Přehnaná nervozita a výbušnost

Luuuca
Ahojky,také jsem maminka v lednu dvouletého kluka,ale řeknu ti, nevím jestli je to tak u tebe,ale někdy mě také něco vytočí a myslím,že jsme i dost nervozní z toho,že jsme zavřené celý den doma a mluvíme jen s těmi dětmi. Prostě zkus vypnout a jít třeba s kámoškou na kafe a pokecat o všem možném. Malému začalo období jeho prvního vzdoru, takže někdy je to fakt na budku,nemůže to být u tebe také tím. Já jsem teď byla s holkama v práci na véče a zase jsem OK.

Ahoj, jj je to myslím také i tím. Jsem na malou dost sama, manžel je dost v práci, hlídání skoro žádné, s kamarádkami se vídáme často, mají také děti, takže výlety s dětmi podnikáme, ale to je s dětmi, jen občas se vídáme bez dětí. A to je možná právě to, že potřebuji vypnout. Jsem v podstatě skoro na vše sama, manžel přijde večer z práce, vykoupe malou a tím to končí, o víkendu sice pomůže víc, ale jinak nákupy, vaření, domácnost a malá, to vše je na mě. Nechci si stěžovat, jak by to možná mohlo vypadat, ale jen potřebuji vědět, jak zvládat tyhle situace. Spousta miminek je také na všechno sama a určitě nejsou tak přehnanně vytočitelné jako já... Teď před pár dny jsem se tahala s nákupem z auta sama, byl teda tak těžkej, že mě to skoro položilo k zemi a druhý den mi ruplo v zádech, myslela jsem, že už se nenarovnám. Takže injekce, náplast a teď už je to lepší. To byla taková poslední tečka, když už jsem ze všeho nemohla

Jo holka,ale my nemůžeme ani moc odpočívat,když mě bolí hlava,tak musím dělat že mě nebolí,prostě si nemůžeme lehnout,tak to je,ale také si nestěžuju,jsem ráda,že malého máme,ale někdy je to mateřství docela fuška,co? Ale pak si představím dvojčátka, a už je mi jasné,že ani žádné zlobení s těma našima šmudlíkama nemáme.

S tím vzdorem.. to máme teď taky. Vím, že je to normální, že si tím projde snad každé dítě. Ale někdy to fakt s nervama nezvládám. Když se malá narodila, byla dost uplakané miminko, měly jsme problémy s kojením, odnosila jsem ji na rukou cca do šestého měsíce, nechtěla být v kočárku, v postýlce, v autosedačce, ani u táty, prostě jen u mě, koupání byl horor, no prostě dost perný začátek. Trpěla také břišní kolikou. Po půl roce se to zklidnilo a dokonce jsem ji naučila usínat v postýlce bez sáhodlouhého uspávání, prostě pusinka, pohlazení, poňuchňání a dobrou noc. Takže po půl roce byla zlaté dítě ě pořád je, i když má to svoje vzdorovité období, ale to chápu, spíš nechápu sebe, proč se nedokážu ovládat.

JJ, také bych ji nevyměnila za nic na světě, dokonce uvažuji o druhém, a to v brzké době, ale zároveň se toho bojím, že to tuplem už bude se mnou k nevydržení...

Tak u nás byla také břišní kolika ale jinak byl malej nejhodnější mimi pod sluncem, ale teď po Mikuláši zjistili jak chutnají sladkosti a pořád se vzteká,že chce vajíčko,čokoládku,jo, nekdy je to fakt na budku.

Taky chceme druhé,ale budeme se stěhovat tak až potom, taky si myslím,že toho bude dost,myslím hodně práce, dvě děti,domácnost,ještě ke všemu jsem taková,že musím mít pořád pořádek,některá maminka prostě nechá hračky celý den rozházené po bytě,to já ne, mám ráda uklizeno, i když s dětmi to moc nejde,co?

Luuuca
Jako by jsi mi mluvila z duše. Mám dvouletého kluka, který je živel, prostě kluk - lezení na ploty, věčné vztekání. Jsem na něj taky celé dny sama, mám se zkrátka jako ty. Kámošky s dětma, ale to pořád musím sledovat a srovnávat to svoje, vlastně si neodpočinu nikdy, jen večer až malej usne.Ale to není čas, který bych se mohla věnovat sobě, někam vypadnout, protože mám povinnosti, které s ním jednoduše nemůžu stíhat.. Hlídání nemám žádné... Za cca půl roku povalím do práce a řeknu Ti, už se docela těším - asi vypadám divně, ale bohužel je to tak. Jak píšeš, celý dny, zvlášť teď v zimě, je člověk zavřený mezi čtyrmi zdmi. Taky křičím a vždycky mě to mrzí, že jsem danou situaci nezvládla a zakřičela, jenže v tu chvíli se prostě neovládnu. Upřímně nevím, jak tohle všechno zvládat, sama bych potřebovala radu. Mám pocit, že mateřství ze mě udělalo neurotika. Když kolem sebe vidím usměvavé maminky a samé tutununu,tak mám pocit, že jsem tuto roli prostě nezvládla. Pak se dozvím, že to jsou matky, jejichž děcka jsou permanentně někde strčené na hlídání. A ony je vidí tak dvě hoďky denně. Takže z toho vyplývá zřejmě jen jedno, zajistit si hlídání a vyrážet někam pravidelně bez dětí...jinak je to fakt na budku. Bohužel, já nemám důvěru v nikoho cizího,takže u nás to zřejmě bude první a poslední mateřská...

Jj, to znám, sladkosti... to je její parketa , babičky rozmazlujou, já je dávám minimálně....
No na budku to tedy občas je, jen nevím jak to zvládat bez přehnaných emocí...

Přesně tak,nejvíc mě rozhodí celebrity,které si pořád pořizují děti,jak svoje tak i adoptují a děti je vůbec nevidí,protože prý údajně Angelina Jolie má chůvu, která se jí stará o děti a jí děti říkají mami, a pak se předvádí,jak je vzorná matka atd.

[b]ammalka

Jo, to je přesné, také mám ráda pořádek, i když ty hračky moc neřeším, to beru jako součást našeho bytu, ale spíše mi vadí, že se pořád někde povalujou manželovo věci, papíry, různé jeho blbosti, malá taky vytahuje spoustu mých věcí, ráda " uklízí", takže dokže za malou chvilku vyházet celou skříňku a to mě třeba právě dokáže vytočit...

U nás je to stejné, pak mu je někam dám a už je shání a prý kam jsem to dala,no já nevím.

Toto mě vytáčí dnes a denně. Připadám si, že nedělám nic jiného než uklízím,vařím, chystám, obsluhuju a posluhuju a buzeruju. Fakt na budku, ještěže máme Omlázko, kde vidím, že tohleto neprožívám úplně sama.

Jj, moje řeč.