Cituji MarketaK: Já jsme s přítelem 3 roky skoro 2 roky spolu bydlíme. Svatbu plánujeme tak za 2 roky
,ale myslím že se to stejně ještě posune Přítel má 30 já 22
No tak to jsme na tom podobně..Já jsem taky s přítelem 3 roky a 2 spolu bydlíme i mezi náma je věkovej rozdíl 8 let. Jenom mě bude za chvíli 21 a je mu bude 29
O svatbě jsme už mluvili, jak bysme si představovali a tak, ale rozhodně o ní ještě neuvažujeme..
commet,commet
Holky, my když se budeme brát tak jediný důvod aby jeden druhého zaopatřil když by se s tím druhým něco stalo. Je to hrozné ale je to tak. Mě je 36 a příteli 46.13 let žiji s přítelem v jeho bytě a taky se mi může stát že přijde jeho dcera a já odejdu jen s batůžkem. Když máme momentálně zrekonstruovaný celý byt.
tkanicka
Přesně, ale musím si asi ještě počkat snad do dvou let to bude . Syn akorát dostuduje střední školu. Pořád se ten můj kolega doma na něco vymluvá.
Já jsem se vdávala po 2 letech známosti a společného bydlení v necelých 25. Nikdy jsem po svatbě netoužila, ale asi jsem potkala toho pravého, protože jsem se nechala "ukecat" Dělám si srandu, ale na to, že jsem nikdy nebyla vdavek chtivá, tak jsem teprve 3. ze třídy (ze základky, gymplu i VŠ) a jediná,která nemusela (takže jsme zatím bezdětní).
A proto mě vždycky štvou řeči známých, kteří se ptají, proč ještě nemáme mimi, proč jsme se teda brali? No proč - přece z lásky
Cituji Carnia: My jsme spolu 7 let a tu žádost taky nečekám, by se musel stát zázrak Ale bůhví, co bude za pár let, mně je 27.
Mě je 23 ,ale s postupem času a jeho přístupem k vztahu to vidím hodně bledě a myslím že se jednou provdám za někoho úplně jiného myslím že jsme se měli potkat až teď pak by nám to možná klaplo....
commet
tak to je smutné...
i když ten můj by si mě vzal jen kvůli dětem, aby mne zabezpečil a měli stejné jméno. prý na co jinak je svatba. to že je z lásky nebere
My se vzali po 2,5 letech a jen tak z lásky, jestli se to jeste v dnesni dobe nosi Mně je 25, manzelovi 29 ...
Cituji Courtney: Po půl roce a jsem šťastná, protože v prvních letech vztahu jsem měla častokrát pocit, že nebýt toho, že jsme manželé, tak bychom spolu už nebyli a byla by to velká škoda, protože teď - po 6 letech vidím, že jsme překonali to "zvykání si" a je nám spolu dobře, jsme šťastní a jen tak něco nás nerozdělí. Kdo ví, jak by to bývalo dopadlo v počátečních krizích, kdybys nás nevázala "smlouva". Asi bychom vzali do zaječích...mimochodem bylo mi v den svatby jednadvacet...
My po 3/4 roce (neplánované těhotenství) a také to mám podobné jako ty, jen s tím rozdílem, že jsem se vdávala v 19 a jsme spolu v lednu 15 let
Cituji jersey: tak to je smutné...
Ani to tak neberu myslím jen na to hezké co jsme spolu prožili a třeba se všechno obrátí uvidíme a když né tak život jde přeci dál a vzpomínky mi nikdo nevezme..
Tak my se brali po osmi měsících známosti a já byla dva měsíce těhotná (plánovaně a chtěně). A myslím, že lepšího chlapa bych nikdy nemohla potkat. Je to báječný chlap a úžasný táta. Na svatebním oznámení jsme měli verše: " Věříme v budoucnost nás dvou, proto jsme svoji - já Tvým, Ty mou." A je to tak pořád.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.