Platy ve státní správě a samosprávě

JessA

Prostě hlídat děti, je to to nejcenější co máme.

Ahoj, pracuju ve státní správě 5 let, plat mám cca 26 tis. + odměny. Ale jak všichni píšou, všude je to různé.

myslím si, že i pracovat ve státní správě je dost náročné, když tedy pominu ty pracovnice u nás na městě nebo na kraji z různých referátů, kdy kdykoliv tam člověk přijde, tak dvě naproti sedící krafou a popíjí kávu
což se nedá srovnávat s pracovnicema na pracáku a dávkách, kde ty se asi nezastaví a ještě kolikrát čelí jak fyzickým tak psychickým atakům
jinak i tam je ta pracovní doba do pěti a pokud ví, tak minimálně na malém městě je se dostat do státní zprávy dost namáhavé - většinou se výběrová řízení vypisují jen proto, aby bylo vyhověno zákonům

myslím si, že když zakladatelka pracuje na poloviční úvazek a zůstává v práci dlouho do večera - jeslti je možné raději přijít do práce dřív a práci si předdělat, popř. si jí vzít domů a v klidu, když potomek usne si jí dodělat - samozřejmně, že neznám její práci, jen vím, že mě tímto způsobem každý zaměstnavaltel vyšel vstříc a bez problémů
a co vím, tak i pružná pracovní doba je stanovená, že v určité hodiny od-do tam člověk můsí zůstat

asi jak kde
záleží na pozici

Dovolím si oživit už "mrtvou" diskusi.

Princip tabulkových platů chápu, jen i přes logiku oceňování dle seniority a loajality státního zaměstnance: to se při zařazení do platové třídy opravdu nezohledňuje vůbec žádná praxe v nestátním sektoru, jak píše Spock?

Takže pokud jde člověk s 10ti lety praxe ze soukromé sféry do veřejné, je na tom naprosto stejně jako absolvent po škole??

Vím, že se před časem dost psalo i odměňování státních zaměstnanců dle "výkonu", objevovaly se názory o totální závislosti státního pracovníka na vůli a libovůli svého nadřízeného, ale jak nakonec celý úmysl legislativně dopadl, nevím. Nicméně: tabulka zůstala tabulkou i s příslušnými třídami a stupni.

Děkuju za každou vaši zkušenost.

Reaguji na teda: zálezí, co jste dělala a na jaké místo jdete. Tedy jak to vysvětlíte, že tu praxi máte. Např. já jsem pracovala ve stavební firmě (na stavbě i v kanceláři) a šla na stavební úřad - a praxi mi uznali. S mírným papírováním - od majitele té firmy detailně popsanou náplň práce a potvrzení doby práce. Ale už je to dlouho. Myslím, že teď už je to horší, úřady velmi šetří. Jednalo se o městský úřad v menším městě.

Reaguji na farahh:

Děkuju za reakci. A jinak prosím, tykej

Zatím jsem u bohového zaměstnavatele, ovšem jsou věci, které nemůže moc ovlivnit. Tím nemyslím krizi, ale rozhodování v centrále v hodně daleké cizině.
Takže začínám dumat a házet očkem, co dál, pokud budu muset za čas řešit otázku zaměstnání. K tomu přičítám stále horší náplň práce díky systémovým změnám (opět vedení v ČR je neovlivní) a tím postupné profesní zakrňování, což může být v budoucnu kurňa problém.
PS: vycházím z toho, že hledám většinou standardně, ne přes známosti - a pak jinou šanci než umět nemám (jo, jsem takhle naivní )

Jsou tři možnosti: korporát - menší český podnik - veřejná správa.

První už nechci, to ve svém věku přestávám dávat + viz.výše obsah práce (na obdobných pozicích v obdobných firmách je trend bohužel stejný) .
Druhé (český soukromník) mám taky za sebou, sice hodně dobrá náplň práce oproti korporátu, zase menší peníze a větší nestabilita (i když ta je dnes už i v korporátu dost patrná).
Zbývá státní sektor. Takže sonduju...Mám bohužel jen jednu známou na jednom ministerstvu, v kontaktu moc nejsme, zatím se mi neozvala. Asi bude i platit, že co instituce, trochu jiný systém. Zkoušela jsem googlit, ale všude vyjedou tabulky a k praxi ze soukroma nic... ono se snad vůbec neuvažuje, že by takhle mohl někdo přemýšlet, protože směr zaměstnanců je většinou opačný díky penězům.

Reaguji na teda: z vlastní zkušenosti - vyzkoušela jsem všechny 3 varianty. A nejhorší, nejnestabilnější, nejmenší jistota - kupodivu státní správa. Změny po každých volbách, včetně bezdůvodných vyhazovů a dosazeních vlastních známých - jisté a běžné.
Jinak k poslední větě. To vůbec není realita. Hodně podnikatelů se nechá na úřadě zaměstnat - při zdravotních problémech, s vidinou přístupu k informacím, možností získat kšefty a zakázky. A já proto, že jsem se rozváděla a potřebovala jsem kvůli školce práci od-do. Teď už je syn velký - a do státního/samosprávy - nikdy více

Reaguji na farahh:

Hm, tak to mě překvapuje.To jsou holt moje růžové brýle.
Chápu, že jde o konexe, lokty, donášení, metení si svojí cestičky...jenže takhle to bohužel funguje i v soukro-sektoru. Je-li ve státním někdo na exponované řídící pozici, volby s ním můžou zatočit, ale týkají se politické vlny i většiny řadových pěšáků?

Právě ona "stabilita" bylo něco, proč jsem o veřejném sektoru začala do budoucna vůbec uvažovat. Beru v úvahu, že korporát ne nejen kvůli práci samotné, ale on bude bohužel pasé i kvůli mému věku (stejně tak jako já se cítím už někde jinde, tak i já jsem pro podobného zaměstnavatele za zenitem).

Zbude soukro nekorporátní x veřejná sféra: a pokud už mám jít s platem dolů (i když i dobře platící soukromník se určitě najde), ať to alespoň kompenzuje určitá jistota... asi takhle běží moje myšlenky.
Ta moje známá celkem zdá se v pohodě existuje ve státním už skoro 20 let a o odchodu nikdy neuvažovala....

Moc děkuju za postřehy z reálného života

Reaguji na teda: Každý si myslí, že na úřadech se nemusí nic dělat a berou se za to královské platy. Na ministerstvech možná ano, na městských úřadech ale určitě ne. Nejhůř jsou na tom pěšáci v první linii, to znamená ti, kteří denně jednají s klienty. Šetří se všude, takže není výjimkou, že nově příchozí začínají se základním platem s velmi nejistou vyhlídkou na aspoň nějaké osobní ohodnocení. Tabulky sice stále existují, ale stupně podle odpracované praxe již nejsou podle nového zákoníku práce pro zaměstnavatele závazné, takže mnohde již tzv. postupy zrušili (vlastní zkušenost). Donedávna jediná možnost, jak po x letech dostat přidáno aspoň pár stovek, tedy padla. Když si vezmeš, že tu nemáš k tomu téměř žádnou možnost kariérního růstu (vedoucích odborů a oddělení není moc), pak to pro člověka, který má aspoň nějaké ambice, bůhví jaké terno není. I když uznávám, v dnešní době a na menším městě musí být člověk rád, že má práci. A na to se právě hřeší. Když se ti to nelíbí, můžeš jít, za dveřmi čekají další. Tomu říkám motivace

Ne, ne, zase až tak naivní nejsem, hlavně co se platů týče a rozhodně si nemyslím, že se ve státním nic nedělá. Před časem jsem četla článek, kde státní zaměstnanci přiznávali výše svých platů - a musím říct, že jsem vzhledem k obecné představě o platech ve státním docela koukala, krom jednoho chudáka lékaře to žádná katastrofa rozhodně nebyla.

Jenže tohle je naprosto stejné i v soukromé sféře, věř tomu, i tady je počet vedoucích míst značně omezený. Fráze o profesním růstu jsou v inzerátech sice fajn ke čtení, ale realita taky bývá jiná. Takže taky čekáš, než někdo odejde, nebo - se poštěstilo kdysi mě - firma nabere další aktivity a je tak možnost se posunout trochu dál. A držet ústa a svižný krok je taky více než žádoucí.

Děkuju, na tohle jsem se přesně ptala.

Maayo, on všude chleba o dvou kůrkách, jak je vidět, člověk si moc nevybere, otázka jen, co je menší zlo