Přijímáte pozvání na kávu od cizího muže na ulici?

Tak teď jsi to zabila Ne, máš úplnou pravdu, souhlasím

Mě se to stavá pravidelně asi tak jednou za měsíc a zatím vždycky v Praze, někdy je to i za takových bizarních situacích, že zrovna něco hledám nebo zuřím, že mi někdo zrušil schůzku apod... to se většinou dotyčný zeptá, jestli nepotřebuji pomoc, nevím kde je ulice XY a na kafe mě zve jako mimochodem... Jednou mě oslovil i kluk (cca 25 let), že se mu líbím a že by se mnou chtěl podnikat a představit mě investorům, to bylo už hodně ujeté . Jinak na ty typy, co číhají v obchodních centrech a na ulici a zvou na kávu, se akorát usměju a řeknu "ne, děkuji" .

Občas tam může být i někdo normální, hlavně v Pze...

Jinak já pozvání na kafe neberu jako nějakou významnou událost, kterou provozuju jen s někým vyvoleným. Dřív jsem se scházela s klukama přes internet (přijde mi to podobné, jako oslovení na ulici) - a brala jsem to jako zpestření - někdo byl fajn, někdo ne, ale na co bych pak vzpomínala? Na to, jak jsem hrdě všechny odmítla? (Nikdo z nich mě nepřepad, a myslím, že je větší pravděpodobnost, že mě napadnou nepřizpůsobiví za bílého dne, a nikdo mi nepomůže.)

Nepřijímám, zásadně nikdy, a nejen proto, že jsem zadaná, nepřijímala jsem ani v mezidobí, kdy jsem byla sama. Vždy odpovídám "ne, děkuji", v případě dotazů pak "protože s cizími lidmi na kafe nechodím".
Opravdu nevím, proč bych měla, vzhledem k tomu že mě vidí poprvé, zvou mě někam jen kvůli tomu že nejsem vyloženě škaredá jak noc a o to opravdu nestojím. Na kafe chodím proto, že si chci příjemně popovídat a ne proto, že dotyčný relativně ucházejícně vypadá. A na to, abych každého neznámého loudila testovala, jak se s ním bude povídat, na to opravdu nemám trpělivost, chuť ani čas.

- PŘESNĚ, konečně to někdo vystihl

Tak jestli se mu líbím, tak ať se kurníkšopa trochu snaží, ne?! Ať zkusí zapříst hovor nenásilně, ať prokáže svůj smysl pro humor, ať si mě taky otestuje, že nejsem úplně blbá a stojím mu za to mě na to kafe pozvat! Pokud první co na mě vybafne je "Slečno, vám to tak sluší, nešla byste na kafe", tak to teda opravdu za snahu nepovažuji! Z toho plyne, že je mu úplně jedno, jaká jsem a co mám v hlavě, stačila by mu ta slupka. Mám asi ráda náročnější muže!

Ale ať nejsem za netýkavku:
Seznámila jsem se takhle jednou s mužem v noční (ehm, tak možná už ranní, záleží na úhlu pohledu) MHD. Vracela jsem se z tahu s kamarádkou, ve veselé náladě, a sedla si na jediné volné místo v autobuse vedle mladíka, kterému bylo evidentně taky do smíchu. Rozhodně se mi nechtěl vlichotit do přízně, ba naopak, začal si ze mě normálně sprostě utahovat! Já mu nezůstala nic dlužná, a takhle jsme se smíchem popichovali jeden druhého asi 15 zastávek Když se už chystal vystupovat, vrátil se ještě ode dveří k mému sedadlu a zeptal se, jestli taky piju něco jiného než alko, třeba obyčejné kafe, a že na to by se teda někdy rád podíval... Tak tomuhle týpkovi jsem opravdu věřila, že celý náš hovor původně vůbec nezavedl za účelem mě někam vylákat!

Co se ti na tom nezdá? Některé chlapy odpuzují i umělé dlouhé nehty a preferují opravdu přirozený vzhled - oni holt naše módní kreace a pracné líčení neocení, většina mužů se nejvíc chytá na klasiku a ženskost. A to, že každý každému musí být sympatický neplatí ani tady na Omlazení, natož v reálném světě.

To je fakt. Ale i "blbá " záminka ("Můžu se zeptat, co to čtete?") je tolerovatelná, co má asi během minuty vymyslet? Příliš propracovaný způsob by svědčil o trénovanosti
Úroveň se může ukázat i později, důležité je, že na mě nejde, jak píšeš, stylem "Vy jste tak hezká".

No to byl případ mě a mého současného přítele Rozhodně mi to v tu chvíli nepřišlo nenormální, naopak mě pozvání na drink od krásného chlapa potěšilo Jenže jsem ten večer měla už něco domluveno, tak jsme si vyměnili kontakty a teď jsme spolu...Přítel mi neustále opakuje, že je šťastný, že tehdy sebral odvahu a oslovil mě Takže závěrem: Já na tom nevidím nic špatného...

Reaguji na LauraT:
a šla si s ním ?

Zásadně nepřijímám. Důvod je jednoduchý. Muž, který mě na ulici osloví a pozve na kávu, mě okamžitě "znudí". Jsem lovkyně, potřebuji si na začátku trošku "hrát", a ne to takhle získat naservírované. Takový způsob seznámení považuji dokonce až za slizký.
A na opravdové přátelství (bez vedlejších úmyslů a dlouhodobé) mezi mužem a ženou také nevěřím - protože neexistuje. A nemusí být na vině vždy muž (klasické výkřiky, že mužům jde jen o jedno). Pochybuji především o sobě. Už z toho důvodu, že muž, se kterým chci trávit nějaký společný čas, mě musí svým způsobem přitahovat. A pak mi nezbývá nic než doufat, že u mě přespí - stejně jako moje kamarádka, přeci!

Já se fakt bavím

Zásadně ne, jsem velmi opatrný a nedůvěřivý člověk.

Moje nedávné zkušenosti :

ta příjemná :
Minulý týden sem byla v bazénu, kde mě u baru oslovili kluci, jestli bych s nima nešla na tobogán a skluzavky. To bylo fajn, dobře sme si zablbli a pokecali a vyměnili čísla.
ta nepříjemná:
Já ještě zůstala a šla do výřivky, kde na mě tři, asi o dvacet let starší pánové(přesně ten typ, na které mám vyloženě averzi) začali křičet : "slečnooooo , vy ste taková pěkná, ste místní? nechtěla by ste si s námi zahrát kohoutí zápasy? sme akorát čtyři ". Já to odmítla, že už budu muset jít. A oni do mě začali hučet jestli bych nešla do restaurace, že tam mají takovou pěknou, a že večer určitě nemam co dělat a abych šla.
takže tak

Já teda na pozvání na kafe od mužů na ulici nevidím nic špatného, pokud nejsou dotěrní až nepříjemní. Sám partner když chodil do školy, líbila se mu nějaká holka. Jezdili jedním autobusem a on jednou sebral odvahu a na to kafe ji nakonec pozval. Bylo to prý hrozně těžký překonat strach z odmítnutí. Tak si myslím, že to cítí většina chlapů.

Mě na kafe pozval jeden italský gentleman v Praze. Já čekala na přítele, takže jsem odmítla. Ale byl hrozně milý, vůbec nebyl vtíravý a aspoň si teda semnou popovídal a zpříjemnil mi čekání - no byla to konverzace celkem vtipná, pač mě angličtina zrovna moc nejde .

Taky jsem byla pozvána na horkou čokoládu, aniž bych o tom věděla . Při čekání na šéfa jsem si dala v cukrárně horkou čokoládu a při placení mi číšník řekl, že už je zaplacená od tamtoho pána. Tak jsem poděkovala, opět se otočila a věnovala se dál své práci . Pak mi ho bylo teda líto, pač těch 50,-Kč investoval fakt blbě .

Ale jedno pozvání na kafe bylo opravdu nepříjemné. Byla jsem ve 4m těhotensvtí, ještě to nešlo moc vidět a jeden chlap v kvádru mě furt přesvědčoval, že s ním mám jít pokecat. Když jsem mu zalhala, že na mě čeká manžel s dítětem, tak že aspoň na chvilku, nezávazně... Bylo to ve výtahu nákupního centra a otravoval ještě na parkovišti.

Co mám dítko, tak už se mi pozvání na kafe neděje . I když jsem nikdy pozvání nepřijala, protože jsem byla pokaždé zadaná, tak mi to vždy zvedlo náladu (až na příhodu ve výtahu) a cítila jsem se moc hezky .

jj, třeba toho mého

Teď jsem si vzpomněla, že přesně tahle náhodná pozvání na kafe dělá jeden můj kamarád (který je sám moc hezký, jen trochu ulítlý) a dospěl k tomu následovně: Rosenberg (ten pornoherec) pořádá nějaké semináře, kde učí muže, jak sbalit ženu, a následně jak být v posteli co největší borec V první fázi jim tedy radí, jak oslovit ženu, a jako "domácí úkol" jim zadává, ať na ulici zastaví holku, řeknou jí, že je opravdu krásná a pozvou jí na kávu. Takže hoši to berou jako trénink.