží už dlouho, tak šance, že ho to přejde je asi taková, že na tebe to naopak přijde... a mít vyřešenou otázku "děti" je v dlouhodobých vztazích docela podstatná věc...

Nikdo nechce svatbu, nikdo nechce děti tj. nikdo se nechce vázat. Chápu, že se najde určité procento lidí, kteří po dětech netouží, ale možná potřebuješ ještě čas. Pokud si nedokážeš představit, že se s ním rozejdeš a jste jedna duše..aby jsi toho rozchodu později nelitovala. Myslím, že je dneska docela těžké najít někoho s kým si dobře rozumíme. Zkusila bych mu vysvětlit, že se na to ještě necítíš, ale že o tom budeš uvažovat, ale ať ti dá čas. Pokud to s tebou nehne, tak asi nemá smysl ho dál trápit. Nejlepší je do toho padnout nechtěným těhotenstvím to rozhodne za tebe nechci tě do ničeho navádět, ale za 5 let ty pudy můžou přijít a ty nebudeš mít s kým to dítě počít. Mám hodně kamarádek kolem 35 roku a výš a co ty by za to daly. Bohůžel. Chápu, že se na děti necítíš já tě do ničeho nenutím, ale je to můj názor na celou věc. Že dneska lidi necítí dlouhou dobu a pak už je třeba pozdě Já osobně nejsem romantik ani křehká duše toužící po životě jako v pohádce z nějakého filmu. Ale cítím, že svatbu chci už jen z toho důvodu, že jsem věřící a myslím si, že lidé, kteří spolu nějaký čas žijí a budují nějaký budoucí život by spolu neměli žít na psí knížku. I když dneska je to asi jedno..po dětech jsem taky netoužila. Dívala jsem se na ně přesně jak na nějakou věc. Kamarádky kolem šišlaly a to je bobeček a tamto, ale cítím, že ta touha na mě už taky přichází. Sice né teď a vím,že se to nemůže plánovat, ale za takové tři roky by mi vůbec to dítě nevadilo. Co je život bez rodiny s nějakou rádoby kariérou a penězmi jen na sebe? Nic. To je můj názor. Já mít partnera s kterým se cítím dobře, miluju ho a on mě a ještě cítím, že by byl dobrý otec...nešla bych do toho hned, ale dala bych mu šanci

Lidi se hodně vymlouvají na to, že na dítě nejsou peníze, ale dřív lidé taky neměli peníze na děti a měli třeba čtyry a taky žili. A že je to starost? Život je pořád nějaká starost. Ale co vím, tak určitě bych chtěla aby tady po mě něco zůstalo. A nechci být matka, která bude sedět 10 let zahrabaná v kanclu práce domu práce domu. A ve 35ti osouložit prvního co se namane a nechat si od něj udělat dítě. To je třeba můj strach. Chci být mladá, zdravá máma. Možná to popisuju moc tragicky, ale jen hodnotím okolí..všechny jí antikoncepci díky čemuž jsou více svobodné. A pak se vymlouvají na to, že nemají chuť na dítě, protože berou prášky. To je docela katastrofální si myslím. Od toho všeho se odvyjí ta nezávazná společnost, kdy je každý individualistou, zvykne si na to a nechce to měnit.

Přesně, moje teta (62) je jednou z těchto žen. Je živel. Pořád vypadá po čertech dobře. Na děti nikdy nebyla, nikdy se tím netajila, jenže zůstat bezdětnou se v 70. letech prostě nenosilo.
Narodil se jí syn, nikdy se o něj nestarala, péči hodila na hlavu svým rodičům a odjakživa si žije svůj život. Nejeví zájem ani o malá vnoučata. Bydlí jen kousek od syna a jeho rodiny. Jsou spolu v kontaktu a udržují takový ten sterilní vztah. Díky ní a mé matce pracující v mateřské škole si říkám, že některé ženy by děti mít opravdu neměly, protože tohle špatné rozhodnutí ve výsledku odskáčou hlavně ty nevyžádané děti, které svoje rodiče bezmezmě milují i přesto, že se k nim rodiče chovají přezíravě, zanedbávají jejich péči atd.

.

Promiň, ale to je neskutečná kravina a hodně špatný nápad.

Přesně tak. Ne vždy to končí velkou láskou k dítěti. I já mám ve svém okolí podobné příběhy.

Achjo. Prostě je možnost, že se to změní, ale je taky možnost, že ne. Hm, co s tím? Rozhodně neslibovat! Já dětičky vždycky teoreticky chtěla, když sem poznala osobně co takový dítě vlastně všechno je, s úlevou sem konstatovala, že dítě ani nechcu, protože sem to spíš vždycky brala, že ho musím mít. "Všichni přece mají děti!" Ba co je horší, zjistila sem, že citově semnou děti nic nedělají a neumím a nechcu s nima ani být, i když su si jistá, že svý bych milovala jako nic na světě (co taky jinýho, když už je mám). To ale každej, teda skoro každej, sou i tací, kterým to ani tehdy nepřijde - a nemůžou za to.
Pro svůj vnitřní klid jsem tuhle situaci vyřešila pro sebe tak, že jednou si dítě-možná i dvě- adoptuju. Na to už můžu být klidně starší a s pětiletým capartem už bych byla schopná fungovat, s miminem ne. (Resp. nechci, protože vím, že by to nevedlo k vytouženýmu výsledku štěstí, ale spíš destrukci celýho okolí včetně mě.)
Je to věc, ve které se nedá ustupovat stylem "ale tak jo, tak si pořídíme dítě" navíc ze strany ženy!, bohužel pokud v tom vztahu chce zůstat, musí ustoupit ten co ho chce. (Ještě si dovedu představit, že chlap nechce a ženská jo, stejně to většinou opečuje ona, ale naopak?) Ono až tu prcek bude, tak se to nedá odpískat, že to nefunguje a sbohem. (Osobně bych nesnesla, aby mě chlap nutil do těhotenství a přemlouval mě, a já mu furt znova vysvětlovala, že ne, že fakt nechci, že je možný, že někdy budu chtít, ale nemůže s tím počítat...)
Zajímavý, že prorokujou změnu hlavně ty, kterým se to tak stalo (jasně, možný to je), ale musíte brat v potaz, že pro některý lidi děti nejsou smysl života - říkejte si jim třeba "postižení" když vám to pomůže, ale není to jejich vina, nevsugerovávají si to.

Já jsem děti od mala neměla ráda, řve to, podělává se to, člověk se o to musí x let starat...až do nějakých 19 jsem byla přesvědčená, že děcko nikdy. Potom mi ta představa přestala být tak odporná a dneska už si říkám, že když narazím na toho pravého, tak s ním mít dítě (ale jen jedno, max. dvě ) chci A znám ženský, které do toho stadia došly až ve 30 nebo 35, takže fakt nejde s jistotou říct, že po dětech nikdy nezatoužíš.
Ale s přítelem bych se rozešla, on děti chce, ty ne a i když se to může za pár let změnit, nepřišlo by mi to vůči němu fér. I kdyby řekl, že chce zůstat se mnou i za cenu, že nebudem mít děcka...já bych to ukončila, protože mu ty děti budou v životě chybět.

Zcela OT, ale to je tedy humus...

nechápu, jak tohle může někdo říct, všichni jsme takhle přišli na svět....

A co takový akt zplození, milá Heleno, to je taky humus? Nebo vyměšování - taky docela humus, že? Souložíte? Vyměšujete? Ono totiž obojí je stejně přirozené jako když se ženě při těhotenství naroste pupek a nalijí se jí prsa.

Vždyť jsi strašně mladá....já neznám jedinou holku, která by ve 25 milovala děti a chtěla je....a přesto předpokládám, že většina ty děti jednou bude mít a ráda...