Plná bolesti a zoufalství z rozchodu

Poslechla bych si to 100% v klidu. Jsem slušně vychovaná a navíc dost empatická.

To nevím, nemohu to s jistotou říci. Rozhodně bych komunikovala jinou formou a nelitovala pořád sebe. A na jeho místě - v první řadě bych se omluvila za své neomalené chování!

já ti radím, jestli to nechceš zabít, tak mu napiš to, co jsem psala a odpoj se, nech ho přemýšlet

ono když mu budeš psát - on odepíše něco na.raného - ty odepíšeš atd....až nakonec se totálně pohádáte a on napíše, že chce rozchod, případně se definitivně odpojí....tohle nikam nevede....navíc dokazuješ, že jsi totálně zoufalá a mermomocí ho chceš zpět, to chlapi moc nemusí....myslím, že své už jsi k tomu napsala....

Musím souhlasit.
Jako co jí pořád vyčítá - že odešla a nechala ho samotnýho v kavárně? Nebo jako co? Pche, ani kolo bych už o něj neopřela.

Jsem člověk, o kterého se ten druhý může opřít. S jedním ex přítelem (na SŠ) jsem byla, když byl psychicky na dně - umírala mu maminka na rakovinu, druhého jsem neopustila, když u něj bylo podezření na rakovinu varlat, 2x operace a výhled, že bude neplodný. Takže nejsem člověk, který okamžitě vycouvá, když se objeví zádrhel.

můžete mě ukamenovat a můžete říct, že to zní hnusně
netvrdím, že lidé se zdravotním omezením nemají právo na kvalitní vztah se vším všudy jako každý jiný, to samozřejmě mají
jenom je nutné najít někoho, kdo to zdravotní omezení akceptuje a nevadí mu při myšlence na společnou budoucnost a při tom hledání být připraven i na odmítnutí i na podobné reakce jako si zažila jayjay
znám z okolí případ, kdy rodiče od sebe odtrhli snoubence před svatbou, protože vyšlo najevo, že ona má cukrovku a rodina ženicha absolutně nesouhlasila s jejich společným životem, byli lékaři, dobře znali průběh nemoci a pravděpodobné komplikace
proto neodsuzuju toho chlapa za to, že to nezvládl, je to reakce na zklamání a poničení představ, když doufal v něco, co se mu teď rozplynulo

to určitě, každopádně ono zní dost jinak, když řeknu - měla jsem menší zdravotní komplikace a trochu mám problém s vaječníky...
než říct - byla jsem na potratu dítěte s bývalým, jsem nemocná,bolí mě když na mě saháš, jsem neplodná, bolí mě ledviny atd.....to zní pak pro toho druhého až tak, že partner snad umírá...ono se to musí umět naservírovat a ne každý muž/žena je natolik informovaný o nemocech, aby pochopil nakolik je opravdu nemocná, když toto říká a tak může vzniknout fakt představa zcela mylná

To mi přijde absurdní. Nikdy nevíš, co Ti život přinese. Když si vezmeš zdravého člověka a on po čase onemocní nebo skončí na vozíčku, tak taky složíš zbraně?! Vztah není jen o tom, být spolu, když jsme oba zdraví a bohatí. Naopak, je to o tom být spolu, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví.

Reaguji na Adka:
to s maminkou přítele umírající na rakovinu jsem si zažila taky... není to až tolik těžké, pro mě jako přítelkyni bylo dodávání podpory součástí vztahu, ale nemoc maminky mě až tolik neovlivnila, ano měla jsem ji ráda, ale nebyla to pro mě taková ztráta, když zemřela, jako pro něj
no a ta druhá situace, nemocného přítele jsem nikdy neměla, nevím jak bych se zachovala, to opravdu těžko odhadnout, záleží na spoustě věcí, jak dlouho bychom spolu byli, jaký by byl vztah, ale neplodnost pro mě překážkou není, sama po dětech až tolik netoužím, nicméně z vlastní zkušenosti drtivá většina mužů děti chce, mají to totiž jednodušší než my ženy, děti jsou jejich pokladem a chloubou

Reaguji na dove:
Napsala jsi to přesně.
Pokud mám zdravotní problém vážného charakteru, pak má partner právo se to dovědět ihned.
Tedy žádné - až později. V tom je určitá kalkulace, že se do mě zamiluje a pak neodejde.
Já se taky reakci toho kluka vůbec nedivím.

No tak to je drsný Mám ve svém okolí hned několik cukrovkářů, kteří mají šťastný a spojený vztah

Reaguji na pulspuls:
Souhlasím s posledním příspěvkem, nicméně, prvotní šok u něj už pominul a neproběhl tam žádný posun. Chlapce evidentně trápí jen to, že chudáček malý, zůstal sám v kavárně.
Ale něco jako omluva, že by navrhl setkání nebo normální komunikace neprobíhá.
On se jen "vyžívá ve své křivdě". To není chlap, ale sr*č, který nikdy nebude v těžkých situacích oporou.

tak to jako budu randit a každému to říkat na potkání? to je trochu ujetý

já vůbec fakt nevím, proč by to měla vlastně říkat, když je jim kolem 20-ti, kdy ta pravděpodobnost, že spolu zůstanou, opravdu budou mít děti není stoprocentní....já myslím, že mladý kluci děti fakt tak moc neřeší....

pokud by jim bylo 30, tak je to jiná situace, nebo pokud by on tvrdil, že strašně touží po dítěti, nebo se ptal, kdy si udělají dítě, pak bych to řekla

Taky si myslím, protože to je to jediné, co zakladatelce de facto pořád vyčítá.

No tak co k tomu říct, způsob chování a to z obou stran mi přijde dosti dětinský. Kolik Vám je let? Ve finále můžeš být ráda, že se projevila ta "lepší stránka" tvého přítele.a pro tebe z toho plyne celkem velké ponaučení pro příště , kdy , komu a jakým způsobem sdělovat své osobní problémy a omezení. Takové věci svěřuj partnerovi, se kterým plánuješ budoucnost a děti.

Reaguji na petraparis:
nejde o šťastný a spokojený vztah, jde o to, že třeba konkrétně diabetikům se v poměrně mladém věku rapidně zhoršuje zrak, matky mají novorozence s nadměrně vysokou porodní váhou, navíc je riziko přenosu nemoci na plod, diabetiky trápí gangrény nohou, špatné prokrvení, je nutnost píchat si inzulín, riziko hypoglykemického šoku a doživotní odkázanost na medikamenty
a když tohle druhý partner musí všechno řešit, potom chápu jeho rodiče, že nechtějí, aby to musel podstoupit, to je všechno
je to sobecké, je to racionální a koneckonců je to život