Po jak dlouhé době jste se vzali?

Reaguji na Sisina87:
Děkujeme i Vám. Nevím, jestli jsem úžasnej. Jak píšu, určitě mám hodně chyb. Nejsem samozřejmě dokonalej, některé věci mi jdou a jiné zase ne a nebojím se to přiznat. Nicméně moje láska samozřejmě tohle ví a ví taky proč je se mnou. A miluje mne stejně jako já ji
Jak jsem už také napsal výše, svou budoucí ženu moc miluji. Ona je moje štěstí, moje všechno Nejspíš je to tak kvuli tomu, že jsem se musel docela dost snažit, abych ji získal. Kdybych ji získal hned když jsem chtěl, tak bych si jí asi nevážil tolik jako si jí vážím. Prostě proto, že bych byl sám proti sobě, kdybych měl zradit ženu, o kterou jsem se dlouho bojoval Pro svou ženu bych třeba i zemřel, kdyby to bylo potřeba. Vím, že ona je moje životní láska, žena mého života a nechci ji nikdy ztratit

moc krásný příspěvek!!
Navíc mně to zní, jako by se opakovala historie, jsem o generaci starší a měla jsem to tak nějak podobně, jen jsme byli o něco starší - mě bylo 30 a manželovi 36let...naše svatba byla jeden z nejkrásnějšých zážitků, i když byla také velmi skromná - šaty jsem sice měla nové, ale úplně obyčejně, nebyla ani dlouhé a zadarmo mi je spíchla kamarádka Kytici jsem měla z nádherných orchdejí a malých chryzantém, nádhera - a prstýnky máme také festovní, 12g zlata jen to fikne, za těch 22 let nedoznaly žádných změn, občas je dám vyleštit a je to Na "hostině! jsme měli 11lidí a trvala asi 3 hodiny, byl to spíš takový větší oběd, ve 4 odpledne už jsme měli doma mejdan s kamarády.. Přesto pro nás oba byla svatba velký krok a moc ráda vidím,že i mezi mladou generací se najdou takoví, kteří to vidí stejně. Hodně štěstí do společného života!!

Bože, to je příběh jak vystřižený z červené knihovny)
Já na tohle už bohužel věřit nedokážu, ale z celého srdce Vám přeji, aby tyhle pocity vydržely navěky.

Jsme spolu osm let, manželé rok.

Nejkrásnější slova, která mi věnovala velmi blízká osoba jako gratulaci po obřadu byla : "Přeji Ti, aby si své volby nikdy v životě nemusela litovat..."

To Vám také přeji, všem.

Reaguji na Beestabu:
Děkuju mockrát
Jasně, že za ta léta nebylo všechno jen růžové, ale zvládli jsme to....myslím, že je to hlavně o kompomisu a o komunikaci, nedusit problémy v sobě....
Přeju Vám taky hodně štěstí

Reaguji na eileen11:
Děkujeme moc za přání. Teď v květnu budeme mít 6 let výročí a půl roku od svatby. Zatím nám to klape velmi dobře, nehádáme se (dokážeme se dohodnout, nekřičíme na sebe) a jsme šťastní Přesně, jak říkáte, je to o kompromisu a komunikaci, to je to hlavní.
Pro nás byla svatba opravdu úžasná. Vím, že teď se lidé do ženění příliš nehrnou, taky na nás divně koukali, že jsme se brali ve 22 letech, ale my si byli jistí, že spolu chceme žít do konce života. Podle nás to nebyla žádná zbytečnost, ale velmi důležitý krok do života, jsme moc rádi, že jsme se vzali a jsme už manželé. Bydlíme daleko od rodičů, přecejen je to jistější. Svatba byla opravdu krásná. Všechno co jsme sem psali jsme taky udělali. Manželka neměla nové šaty, navíc byly černé. Nebyla nalíčená a neměla a ni žádný speciální účes, ale stejně pro mne byla nejkrásnější nevěsta na světě
Zato jsme měli krásné zlaté prstýnky a manželka i kytici. Hostinu jsme měli taktéž skromnou a malou. A po nepříliš dlouhé době jsme odešli. Co si budeme říkat, chtěli jsme si pořádně užít naši svatební noc (stejně jako by byla opravdu první - doufám, že na tom nevidíte nic špatného)

Vůbec ne, naopak !! My jsme si tenkrát užili až tu další - měli jsme doma partu kamarádů a ne a ne je vypakovat!!
Ale i tak to bylo moc hezké

Reaguji na eileen11:
To je výhoda toho, že máme jen poměrně malý byt (ale vlastní), takže jsme hostinu měli v oblíbené restauraci. Poměrně brzo jsme hostinu rozpustili a my dva jsme odešli a nikoho s sebou nebrali. Navíc jsme už dopředu plánovali, že když spoustu tradic nedodržíme, tak bychom alespoň rádi dodrželi tuhle a užili svatební noc Věděli jsme, že nebudeme pít a brzo odejdeme. Navíc jsme se brali v listopadu a to byla zima. Jak jsme šli domů, tak jsme se pak o to víc těšili, až se společně v posteli zahřejeme Vyplatilo se, dodnes na to rádi vzpomínáme, opravdu jsme si to hodně užili, nestydím se říct, že to byla nejkrásnější noc v našem životě Teda vážně doufám, že nevadí, že píšu tak otevřeně, ale my se za to nestydíme

Reaguji na eileen11:
A pokud se ptáte co děti, tak na ty máme ještě čas, manželka bere antikoncepci, ale necháváme to přírodě, pokud by se nám povedlo mít miminko i přes antikoncepci, tak si ho samozřejmě necháme a budeme rádi A pokud ne, tak bychom první miminko chtěli až budeme mít tak 27 let
Každopádně bych byl rád, abyste věděla, že svou ženu moc miluji a udělám všechno proto, abychom spolu vydrželi - a vím, že ona taky Budu jí oporou, ať se stane cokoliv

Ne, otevřenost vůbec nevadí...,to k tomu přece patří..jak říkám, já jsem moc ráda, že i dnes se najdou lidí, kteří na lásku a manželství pohlížejí takhle...mám pocit, že je vás málo takových, že je ten svět celý maruby, vidím to kolem sebe....
A co se dětí týče, tak máte opravdu ještě čas...my jsme vlastní neměli, vyšla nám špatně genetika, tak jsme do toho už nešli - ale můj manžel byl přede mnou krátce ženatý a měl syna ve vlastní péči, jeho matka od nich odešla, když bylo malému ani ne rok - takže já jsem byla máma ze dne na den a na plný úvazek, docela sranda - to jsem byla dobrodruh Ale bylo to supr, syn je dnes dospělý a žije v zahraničí - a mě dá hodně práce uvědomit si, že vlastně není můj... - to jen tak na okraj

Reaguji na eileen11:
Děkujeme, že to tak berete, my si taky myslíme, že se nemáme za co stydět Je pravda, že neznám snad nikoho, kdo by měl svatbu ve 22 letech, většinou se lidé žení spíš až po třicítce. My jsme vlastně taky chtěli ještě počkat tak rok počkat s tím, že bychom byli "jen" zasnoubení, ale rodiče si s námi promluvili, řekli, že nemáme na co čekat - a měli pravdu Vím, že spousta mladých lidí dnes lásku a závazky moc neřeší, ale proč bychom se nevzali, když jsme věděli, že to tak opravdu chceme A co si myslí společnost jsme neřešili. Samozřejmě, že to nepovažujeme za chybu a nevidíme na tom nic špatného, naopak jsme moc rádi, že jsme manželé
Víme, že máme na děti ještě čas, ale zase kdybychom už dítě čekali a bylo zdravé, tak bychom si ho nechali. Pochopitelně bychom ale rádi ještě pár let počkali. Tak děti od bývalých partnerů nehrozí, ani jeden z nás žádného bývalého partnera nemáme Samozřejmě se na děti těšíme, ale víme, že hlavně to první bude asi velké dobrodružství pro nás oba, chtěli bychom mít ideálně 3 vlastní děti, ale jestli se to podaří je otázka

bydlet jsme spolu začali po 5měsících od seznámení (3měsících vztahu) brali jsme se po roce a dvou měsících vztahu. No a za dva měsíce máme pětileté výročí svatby a máme roční mimčo většina lidí nepochopila, proč tak se bereme tak brzo, ale prostě když nám to klape, tak proč čekat.... kolik lidí se brala po pěti letech a za rok se rozváděli.... nikomu to nevymlouvám, nikomu do toho nekecám, je to vždycky věc těch dvou...

My jsme se brali po 7 letech. Manželé jsme třičtvrtě roku a stejně dlouhou dobu spolu bydlíme. Někteří tu píšete, že svatba vztah zhorší-můžu říct, že u nás to je přesně naopak. Brali jsme se poměrně mladí (já 23, manžel 24) všichni se divili... Můj manža byl super přítel, ale manžel je úžasný!