Po jak dlouhé době pozvat partnera domů?

je to sice blbý, ale asi bych to udělala taky tak...

já jsem se našich nikdy neptala a svého prvního přítele jsem protáhla domů na tajno. Mamka a přítel se seznámili v půl čtvté ráno v koupelně

Ja som našťastie nič také neriešila, lebo môjho terajšieho priateľa som spoznala v campe....a u nás ,,doma" v karavane bol už v ten večer keď ma mama poslala po niečo ťažšie a jeho som si vzala aby mi pomohol Boli sme tam takto spolu týžden, karavan mali asi o 4 ďalej, takže po týždni keď sme došli domov bolo to prirodzene že išiel aj ku nám....

s jeho rodičmi som sa zoznámila cca po 2 týždnoch ráno keď som si zapálila na balkóne a ten istý nápad mala aj jeho máti

u nás byl partner teda taky docela po dlouhé době, myslím tak po čtyřech měsících ... ale bylo to léto, takže tě naprosto chápu, v téhle zimě bych venku nerandila ani omylem a pořád někam chodit se celkem prodraží

To je mě nejhorší když se nemůžeš s mámou nějak rozumě domluvit. Nechceš si ho tam přece nastěhovat ne? Navíc když je na noční tak snad nepotřebuje soukromí ne?

ony ty kavárničky jsou fajn, ale moc to leze do peněz to by jste si mohli domů za to koupit spoustu dobrůtek. Když s mamkou není řeč tak bych šla do toho kina někdy večer ona by mezi tím odešla do práce a pak bych si ho vzala domů.
Jako ono sedět v kavárně a povídat si je fajn, ale nemáš tam žádné soukromí. Navíc neznám v tomhle počasí nic lepšího než si s přítelem zalést do pelechu nachystat si nějakou mňamku, přitulit se a dívat se na film.

Navíc třeba v létě si můžeš jít sednout někam na deku k vodě k rybníku kde máš klid a nikdo nikde a můžeš se tam líbat, hladit a máš na to klid nikdo na tebe nečumí. Za to někde v kavárně je takové chování docela nevhodné no tam sedíš a povídáš si, ale právě v tomhle počásí můžeš mít trošku té intimity jedině doma že....

Když jsem bydlela ještě s mámou nikdy jsem si domů žádného chlapa nepřivedla a upřímně i když bydlim sama, tak je domů nezvu. Omezovat to takhle na domácí prostředí kvůli tomu, že je ti líto, že utrácí nebo že je zima je ujetý stejně jako chodit spolu někam každý den. Chtělo by to trošku odstup zezačátku si myslím, ale tak to dělám já. To je můj styl. Nikomu to nevyčítám je na každém na co si zvykne a co dovolí nebo nedovolí. Moje máma vlastně poznala jen jednoho mého přítele. Nevím proč, ale jsem na tohle trošku háklivá. Představím jí někoho až když si budu myslet, že je to opravdu vážné. I když pak jsou lidi, kteří představují někoho skoro každý týden

No já se scházím s jedním chlapcem měsíc a taky to bylo pořád chození po hospůdkách, kavárnách apod. V pondělí sme spolu byli na výletě, takže to byla aspoň nějaká změna. Ale myslím, že oba už tak nějak cítíme, že by to chtělo někam to posunout. No a dneska jsme byli tady u nás bruslit (on je z Prahy, já z vesnice kousek od Prahy - oba bydlíme s rodiči v rodiném domě), tak jsem ho pak vzala k nám domů na čaj. Seznámil se s našima a všechno ok, jen jsme seděli v obýváků a povídali, byla tu i ségra, kterou už znal. Nebylo to vůbec nějak trapný nebo že bych přemýšlela nad tím, že je brzy představit ho rodičům - to vůbec ne. On je naštěstí pohodář a ukecanej, takže s tím není problém. No příští víkend pojedu zřejmě já k němu (jeho rodiče budou pryč), takže myslím, že posun asi nastane.. Ale přiznám se, že většinou jsem to měla tak, že jsem spíš já jezdila k chlapovi domů než on ke mě.

Reaguji na Boubinda: Týýjo, to je pěkný. Tak držím palce, ať ti to vyjde.

Tak holky, přece jenom jsem ho domů na "tajně" vzala. Všechno bylo fajn, byl milý, hodný a ke psům byl úžasný.
Tak jsem si ho druhý den prozkoušela z druhého profilu (já vím, že se to nedělá ale už nechci být zklamaná a ztrácet čas s někým, kdo mě ublíží ). A on se na "slečnu" chytl. Hned si s ní domluvil schůzky a pofňukával, že je furt sám a že je mu smutno.. No děs. Zvedl se mi adrenalin a vyřvala jsem na něj co si to dovoluje a proč ze mě dělá vola. Okamžitě mě začal psát a volat, že si myslel, že sem to já a že věděl, že si ho pohlídám (leda houby věděl). A že mě strašně miluje a nechce, aby to tak skončilo. No tři hodiny na mě útočil, ať mu dám ještě jednu šanci (dokonce se i rozbrečel). Jasně jsem mu řekla, že jsme skončili, ale on se pořád nějak nevzdává.. Dokonce navrhl, že si oba zrušíme profily.
Jsem z toho v celku zmatená a nevím co s tím.

Co by, vykašlat se na něj. S někým, kdo si při první příležitosti s jinejma vypisuje, jakej je to osamělej chudáček a ještě mi lže, že on přece věděl, že jsem to já bych neztrácela ani minutu. Navíc by mě uráželo už jenom to, že si myslí, že jsem tak blbá, že mu na to skočím.

Nechápu, k čemu by to bylo a proč by sis ho měla rušit ty.

Já bych ještě pochopila, když jste spolu tři týdny, že by se se "slečnou" normálně psal. Protože tři týdny u mně je taková doba, kdy ještě člověk nemusí vědět, co z toho bude, prostě pro mě taková zkušební doba. Sama většinou takto brzo neříkám, že někoho mám ani kamarádům... prostě čekám jak se to vyvine.
Když odhlídnu od toho, že "tu slečnu" vodil za nos, tak by mě odradilo už jen to, že to na ženský zkouší přes písničku : "Já malý chudáček...". Takoví chlapi mi neimponují. Neříkám, když se známe dýl, že si postežuje, ale tuhle písničku vytáhnout na někoho cizího, to fakt ne. To je vlastnost, která by mě odehnala... Nemám ráda muže, co se na mě pověsí jak lijána a děvenko bav mě a dělej mě štastným.
Pro mě prostě ne...

je to ubožák, pošli ho do ....