Postřehy ze státnic

Já jsem to vždycky měla tak, že jsem si absolutně nedovedla představit, jak to můžu někdy zvládnout. I na začátku každého semestru, když jsem zjišťovala, kolik seminárek, písemek a všeho budu muset absolvovat. Státnice byly to samé - bakalářka, jak to zvládnu? Vždyť tam nemám co psát! Ale bylo to nakonec úplně v pohodě. Teď už mám dokonce i po druhých státnicích, jsem Ing., a považuju se za žijící důkaz toho, že se člověk nesmí z té školy hlavně pos*at, protože to vždycky nějak dopadne. Hodně štěstí.

Ahoj, ČZU jsem sice nestudovala, ale můj největší postřeh ze státnic je ten, že je to ze 70 % o štěstí a z 30 % o přípravě. Nevím jak u Vás, ale my jsme měli k dispozici okruhy a u samotných státnic pak byly otázky. Jenže ty okruhy byly někdy poměrně neurčité a spousta otázek pak byla i úplně mimo ty okruhy. Takže se člověk mohl pozpátku naučit okruhy, vylosoval si otázku mimo ně a byl v háji. Takhle u nás vyhodili dost lidí, co se to poctivě učili. Naopak přišel lajdák největíšho kalibru, vylosoval si dobrou otázku a má to. Také dost záleží na tom, jak se člověk líbí nebo nelíbí komisi. Holčině přede mnou ta samá komise, co vyhodila kamarádku, šíleně pomáhala, skoro nic jim tam neřekla, pořád se omlouvala, že to neví. A dostala trojku. Kamarádka jim aspoň půlku otázky řekla a pak se jí ptali na takové věci, o kterých jsem nikdy ani vzdáleně neslyšela, jednoznačně jí chtěli potopit. Suma sumárum mi přijdou státnice šíleně nespravedlivé, protože dobrý student může snadno vylétnout stejně tak jako lajdák a flákač je může zvládnout levou zadní.

Ahoj. Je to hlavně stres, ale důležité je, držet si od něj odstup. Já jsem před státnicema ještě dodělávala zkoušky, takže mi na učení zbylo jen čtrnáct dnů. Ale stihla jsem projet všechno. Důležité je, nechat si čas na opakování, protože při takovém kvantu informací, polovinu zapomeneš a je dobré si to tedy znova připomenout. Jinak u nás to bylo tak, že jsme si tahali čtyři otázky. Je to určitě o štěstí, jestli si vytáhneš to co ti sedí nebo ne, ale na nás byli učitelé docela hodní a snažili se docela pomáhat. U nás to brali tak, že když už jsme se dostali až tam, není třeba nám to ztěžovat Jinak k bakalářce si taky určitě vyčleň dost času, ať můžeš upravit co potřebuješ, najdi si dost literatury a jak si jí načteš, utvoř si představu jak má práce vypadat a už to půjde samo. Já se vždy věnovala jednotlivé kapitole, k tomu jsem si načetla materiály a pak už jsem to dala dokupyCelkově bych to zhrula tak, že je důležité držet si odstup od stresu, a vyčlenit si na to dost času a pak je to v pohodě Jinak studovala jsem Slezskou univerzitu v Opavě

Poradím jen obecně, ale přesto mé postřehy - opravdu je to z většiny o štěstí. Měla jsem kolem sebe holky, co trávily poslední dva měsíce intenzívním učením - dostaly to, ale známky nic extra (nato, kolik času tomu daly). Stejně tak jsem kolem sebe měla holky, které se učily sotva týden a dostaly to se stejnými známkami (ne-li lepšími) taky, protože si vytáhly výborné otázky.

Jsou to pořádné nervy, já jsem si vzala na uklidnění prášek, protože se mi ruce klepaly jak nějakému notorikovi. V noci jsem nenaspala vůbec nic a jen jsem se modlila, ať už je to za mnou.

A co se týče bakalářky, tak doporučuju vybrat co nejužší, dobře specifikované téma, jinak se do toho zamotáš.

Já když jsem viděla, že to, jak moc se učím, nemá na výsledek státnic vliv, tak jsem nervózní přestala být a přešla jsem do stavu, kdy mi to bylo jedno. Chytré kamarádky odpadávaly, tak jsem si řekla, že kdyžtak odpadnu s nima no. Svět se nezhroutí. Ohledně bakalářky bych já doporučovala vybrat si téma, které tě bude hlavně bavit a pokud to jde, tak si vymyslet vlastní a třeba i zaměřené na něco, čemu nikdo moc na škole nerozumí Já si takové vymyslela, nikdo mi do toho nemohl rýpat, že je tohle a tohle špatně a dopadlo do dobře!

Mám ted bakalářské státnice na pedáku čerstvě za sebou a podle mě je to hlavně o tom prodat co víš, a zatajit co nevíš. O celkovém vystupování a taky o tom, jak ses za ty roky u profesorů zapsala. U státnic z biologie jsem všechny zkoušející znala, oni znali mě, pamatovali si, že nejsem takový lempl(i když někdy jsem) a bylo to v pohodě. Na ty jsem se učila asi tři týdny. Pak jsem po týdnu šla zkusit dějepisné, učila jsem se na ně čtyři dny a mám to taky...a nebylo to že by to dali každému, padesát procent lidí vyhodili...prostě jsem to okecávala, snažila jsem se jim vecpat co vím a oni mi pak řekli, že je vidět, že neznám detaily, nicméně znám souvislosti a mám skvělý přehled a že jsem dobrý adept na navazující magisterské takže jsem vysmátá a už se flákám, moje vystresované spolužačky se z těch druhých státnic radši odhlásily a ted je čeká letní učení...takže hlavně se nebát zbytečně, umět prodat co víš a je to

Proč se nervovat takhle dopředu? Zvlášť ty bys na to zatím myslet moc neměla (pamatuju si tvá další témata o studium na VŠ). Je normální, že si to člověk moc nedovede představit. Já si taky neuměla představit, jak budu maturovat, jak budu dělat zkoušky na VŠ, státnice atd. Nakonec všechno ukáže čas a nějak to dopadne. Opravit se to dá taky vždycky, takže klid. Takhle dopředu se nervovat nemá smysl, to aby se pak člověk týden před státnicema dočista zbláznil. Chce to udržet ten stres nějak "na uzdě".
Jak dlouho se připravovat a učit se, to ti asi nikdo neřekne. Jednak je každá škola jinak náročná, a pak taky každý potřebuje různé množství času. Někdo se učí čtvrt roku, někdo týden (dle školy a svých schopností). Každopádně hodně stěstí a málo stresu

Bakalařka je v pohodě, sice jsem si to taky neuměla představit, ale je to tak, už ji mám hotovou.
Co mě ale trošku děsí, tak jsou státnice. pripravujú se na ne už od února, vše jsem si vypracovala, ale stejně mi to. všechno může být k ničemu, protze u nás se otázky netahaj, ale komise je dává podle "ksichtu", takže se můžou zeptat úplně na cokoliv a já budu muset bez přípravy odpovídat....

Státnice samozřejmě jsou stresující záležitostí, ale rozhodně není třeba mít z nich strach zbytečně dopředu. Bakalářskou práci si vyber tak, aby ti téma bylo blízké, měla jsi k dispozici dostatek zdrojů, nenechávej to na poslední chvíli. (Já ji samozřejmě odevzdávala poslední den, kdy to bylo možné) Letos jsem odstátnicovala na ekonomce na VŠB-TUO. Příprava mi zabrala asi 3apůl týdne. Nejprve jsem si všechny otázky lehce prošla, abych si oživila důležité pojmy. Pak jsem si rozvrhla na 2 týdny veškeré otázky (vycházelo to na 4-7 denně, podle náročnosti), učila jsem se tak 4-10 hodin denně, na pivko jsem si mezitím zašla, jinak bych bláznila být zavřená jen s okruhama k státnicím. Poslední týden jsem znovu všechno zopakovala, abych věci, co jsem se učila ze startu, měla v hlavě stejně jako ty poslední. (To bylo 8-15 otázek denně, cca11 hodin, nejkrušnější týden), ale stálo to zato. Je fakt, že jsem si vybrala dobré otázky. U nás jsme najednou obhajovali a byli odzkoušeni ze 3 předmětů najednou. Na přípravu bylo času dost a v momentě, kdy si člověk před tu komisi sedne, vydýchá se a začne mluvit, ten stres opadne. (Pokud není zkoušející........) Opravdu stresovat není třeba (a vím, že za 2 roky stresovat stejně zase budu)

Dovolím si nesouhlasit s tím, že státnice jsou 70% štěstí a 30% učení, dle mého je to přesně naopak. Tvrdě jsem se učila a známky tomu plně odpovídají - tedy byly dobré, a to i z předmětu, který jsem neměla vůbe ale vůbec ráda...

Hlavně si chce věřit, jít tam s přesvědčením, že to dáš, vlbec nepochybovat..., ono to pak z člověka i čiší a cítí to i ta komise, že jsi připravená, jistá si tím, co umíš, že si jdeš pro známku a jiná možnost není

Reaguji na drazula: U nás to tak opravdu bylo. Kamarádka uměla všechny okruhy perfektně, učila se dva měsíce, což je rekord, většina lidí to viděla tak maximálně týden předem, vytáhla si otázku, myslela, že k ní vše ví, ale ptali se jí na totálně jiné věci, které nás ani nikdy nikdo neučil a nejsou v žádné povinné literatuře. A takových lidí bylo víc. A mohla se učit do zbláznění.

Holky, děkuju vám moc za vaše postřehy Bohužel, jsem ten typ člověka, kterej všechno řeší (někdy až moc) dopředu a trápí se tím ikdyž ví, že to k ničemu nevede a ničemu tím nepomůže...
Téma bakalářky už mam vybrané asi měsíc ale nevím vůbec o čem psát. Měla jste to některá z vás, že jste si vybrala téma jen podle toho, že vám to pár lidí poradilo, že by se o tom dalo hodně napsat a taky jste si našli pár podobných prací na internetu a podle toho co oni tam napsali a že to nevypadalo tak hrozně, tak jste si to téma vybrali?
Trápila jsem se totiž tim výběrem tématu hrozně dlouho, bylo jich hodně na výběr ale pod každym tim názvem sem si vůbec nedokázala představit co bych o tom psala a nebo že bych nebyla o tom schopna napsat 40- 60 stran. Proto jsem se byla poradit s vedoucí, v rodině jsme to řešili a scháněla jsem nějaké podobné práce na internetu a až podle toho jsem si to téma vybrala ale bojim se jestli ta volba byla správná a jestli jsem vůbec shopná něco kloudnýho o tom napsat. Hodně lidí mi říká, že takový obavy mají ze začátku všichni ale pak, že přijdou na to co a jak a jde to samo a že jim vedoucí poradí ale pořád mam obavy, zda to zvládnu napsat tak dobře, aby to obstálo u komise a mělo to nějakou úroveň vysokoškoláka.
Přijde mi, že ač ekonomii studuji tak jí stejně moc nerozumim a nejsem do toho nějaká zapálená. Myslíte, že i tak se dají státnice zvládnout ikdyž člověk všem těm ekonomickým věcem dokonale nerozumí?

A co se týká státnic, přirovnali by jste to k úrovni maturity nebo je to daleko horší, co se týká přípravy, náročnosti a stresu?

No jasně, to je normální. Tak to má většina. Hlavně že budeš mít dost literatury na to dané téma a nějakou tu inspiraci v jiných BP/DP.

Tak jim věř a hlavně začni trochu věřit sobě .

Upřímně se až divím, žes s tímto přístupem ke studiu došla tak daleko. Nemyslím to zle, spíš tě obdivuju. Já jsem taky stresař, ale vejška člověka celkem naučí ten stres zvládat lépe a prostě to tak nějak všechno přichází spontálně. Já byla taky dřív zvyklá si všechno naplánovat, připravit dopředu, nenechávat nic na poslední chvíli. Na VŠ to ale často jinak nejde. Když dostaneš okruhy otázek měsíc a půl před státnicema, tak se těžko stihne něco vypracovat, když člověk má plno práce s BP/DP, takže se pak tak nějak improvizuje. Nemá smysl si to nějak moc plánovat a lajnovat. Pak budeš akorát nervózní z toho, že to nejde podle plánu...

Úroveň... co je to úroveň v tomhle slova smyslu? Příprava na státnice je podle mě dost špatně srovnatelná s přípravou na maturitu. Maturuješ z toho, co se probíralo v daných předmětech během těch čtyř let studia. Učíš se ze svých poznámek. Kdežto ke státnicím máš i dost různé zdroje, musíš nakukovat do různých knih, které si často i protiřečí, a nikdy nemůžeš umět úplně všechno (alespoň v té ekonomii ne).