Přijímáte pozvání na kávu od cizího muže na ulici?

To je přece vědecky dokázané, že muži více reagují na vizuální podněty, většina chlapů nejdříve tedy přirozeně osloví tu ženu, která je jim vizuálně sympatická a pak zjišťují, jestli se s ní dá povídat atd. Bohužel je to tak. Teď samozřejmě nemyslím ty typy seznamování, kdy se lidi znají už ze školy, z party atd. než spolu začnou chodit.

Jojojo, o tom jsem také slyšela. Většinou prý takto loví v obchodních centrech

Vidíš to A ten případ kamaráda je zajímavý - já si třeba nemyslím, že by mě chlap oslovil proto, že si se mnou chce jen pěkně popovídat, ale tohle by mě na druhou stranu také nenapadlo (Ovšem když jim pak sám Robert vysvětlí, jak "být dobrý v posteli", úplně marné by to být nemuselo...)

To by pak znamenalo, že je logičtější nejprve oslovit tu, která se jim nelíbí - ale proboha proč, kvůli komu? Bohužel povaha a rozhled či intelekt na první pohled odvodit nejdou, takže zbývá to, co lze vypozorovat a to je vzhled...

já pozvání nepříjmám, nikdo mě nezve, asi jsem fakt hnusná

Reaguji na Jully:
Tady jsou o tom celé stránky - škoda, že už nikdo neaktualizuje, ale je to občas zajímavé počtení.

Jj, taky tak, ale kdyby byl nějak originální nebo vtipný, tak proč ne...vzpomněla jsem si na jeden vtip:

Mladík je na plese a strašně se mu tam zlíbí krásná mladá slečna. Začne přemýšlet, jak ji nejlíp oslovit, aby si neudělal ostudu. Otázka Kolik je hodin? je trapná, navíc ona nemá hodinky. Jak se jmenuješ? To je hned na začátek vlezlý. Půjdem si zatančit? Co by tak tančil, když to neumí. Jak tam tak sedí, nehty úplně okousaný, najednou vidí, jak se zvedá a odchází k toaletám. Tentokrát sebere všechnu odvahu a jde za ní. Chvíli čeká přede dveřmi, když se najednou otevřou a vyjde z nich ona. Zhluboka se nadechne a konečně se zeptá:
"Sralas?"

Taky na kamarádství mezi mužem a ženou (mnou) nevěřím právě z tohohle důvodu.

dávám hodně na intuici (jednou mě to zachránilo před přepadením) a kdybych z člověka měla dobrý pocit,klidně bych na kávu šla, co se mi může stát někde v kavárně? když mi nebude dál sympatický, tak můžu odejít

Naprosto souhlasím!

Můžeš to popsat blíž? Jak tě to zachránilo?

Reaguji na Vendys123: Reaguji na Tiakia: jejda já jsem nemyslela v tramvaji nebo že na mě vybafne někde v podchodu..to bych mu asi dala kabelkou po hlavně..ale proste se mi stalo, že mi pán podržel dveře do obchodu, usmál se..potom jsme se tam třeba potkali u stejného zboží a prohodili pár slov..a kdyby se mi líbil, tak bych klidne to pozváni nekam brala..ale to už je zase v obchode a ne na ulici, co..

Reaguji na chocolattecoffee: kdysi mě na ulici oslovil týpek, nebyl nijak dotěrnej, ale měla jsem z něj silný nepříjemný dojem, až strach, že jsem chtěla jít pryč a on pořád za mnou, jen tak tak jsem doběhla mezi lidi, jsem přesvědčená o tom, že kdybych tam ještě chvíli zůstala, něco by mi udělal.. a jednou - to už je trochu mimo toto téma - mě intuice zachránila přímo u přepadení.. týpek šel za mnou, já mp3 na uších, ale z nějakého popudu jsem se prostě otočila (aniž bych věděla, že za mnou někdo je) těsně před tím, než se na mě vrhl, takže ztratil výhodu momentu překvapení a já se mohla bránit...

laciné lichotky taky nemám ráda, ale když je chlap vtipný a evidentně jsme na stejné vlně, tak proč ne. Já se s bývalým seznámila na pláži a on to pak bral velmi vážně, ne jako jen flirt. Vím že na mě čučel týden než mě oslovil.

Jednou mě pozval chlap na kafe, když jsem šla na vlak...bylo mi 16 a jemu asi tak 40 a ještě k tomu ani nebyl hezkej, takže fakt ne navíc jsem byla zadaná....
Před rokem se mi stalo, že jsem šla zrovna na poštu a procházela jsem kolem asi tak 30ti letého chlapa, který se na mě upřeně díval když jsem byla asi tak 200 metrů od něj a nespustil ze mě oči, asi tak za půl hodiny jsem šla po chodníku a tam projížděl po silnici, tak na mě zavolal, na frekventované silnici zastavil (za ním kolona) přeběhl cestu a dal mi svoje číslo, že kdybych chtěla, mohu kdykoliv zavolat a můžeme někam zajít, že se mu moc líbím bylo to milé, slušné a nevtíravé, ten chlap byl celkem pohledný, ale nikdy jsem se mu neozvala, protože jsem prostě zadaná ale i kdybych byla volná, ani tak bych se asi neozvala, měla bych strach...přece jenom člověk neví

Nešla (měla jsem doma přítele), řekla jsem mu že to necháme osudu, jestli se ještě někdy někde potkáme (předtím jsme nějak okrajově narazili na téma "osud" a já se mu posmívala za to, že na takovou blbost věří)

Ne, logické mi připadá, když mě na to kafe pozve až po tom, co si se mnou popovídá. Zvát hned v první větě na popovídání u kafe nějakou "ozdobu" bez ohledu na to, jestli dotyčná vůbec umí mluvit, mi opravdu příjde nelogické.

Mně kdyby se chlap zeptal co čtu (v metru čtu často) a pak se při dalším povídání ukázalo, že je taktéž "čtenář", a kdybych navíc současně ještě byla nezadaná, měla čas a dotyčný se mi líbil, případnému následnému pozvání na kafe bych se určitě nebránila. Jelikož už předtím prokázal, že je konverzačně zdatný (a aspoň bych se mohla chvíli domnívat, že mu imponuje moje sečtělost ).