Přejídání 1x týdně

Přesně s tím se mohu také ztotožnit! A musím říct, že je to boj, který nestojí za rány na těle a na psychice! Sama s tím mám zkušenosti a můžu říct, že 1týdenním přejídáním to jen začalo a nebralo to konce, naopak, dny přibývaly a já se tím časem dost natrápila! Takže pokud tě to také trápí, tak si dávej pozor, přejídání není normální věc a nedá se srovnávat s občasnými prohřesky v jídle, či s netradičními většími porcemi na oslavách či u rodiny. Pokud jsi na tom tak, jak jsem bývala já, že jsi schopna sednout si a sníst páte přes deváte až do prasknutí tak není něco v pořádku a je třeba s tím zavčasu něco dělat. Hlavně pokud jsi ve fázi hubnutí. Myslím, že pokud si člověk chce dopřát na co má chut, má si sice stejně zvolit jeden den kdy to bude, ale udělat to jiným zpusobem. A to třeba tím, že na snídani,oběd a večeři si dopřeje to, co má prostě rád a né, že během chviličky se přecpe vším možným! Takové nacpání nebude schopne tělo tak dobře strávit a projeví se to na váze.To mi věř

Reaguji na Ziralka:
To je právě to impulzivní chování. Jde o to se přejíst, nacpat se a je jedno čím. Jedla jsem i plesnivý chleba, někdo jí i mouku (četla jsem)! Teď mi to příjde absolutně nechutné, ale je to jako abstinenční příznaky u drogy. Jedla jsem cokoliv co se "dalo" pozřít dokud mi nebylo tak zle, že jsem musela ležet, brečet bolestí a doufat, že to přežiju. Tento stav jsem měla naposledy před 2 a půl roku a už to nedokážu pochopit ani já sama, natož někdo, kdo nikdy netrpěl chorobným přejídáním. Bylo to mnohem horší než anorexie... jen to bohužel na mě bylo méně vidět, protože všichni byli rádi, že už neumírám na podvýživu.

Pokud je to jednou týdně a je to tím stylem, že si prostě víc dopřeješ, máš potom spokojené bříško, jen se bojíš, že by jsi mohla přibrat, nic se něděje a nemáš se čeho bát Ani když si dáš jednou týdně svíčkovou ze 6 knedlíky a zbytek týdně jíš zdravě a vyváženě a máš dost pohybu, na váze se to neodrazí.
Pokud jsou to stavy, jaké popisuji, že jsem měla já, dělej s tím něco co nejdříve, dokud se to nerozběhne... je to peklo.
Hodně štěstí

Reaguji na Atalanta: Uplně s Tebou souhlasím, lidi co nezažijou doslova chorobne přejídání (vyvoláno převážně v psychice) tohle nedokážou nikdy pochopit a můžou být jen rádi.Sama to dobře znám a vím, že prazdnejsi lednicka mi nepomohla! Když to na mě přišlo,cpala jsem do sebe i "nemožné". Po tom co jsem si těmito fázemi života prosla bych to nikdy nikomu nepřála a dostala jsem na to uplne nový uhel pohledu. Mnoho lidí ani nedokáže pochopit, jak malá gesta či poznámky dokážou dohnat slabšího jedince do anorexie či do obezity. Já si prošla obojím a je mi strašně líto lidí, které tohle také posedne a trpí tím. Nedá se to totiž odsuzovat jelikož bych to přirovnala k nemoci.

Reaguji na laisabella:

Přesně tak. Když jsem (asi před rokem) byla v tom záchvatovém přejídání úplně, bylo mi mizerně, měla jsem deprese a po jednom z dálšíh záchvatů, který jsem probrečela jsem se rozhodla se s tím konečně někomu svěřit - a to mamce. Samozřejmě to nepochopila a tvrdila, že toho taky někdy sama sní víc a že třeba mé tělo "trápím" když jím zdravě proto se pak přejím. Přitom to vůbec nebylo v tomhle... No nakonec jsem se sebrala a vyhrabala se z toho nejhoršího. Ale pořád bojuji abych to odbourala úplně. Pokud si tím ale někdo někdy prošel, myslím, že to tak nějak pořád bude mít v sobě. A taky bych to rozhodně nikomu nepřála.

Reaguji na moniiik: Trochu by možná pomohlo být v té době v kontaktu s člověkem, který tím taky trpí a dokáže pochopit vše kolem toho všeho. I já se svěřila, bohužel to však nestačilo. Měla jsem to v sobě a musela jsem se s tím poprat sama... ale jak říkáš, člověk s tím možná bude bojovat celý život a může si jen přát, aby se jeho mysl a pocity odpoutaly uplně. ... Každopádně jsem za tuhle diskuzi ráda. Jak jsem řekla, i přesto že bych to nikomu nepřála, je fajň vidět, že v tom člověk není sám, ale že jsou tady i takoví, kteří to pochopí a nebudou se na Tebe dívat řekněme z vrchu.

kdo opravdu netrpěl záchvatovitým přejídáním, tak netuší o co jde, je to jako závislost, nesmírná chut na jídlo, v tu chvíli se cpeš, neužíváš si jídlo a je ti jedno kolik toho sníš, to není jako když se někdo trochu víc přejí a je mu špatně.
dá se na to lehce navyknout - tak pozor na to odnauč se to dřív než bude pozdě, nevyčítej si každou sušenku, jen si jich dej pár a vychutnej si je.
můj tip je že když už tě to chytne, tak to hrozně moc zapíjet vodou, žaludek si naplníš a nestihneš toho tolik sníst teplý čaj a minerálky také pomáhají

Malý tip - dnes 20:45 na Prima Love má hrát dokument Kalorie bez limitu - ještě jsem ho neviděla, takže nevím, jestl to není nějaká blbost, ale podle krátkého popisu to má být právě o přejídání a o lidech, kteří za den sní množství jídla, které jiným vystačí třba na týden.

Ahoj holky ráda bych se zapojila do diskuze. Záchvatové přejídání mě trápí už nějakou dobu a bohužel se to začíná podepisovat i na mé váze. Jak tady píšete taky se snažím jíst zdravě , hlídám si kalorie ... A pak si v pátek večer dám sklenku vína a jsem schopná jíst pět hodin v kuse a střídat sladké,slané,kyselé až je mi špatně. Vím že by bylo řešením nemít doma žádné lákadla, ale to by asi neprošlo u dětí a u manžela.
Jsem ráda za tuto diskuzi, protože se bohužel nemám komu s tímto problémem svěřit.

koukala jsem na to, dost zajímavý dokument jídlo je závislost jako každá jiná droga.

No to mě z toho spíš bylo špatně to už bylo opravdu hodně přehnané přejídání

Mám takový pocit, že některé diety s tímhle přímo počítají a berou to vlastně jako klad. Snad se tomu říká sacharidové vlny. Bere se to zřejmě jako svého druhu urychlovač metabolismu - asi aby si tělo moc nezvykalo na určitý režim, tak se mu občas připraví takový jídelní šok. Já bych spíš dala pozor na to, čím se přejídám. Protože pokud si tělo zasviním nějakým velkým neřádem, budou se ty následky (ne kila navíc) pak vléct třeba kolik dní.

Doporučuji vám knížku : Místo činu lednička aneb když se z jídla stane problém a taky se podívat na stránky anabell a navštívit jejich poradnu zdarma. Sama tam chodím a jsem moc spokojená! Velmi dobrý je i článek Bludný kruh přejídání o příčinách přejídání (najdete na internetu)

Je pravda, že je přejídání (sním všechno, i ten plesnivý chleba a je mi zle) a přejídání (vezmu co chci, klidně zmrzlinu a na to brambůrky, ale není mi špatně, maximálně mám trochu nafouklé břicho). Ten první případ už je hodně špatný...ale právě nevím, jak je na tom ten druhý případ. Někdy to může být i rituál a motivace, říct si, jeden den v týdnu můžu jíst, co chci. Taky jím přes týden zdravě, pravidelně menší porce, jsem spokojená, cítím se dobře. Je to i proto, že jsem na privátě mimo domov, chodím do školy a kupuju si jídlo sama, chodím tady pravidelně cvičit (díky čemuž mám dost zpevněnou postavu). Pak ale na víkend přijedu domů, ale ne, že se přejídám, spíš jím, co chci. Na snídani třeba míchaná vajíčka s chlebem, pak třeba banán na svačinu, na oběd, co mamka uvaří (někdy je to losos s bramborou kaší, někdy klidně ta svíčková, ale i tak si dám třeba dva knedlíky), no pak po zbytek dne jím třeba zapékané musli emco (vím, že je to dost sladké), a třeba sním čokoládovou tyčinku, oříšky, sladký puding a chleba s něčím. Jako necítím se přejezená, spíš tak příjemně plná, jen vím, že to jídlo není úplně nejzdravější. Ale výčitky nemám, a když už, tak si o víkendu ještě zajezdím hoďku na rotopedu a tak. Mám to trochu jako takový relax - taky vím, že původ je psychický...

Ahoj holky, není tu některá, která by byla ochotná se mnou komunikovat třeba přes mail a řešit přejídání a jeho důvody, případně hubnutí? Byla bych moc ráda, kdyby se mi podařilo se z toho vyhrabat...