Pokračovanie vzťahu aj po odsťahovaní ?

butterfly

hm no nevim...... a bavili jste se o tom, proč to tak chce - konkrétněji?
Každopádně ti naprosto rozumím že tě to trápí

Sačetka
Hmm...ja vlastne ani neviem...mne sa doteraz zdalo, že sa so mnou býva celkom fajn
Aj väčšinu domácich prác som robila (okrem iného)...keď nebol doma, podľa mňa ani nevedel, že čo všetko robím. Napriek tomu sa mu stále zdalo, že je doma neporiadok...ale mám pocit, že to bola len výhovorka. Ja fakt neviem
Sakra...tak ale prečo chce pokračovať vo vzťahu, keď so mnou nevie žiť...a naopak, prečo so mnou nevie žiť, keď tvrdí, že ma miluje :-

butterfly
Tak to je teda blbá situace,to je mi moc líto.Chápu,že je Ti z toho smutno a nechápeš jeho rozhodnutí.Jen on Ti ho ale může objasnit.
Nicméně,mě tohle udělat přítel,reaguji stejně,rozešla bych se s ním,pokud řekne,že se mnou teď nemůže žít,nemělo by to pro mě smysl.A až by on jako uznal za vhodné,tak by řekl,tak a teď už s Tebou žít můžu?Ježiš,to jsou chlapiA vídat se dál?Proč?Vždyť s tebou nechce v podstatě trvale žít.Ale jen tak si užívat a vidět se ,to ano?No,hele ,já bych to ukončila,ale já jsem v tomhle rázná.Mě by totiž strašně tím co udělal ublížil a já bych něco takového neskousla.Ale moc Ti držím palce a drž se!!

butterfly

jako já osobně bych taky nechtěla pokračovat ve vztahu, kde se k sobě po několika letech vztahu nastěhujeme (předpokládám že předtím jste se na společné bydlení určitě těšili..) a najednou pán zjistí, že vlastně se mnou žít asi nechce, ale dál chodit, to ano. Na to bych se mu taky asi vykašlala.

Zkus si s ním co nejupřímněji promluvit, co ho k tomu vedlo. Chtěj konkrétně vědět, proč.
Vysvětli mu i svůj pohled, že tě to trápí a co to v tobě způsobilo za zmatek a nejistotu. Pokud tě opravdu tolik miluje, nějak si to vysvětlíte, dojdete kompromisu, nebo tak něco.

Pokud ale ucítíš, že se jen vymlouvá a sám vlastně neví co ti má říct, pak by to ve mě moc důvěru nevyvolalo....

Vím že je to těžký Můj první vztah, skončil po letech tak, že jsme se rozešli půl roku po tom, co jsme se k sobě nastěhovali. Já byla v pronájmu, pořád jsme se na to těšili - až budeme spolu a nebudeme se muset každý vracet večer jinam.... Bohužel jsem po 3 letech vztahu zjistila, že to nejde. A půl roku jsem se to ještě snažila držet, protože jsem si myslela, že mě nic lepšího potkat nemůže, vždyť jsem kvůli němu opustila rodinu!

Ale když mi to došlo, že mě má u zadečku a ukončila jsem to (on samozřejmě ještě dlouhou dobu chodil, prosil a dodneška mi dává za vinu že kvůli mě není schopen už tolik milovat - sobec jeden ....), tak jsem zjistila, že to bylo jen dobře. Potkala jsem úžasnýho partnera, s kterým spolu bydlíme po 14 dnech chození, a funguje to 7 let

Tím ti chci říct, ať se ničeho nebojíš! Pokud tě miluje a nějak rozumně si to vysvětlíte, pak super. Pokud ale on s tebou nebude chtít žít a ty zas bez něho, pak je něco špatně

Zanet96
no veď presne tak isto na tom aj som...fakt strašne rada by som s ním bola...ale žiť s ním nemôžem a byť len ako s prepáčením ľahká ženská, že keď bude mať chuť (lebo tak by som si pripadala)...neviem si to predstaviť. Akokoľvek sa snažím, ale neviem to prekusnúť...možno časom. Neviem

...áno...na tomto bode mrazu momentálne sme

No a ja už mám z toho fakt dosť...v práci chodím revať na wc, doma si potom dám pár pohárikov vodky na ukľudnenie...za chvíľu zo mňa bude alkoholička Podotýkam, že inak nepijem VôBEC...za celý život dokopy som toho nevypila toľko, ako v poslednej dobe za jeden deň

butterfly
Já tě chápu,ale máme na to opravdu stejný pohled.A hlavně,trápila by ses podle mě čím dál tím víc.Pořád bys myslela na to,že chceš víc a on od tebe "odešel" a neměla bys nic jisté,což je strašný,po delším vztahu a nějaké době bydlení
Je mi jasný,že prožíváš strašnou bolest a asi i křivdu,což já bych to tak teda cítila.Ale drž se,zasloužíš si někoho,kdo Tě bude opravdu milovat a žít vedle Tebe.Chce to čas,asi hodně času,ale bolístka se zahojí a držím palce ,abys byla brzy šťastná.

Ale opravdu si s ním zkus promluvit,i kdyby se Tijeho názor nezamlouval,bude mít dušička klid,že jsi proto udělala maximum.

A neblázni,alkoholem to neřeš!To Ti nepomůže a bude Ti ještě hůř!Drž se a neplakej,nestojí za to! nikdo!

ale kočičko, za to ti přece jeden - a vůbec žádnej chlap nestojí ne?

Mluvili jste o tom konkrétněji? Pokud bude takovouhle situaci chtít dál, tak šup s ním do koše, protože bude řada dalších, kteří by dali třeba cokoliv, aby s tebou mohli žít

takže hlavu vzhůru!! Promluv s ním, ale s hlavou na hoře. Neboj, však on když uvidí, že se bez něho neposadíš na prdelku, tak to pak jsou změny! Každopádně to pro tebe přece nemá špatné východisko Buď se frajer uklidní a srovná si v hlavě co od života, od ženský a vztahu chce, a budete šťastní, nebo si časem najdeš větší a upřímnější lásku

Zanet96
Rozmýšľala som nad tým, že ho teraz nechám, nebudem kontaktovať, vôbec nič pár týždňov...čo spraví. Podľa mňa ak mu na mne naozaj záleží...prejaví sa. A ak nie...nemá to cenu.

přesně tak! A navíc - pokud tě on tak miluje, nebude chtít aby ses trápila a nějak se k tomu postaví ne? Navíc čím víc budeš zničená, nešťastná, tím víc ubližuješ jen sobě! A jeho - pokud k tobě necítí to samé co ty k němu, to stejně neobměkčí, ba naopak....

butterfly
A Tobě to takhle bude vyhovovat?Nebude lepší,když se mu přeci jen ozvěš a promluvíš si s ním?hele aby to nebyla chyba,ho úplně ignorovat,i když Ti ublížil,aby se mu to ještě nehodilo.
Já bych si s ním promluvila a aspoň si vše ujasníš a nebudeš jen čekat,kdy se ozve,to tě utrápí.Víš,aspoň si po rozhovoru uděláš úplně jasno,bez čekání,zda se pán uráčí ozvat.
Je to těžký,viď?

Ale jak psala Sačetka,ukaž mu,že jsi silná a nepadneš kvůli němu na dno.

butterfly
také je mi to líto. Musí to být těžké rozhodování, nicméně já bych se s ním asi taky rozešla, protože jak už psaly holky bych to prostě nezkousla. Bylo by to pro mě hrozně ponižující.

neboj nebude. Já také řešila jednou problém a seděla pořád na balkoně, denně pila šampáńo a bulila a bulila než jsem se konečně rozhodla pak už to bylo ok. On to člověk musí nějak ze sebe dostat a každý to dělá holt jinak

Ja sa najviac neviem vysporiadať s tým, že niekto komu som absolútne verila ma sklamal a z môjho pohľadu aj oklamal. Mení sa mi tým vnímanie celého sveta...mám pocit, že už nemôžem nikomu veriť. Verila som...a mýlila sa. Nechcem, aby sa to stalo zas...radšej už nebudem veriť

Keby si so mnou aspoň v kľude sadol a vysvetlili by sme si to, možno by som pochopila...ale dosť sme sa pri tom posekali

jo jo, naprosto souhlasim...... ať máš jasno a víš, žes víc udělat nemohla. Takhle si budeš doma kousat nehty ve snaze mu nepsat a stejně to nic nevyřeší