Přehnaná nervozita a výbušnost

Trebi

přesně tak. Malá je taky živel, neposedí chvilku, už jako miminko, nebyla chvilku v klidu, kopání nožičkama, rozhazování ručičkama, brzy začala chodit a teď... už umí kotrmelec, pořád někam leze, šplhá, skáče, běhá, člověk musí být pořád ve střehu, aby ji uhlídal. Možná i tím to je, že je pořád to dítě tak moc akční. Když někdy vidím klidné dítě v dětském centru kam občas zajdeme, které si dokáže dlouhou dobu malovat, to u nás moc nejde, malá udělá čáru a zase vyskočí a jede řádit dál... marně se snažím s ní dělat činnosti, u kterých se něco staví, baví ji to chvilku. Také mám někdy pocit, že jsem se mateřstvím stala neurotikem, i když jsem předtím taky občas bývala neurotická, ale to bylo tak zřídka kdy, ale teď... je to čím dál horší...

Přesně tak, ráda si pročítám různé diskuze, když večer malá usne.... a jsem ráda, že v tom nejsem sama... když občas vidím kolem sebe spokojené maminky, ale je to asi jak jsi psala... když má někdy časté hlídání a má čas vypnoit a má čas sám na sebe, tak je to pak o něčem jiném. Nechtěla bych zase dávat malou moc často, stačilo by mi jednou týdně na pár hodin se prostě sebrat a jít na nákupy bez malé, jít nakupovat prostě v klidu, nebo si jít zaplavat, s kamarádkou posedět....

Omlouvám se za překlepy, píšu rychle a moc po sobě nekontroluji...

Luuuca
Klidné děti, to pak mají maminy opravdu dovolenou. V mém okolí jsou převážně tyto klidné děti, co rády papají a jídlem se dokáží na chvíli zabavit. Malej bere jídlo jako opruz, zdržovačku od řádění a akcí. Takže u jídla hrajeme divadélko, což mi na klidu taky nepřídá... nejen být permanentně ve střehu,ale ještě vymýšlet pokaždé jinou zápletku,aby se najedl. Takže vypadáme jako exoti, že je malý nevychovaný, když takhle vyvádí a lítá všude možně. Je to zkrátka bystrý a šikovný kluk, kterému to zapaluje a dokáže si vymyslet pro něj zajímavou zábavu. Těm kliďasům to je většinou šumák, jen čučí a možná se po jídle přidají. Jsem šťastná,že mám šikovného,chytrého kluka, což nejspíš tvoje holčička bude taky,ale kdyby se tak narodil jako desetiletý...

Tohle jsem si vždycky přála taky,ale skončilo to jen u přání. Manža prostě nechce, aby se o malého starala nějaká cizí paní na hlídání...takže to budu muset nějak doklepat. Snad se nezhroutím. Nejvíc mě dokáže vytočit jedna bývalá známá, které malá málem umřela, páč jí čtrnáct dní po porodu vůbec nekojila, přestože si myslela,že kojí.Pro mě nepochopitelná výmluva...Takže malá hladověla-no odstrašující případ.Tahle madam je dneska tutununu - mami,která malou vidí právě ty dvě hoďky denně, má ji věčně u někoho na hlídačce. Přesto, když je tu chvíli s ní, bije ji vším,co jí přijde pod ruce. A její malá je fakt hodný a klidný děcko. Říkám si,že kdyby měla mého syna celý dny u sebe,tak by ho snad zabila. Takže naše nějaké křičení a výbuchy jsou proti tomuto slabé kafe a dá se říct v normě.Utěšuji se tím...

Mluvíš mi z duše... tak to máme taky... každodenní stále stejný problém.. nejvíc u oběda, abych do ní vůbec něco dostala, snažím se jí zabavovat a dělat blbosti, aby se najedla, i když někdy umí dost překvapit a když jí něco opravdu chutná, tak se nají bez divadýlka. Ale připoměla jsi mi...ani moc s malou nemohu chodit někam do restauací, kde je dětský koutek, zvláště teď v zimních měsících, kdy se toho venku moc vymyslet nedá. Kamarádky holčička se posadí k jídlu a jí.. a sedí a kouká... ta moje si sedne na vtěřinu, ani neochutná a je schopná vyletět ze židle a závodit.... v čemž ji tedy zabráním, protože nechci, abychom otravovali okolí, snažím se jí od mala vychovávat tak, aby se chovala k okolí slušně, i když jsou to děti, ale nějaké hranice musí být... takže ji zabráním v závodění, začne se vztekat, vyvedu ji ven a nakonec není jiná možnost, ne zaplatit a jít pryč, takže s posezení není nic... I když mám takové situace, kdy to není s malou lehké, přesto bych ji za klidné dítě nevyměnila a jsem ráda, že ji mám, je vážně chytrá, vnímavá, na svůj věk velice pohybově i rozumově zdatná.... Ale jak říkám, chtělo by to mít pevné nervy.. což já už moc nemám v těch těžších situacích..

Naprosto ti rozumím, ale jsme lidi ne roboti bez nervů.

To si taky říkám a utěšuji se tím, že aspoň v tomhle volím spíše zakřičení než bití. Malou nebiju, spíše zaječím, někdy i dost jako pravá hysterka, ale asi mám na sebe vysoké nároky a chtěla bych být lepší... lépe to zvládat, i bez toho ječení, i když je mi jasné, že jen domluvami to taky nejde... Njehorší ale je, že někdy zaječím tak, že se malá až lekne a začne brečet a v tu chvíli jako by mě někdo praštil po palici, já se vzpamatuju a je mi to v tu chvíli strašně líto, takže ji jdu chlácholit, porstě aby pochopila, že ji mám stále ráda. Právě těmhle výlevům bych se chtěla naučit vyvarovat.... no, nemáme to lehké.. asi to máme dost podobné... třeba až bude našim dětem deset, tak z nich budou klidné a pohodové děti, které se vydováděli v batolecím věku dost...

A také mě dost vytáčí manžel, ten malé toho také dost dovolí, nechal by si pomalu skákat po hlavě a to mě štve, já jsem ta přísnější, co určuje mantinely a on je ten hodný tatínek, co skoro vše dovolí, takže i to mě docela ubíjí... a snažit se s ním o tom promluvit, probrat to.. bezpředmětné.... nakonec z něj na konci vyleze věta.... " moc to řešíš a prožíváš"

Klasika - taky je u nás tatínek ten hodný a já,co vychovávám. Ono to vyplývá ze situace,že s ní jsi celé dny jen ty sama,takže logicky vychováváš ty,aby jsi s ní vydržela-beru to podle sebe. On by to to taky řešil,kdyby byl s malou celé dny sám a prožíval konfliktní situace-vztekačky atp. Takže v jeho větě výše je kus pravdy, je toho na tebe moc,moc to řešíš a prožíváš, protože jsi s malou zkrátka moc často. Tohle mi dělá i moje máti, když se občas vidíme - malý může skákat po stropech, všechna naše pracně vybudovaná pravidla a zvyky jsou v tu chvíli pasé. A já mám po jejím odjezdu jednou tolik práce dostat vše do zaběhnutých kolejí.

jj, asi máš pravdu.... prostě výchova je na nás, protože jsme s dětmi pořád.. Manžel si dokáže s malou hezky vyhrát, i když tedy spíš více spolu blbnou a nejlépe by ji snad i u jídla nechal běhat a běhal za ní s talířem... možná až tak ne, možná přeháním.. ale někdy k tomu není daleko a já se jí snažím učit, že u jídla se sedí a nedělají blbiny.
A taky tchýně mi taky dává docela zabrat... poslední měsíc chodím jednou týdně na dopoledne do práce, kde lítám taky jak pošuk bez chvilkové přestávky, takže jako odpočinek nebo vypnutí to neberu, sice jsem bez malé, ale mám náročnou práci, a chtěla jsem přidat do rodinného rozpočtu nějakou korunu navíc... ale abych se dostala k tomu, co jsem chtěla napsat... takže v tu dobu, co jsem v práci ji hlídá tchýně a to je stejné jako u manžela.. ta jí taky dovolí všechno... s malou jsem omezila sladkosti na minimum, jenže tchýne ji cpe čokoládou a vším možným a pak přijdu já a mám zase co dělat, abych nastavila ty naše pravidla... malá totiž odmítá jakékoliv ovoce, takže až bude jíst ovoce, tak bude nějaká ta čokoládka navíc, nechci ji ovoce nutit, ale tím pádem nevidím důvod proč by měla jíst čokoládu místo ovoce...
Takže jediné moje hlídání je, když jsem v práci jednou týdně, jindy se mi tchýně nebo moje mamka nenabídne, že by malou pohlídali....