Přítel bere Lexaurin

ufff, mě stačilo brát lexaurin 2 týdny a málem jsem si z těch depresí ublížila
už jen to, že je musí mít pořád u sebe, a když mu na ně sáhneě, tak je šílenej - svědčí o tom,. že bez bonbonku ani ránu....

též jsem závislý na frontinu,po třech letech se opět vydávám s tím něco dělat,ale můžu ti říct že pokud by mi někdo sáhl na tubu s vzal by mi jí věř mi že bych byl také dost nervozní a možná bych i něco hodně nepěkného řekl.rozdíl je v tom že já vím že jsem závislý tvuj přítel evidentně ne každopádně léčba neprobíhá tak že ty mu ho vezmeš a on už ho nikdy nevezme já začnu a počítám že pro partnera to bude dost těžká zkouška možná těžší než pro mě takže se připrav na dost nepříjemné stavy podobné tomu kdyžs mu vzala krabičku,ale tvá podpora bude velmi důležitá

mně bylo dokonce řečeno, že lexaurin jako nejsilnější antidepresivum je vysoce (!) návykový a i přesto, že jsem měla dost velké psychické problémy, moje doktorka mi ho odmítla předepsat (ikdyž mi ho jiný lékař doporučil) právě proto, že je tak návykový a lehce se s ním dá sklouznout a radši jsem se s tím měla vypořádat sama..
Já se přiznám, že na tvým místě bych mu už asi dala malý ultimátum a naznačila mu, že se závislákem být rozhodně nechceš.. ikdyž to asi není nejlepší nápad ..

jen edit lex. není antidepresivum je Benzodiazepinové anxiolytikum.

Reaguji na prorsum:
tak to je můj omyl, já ho měla za antidepresivum

nikdo neví jak dlouho se z toho bude dostávat a jak dlouho ty nepříjemný stavy bude mít. A já jsem ten typ, že když je na mě on nepříjemný tak mě to dost sebere a v tu chvíli ho moc podpořit nedokážu, já vim že je to hrozný ale nedokážu překousnout když je na mě někdo hnusný, bojim se aby nás to pak nestálo i vztah.

Reaguji na Anabel:
...no určitě to počítej v řádů měsíců,spíš než týdnů...a pro vztah máš pravdu, nejsem věštkyně takže nebudu polemizovat.Ale pokud zvolíš cestu ultimáta možná budeš překvapená jak špatně to dopadne
držím palce asi tak...

Já jsem "brala" Lexaurin v době, když jsem nemohla ze stresu a (paradoxně) z vyčerpání spát- stačila mi polovina tablety a spala jsem klidně 12 hodin v kuse- a to i přes den!

Promě je to trochu spása, protože když se na mě nahrnuly problémy, tak jsem alespoň nechodila jako nevyspalá troska.
Moje starší sestra ho brala, když se rozcházela s přítelem, protože jsou oba hrozní cholerici.

Asi to záleží i na člověku samotném, kam to nechá zajít.
Já jich mám u sebe asi ještě pět (tablet, ne platíček ), kdyby náhodou.....

hej když to tady tak čtu tak se nestačím divit... přijde mi to že to tady předepsali každýmu ale přitom by se to nemělo jen tak brát ...
Já jsem trpěla přes půl roku neurotickýma záchvatama a to i několikrát do týdne, kolikrát jsem málem skončila v bezvědomí.. a stejně nikdo nebyl ochotnej mi ho předepsat, doktorka mi to hned zavrhla... a jinde to předepíšou "na rozchod" ?? já to nechápu to naše zdravotnictví ...

Já taky nechápu toho jeho doktora, že mu to klidně předepisuje už několik let stále dokola, přítel tam jen tak příjde, řekne že mu to došlo a během 10sekund odchází s receptem, nechápu co je to za de**la.

tak já se k frontinu dostal regulerně když ani jedna skladba antidepresiv nepasovala a sociální fobie se prohlubovala
a obvoďák neurol 0,5nebo lex 1,5mg myslím po uvážení napíše ale silnější jsme se nesetkal že by ordinoval na rozchody lexaurin 3mg...

Mojí sestře ho nikdo nepředepsal.

když to řeknu hnusně, tak pan doktor si jaksi zajišťuje pacienta na delší dobu...

Kamarádka zkončila na detoxu mezi narkomanama díky doktorce, která jí diagnostikovala astma a léčila ji na astma. Kamarádak po několika letech léky přestala brát na rady lékařky, a 5x denně kolabovala. Měla prostě tak šílený abstinenční příznaky, že šla na detox. Ani nevěděla, že je závislá na lécích....
a dnes, po téměř 10 letech díky schopnému fyzioterapeutovi zjistila, že má zablokované žebra, a ne astma!

Doktorům nevěřím, beru vše co mi řeknou s rezervou. Není to berná mince, a dělají z nás národ lazarů, protože zdravý lidi jim k ničemu nebudou žeee jo

mě taky ne, doma byly zásoby

Reaguji na manilacat: Zdá se mi zvláštní, že při takových stavech, které popisuješ, ti nebyl lexaurin předepsán. Pokud vím, tak například onkologičtí pacienti ho dostávají běžně. Jako takové kritériu, kdy už je to na prášky se prý bere, zda člověk dokáže v noci spát, pokud je vyspíš, bez lexaurinu, jseš "v pohodě". Pokud řešíš problémy i po nocích, je snad braní lexaurinu lepší varianta. Taková míra stresu, která ti už nedovolí ani spát je totiž nebezpačná i sama o sobě a často vede k vypuknutí vážných nemoci, jako je rakovina.
Reaguji na Anabel: Asi by bylo vhodné přítele upozornit na dopad dlouhodobého braní léků na jeho zdraví. Postupně by musem navyšovat dávky a tak to nelze dělat do nekonečna. Snaž se ho něčím motivovat, zbytečně s ním třeba neprobírej svoje stresy a zkus vypozorovat za jakých okolností si jde pro pášek. Když si ho některý den nevezme a v noci stejně spí, tak to ber jako dobré znamení.

Reaguji na Anabel:
Pokud vydrží až pět dní bez lexaurinu, neviděla bych tu fyzickou závislost jako kritickou, spíše bude závislý psychicky, jde mu o jakýsi pocit jistoty, že má tabletku po ruce, kdyby mu nebylo dobře.Také je důležité, jak silné dáky bere, přece jen je rozdíl vzít si tabletku 1,5 mg a 3 mg. Také bys měla vypozorovat, jak dlouho mu vydrží předepsaných 30 tablet, aby sis udělala odhad, jak je na tom s konzumací a je-li to opravdu tak alarmující.
Pokud je přítel úzkostný, pak to, že nevydrží velkou zátěž, není ani tak otázka lexaurinu a jeho dopadů, jako jeho zranitelné centrální nervové soustavy. Zřejmě si ukousl příliš velké sousto, pokud jde o pracovní vytížení, ale také by se mohl dát na pití nebo kouřit jako tovární komín. Z hlediska vlivu na zdraví je to snad ještě horší. Důležité je, aby při užívání léku nepil alkohol, pokud je v tomhle ukázněný, chápala bych to jako důležiý projev odpovědnosti. Při řízení na něj lék zřejmě nemá velký vliv, to by se jinak za ta léta nějak projevilo.
Pokud mu chceš pomoci, ber ho takového, jaký je, snaž se ho podpořit vždy, když lék nějakou dobu neužívá, zkuste vysledovat, co je v ty dny jinak, že nemusí sáhnout po tabletce, a to, co je "jiné", zkuste co nejvíc zapracovat do každodenního života. Za lékařem bys možná mohla zajít, ale jen s vědomím přítele, aby nemyslel, že děláš něco za jeho zády.