Placení výdajů ve vztahu studentky a zaměstnaného partnera

Reaguji na Laky:
No považujte mě některé tu v diskuzi za blbou a naivní, ale jsem ráda, že některé ženy moji vizi "já jsem princezna" podporují, některé kámošky se na mě dívaly divně, když se o tom bavíme...
Jakože zatím nevidím důvod, proč slevovat ze svých požadavků (a to nejsou přehnané!)....konkrétně nevím, proč bych třeba měla něco mít z 30 letého chlapa, co bydlí u rodičů a nemá pořádnou práci, případně ještě dluhy (příklady z okolí)...
Jsem ráda, že moje představa o partnerovi je normální a dokonce i některé z vás takového doma mají...
Reaguji na Emma_Belle:
Hele, já bych se ho ze zvědavosti narovinu zeptala....zajímalo by mě, jakej k tomu měl důvod

Reaguji na Dasule:

já s tebou souhlasím - částečně i s Laky - žena by měla být možná ne ani tak princezna, ale spíš trochu dáma, ať je jí 20 nebo 40, ať pracuje v továrně (případné reakce nechte na jinou diskuzi, dál nechci rozvíjet), nebo dělá asistentku ředitele, měla by si sama sebe vážit, vědět jakou má cenu (že vedle sebe nemusí snést každého burana) měla by mít přiměřené nároky, aby si s partnerem rozuměla, ale v rozvinutém vztahu by měla zaujmout i jistou roli ,,hospodyňky (každému v takové míře, která mu sedí) ..

Dotyčnému hrajícímu hlavní roli v této diskuzi jsem po třetí sms odepsala toto:
Ahoj, vzhledem k našemu poslednímu setkání, už nemám zájem se s tebou vídat. V kavárně jsi mě uvedl do nepříjemné situace a rozpaků (doufám že víš o čem je řeč), nehledě na ty ostatní drobnosti např. trochu galantnosti, které jsem postrádala a kvůli kterým by to nefungovalo. Tak se měj.
Dle mého zdvořilé a výstižné.
Dál už se tím nechci zabývat - jediné co z toho plyne, je poučení do budoucna

škoda že jsem to nestihla dřív, ale už jsem to nechtěla rozpitvávat

Neva To by mě zajímalo, jestli na to ještě něco napíše

Bych se vsadila, že neví, a teď si láme hlavu nad tím, cože se ti nezdálo.

já tedy nevím, ale přijde mi to jako přehnaná reakce. Neřeknu kdyby Tě nechal zaplatit účet v luxusní restauraci...ale takhle? Nechat Tě zaplatit blbých 60 korun, to je teda drzost

nic neřeš jsi studentka nemáš příjmy co by jsi měla ještě platit..?) hlavně si nezačni nic vyčítat a služku mu za to taky nedělej

Mne sa to až také hrozne prapodivné nezdá, rozhodne je to prirodzenejšie než extrémna samostatnosť poniektorých žien. Neviem, či aj počas materskej (nebodaj s dvoj- a viacčatami) by boli také hrdinky.

úplne súhlasím ja byť na mieste chlapa, tak by som sa cítila trápne kebyže moja priateľka vyťahuje peňaženku. Som s mojím 5 rokov a ešte sa nestalo, že by som niečo mala platiť. Ak si chcem niečo kúpiť, tak si na to nepýtam dopredu peniaze a kúpim si sama, ak sme na nákupoch spolu, tak platí on automaticky bez jedinej mojej prosby alebo žiadosti a bez akýchkoľvek komentárov. Ak potrebujem ísť vrátiť knihu do knižnice 80km od nášho mesta, tak ma nenechá ísť autobusom, ale rád ma odvezie. Nezneužívam to, viem, že to nerobí, aby robil neviemaký dojem, alebo si ma chcel kúpiť. Proste cíti, že to tak má byť a ja tiež.Viem, že mu robí radosť, keď mi spraví radosť a ja sa teším, keď vidím, že som mu spravila radosť ja ( či už spravenou svačinou, knižkou, balzamom na pery, CDčkom....) Na druhej strane tieto maličkosti ako svačina,povysávať koberec 1,5x2m...sa ani ako protislužba nedá brať oproti tomu, čo pre mňa robí.

Určitě se chlap musí umět postarat. Jsem studentka,a i když mě tedy sponzorují a živí rodiče,přítel kamkoliv jdeme platí vše. Já mu za to navařím,poděkuji. Ale chci mít pocit,že se chlap o mě zvládne postarat. Chlapa,který by nezaplatil,bych poslala někde,a to i přesto,že mi nevadí si platit svoje sama. Tady už jde i o charakter člověka a do budoucna to něco vypovídá.

Myslím si, že to nevypovídá naprosto o ničem. Za 4 roky vztahů jsme se v placení střídali. Drinky jsem mu ale taky kupovala například v tom případě, že slečny měly někde vstup zdarma. Nějak jsem to chtěla trochu vykompenzovat, že on si musí svoje vstupné platit sám.
A teď jsem neplánovaně otěhotněla a světe div se, slíbil, že se postará úplně o všechno. Druhá věc je, že doma chci být tak maximálně rok a naštěstí mám ještě nějaké svoje úspory.

Ahoj holky, bude to sice delší příběh, ale doufám, že mi na to řeknete svůj názor. Před pár dny jsem si přečetla zprávy, co o mně napsal můj bývalý přítel (byli jsme spolu přes půl roku). Dozvěděla jsem se, že jsem nevděčná, využívající, zlatokopecká mrcha a že je rád, že se mě zbavil, na otázku co tato mrcha dělala bylo řečeno, že chtěla zůstávat v nej hotelech, chodit do nej restaurací, jezdit na nice holidays aniž by řekla děkuji nebo nabídla zaplatit...atd...no prostě, když jsem to četla, byla jsem v šoku, o tomto "chlapovi" jsem vždy říkala, že je jediný, u koho jsem si mohla být jistá, že by mě nepodvedl, neublížil vědomě, postaral by se o rodinu a byl prostě rodinně založený (pochazí ze sousední země, která je známá čistotou, šetrností a slušně vychovanými lidmi). Měla jsem vždy starší přítele, nejdelší vztah byl tři roky s o 14let starším, ketrému jsem dokonce jako holka studující gympl půjčovala peníze, pak bylo ještě pár a předposlední byl starší a hodně mě rozmazloval, takže to už zanechalo následky, kvůli tomu dalšímu (o kterém je tento článek) jsem se s tím starším rozmazlujícím rozešla. Byl to skok, jelikož můj nový přítel byl dokonce o dva roky mladší než já. Pochází z velmi bohaté rodiny mající miliony ziliony Eur, vlastní letadlo, atd...nicméně jsou spořiví. No a tak když byl za mnou v ČR, spal u mě v bytě, chodili jsme ven a on platil večeře, já občas zase taxi, kafe, drobné dárky....ze začatku uznám jsem k němu nebyla nejmilejší, ale potřebuji si zvyknout na člověka. Spali jsme spolu až po měsíci. Měl všechno, byl mladý, hezký, slušně vychovaný, kvalitně obdařený atd.Já studuji a rodiče mě nijak extra nepodporují, pořád žiju z pěněz, co jsem si předtím naspořila. Když jsme někam jeli, já hotely nevybírala, kromě 1 - za 180Eur- na dva dny v ČR, když jsem neměla už byt. Mám ráda hezké věci, ale to on taky a vybral vždy hezký hotel. Co se týče "dovolených" to jsme byli kvůli jeho pracovním povinnostem jednou v Anglii, pak přijel za mnou na tři dny na jih Evropy, kde jsem byla s kamarádkami (a to jsme pak jen my dva zůstavali u něj v bytě tam, což byl rád, že tam aspoň někdy někdo je, jelikož on tam nejezdí, letenku jsme platila sama) a po rozchodu mě pozval na mé narozeniny do Španělska na 4dny (kde měl pauzu 4 dny). Cestovala jsem hodně, proto mi to nepřijde nic převratného, že mě pozve do nějaké evropské země a že pozve, tak i zaplatí. Platil útraty venku, když byl pak u mě, bylo mi to blbý, tak jsem platila já, ale on neřekl děkuji a pak si na to ani nepamatoval, kamarádky mi říkaly, že takhle teda ne, že já studuji a on peníze má (od rodičů), tak by měl platit. Nikdy jsem od něj nedostala žádný hmotný dárek, tak proto jsem nechápala zlatokopka. Kvůli penězům jsem s ním tedy nebyla, ba co víc ještě od rozchodu do teď na něj myslím a chci nebo chtěla jsem to vrátit zpátky. Ale po tom všem se mi chce brečet. Z řádků vyznělo, že mnou opovrhuje a jediné, co na mně bylo je, že jsem hezká a to mě vzalo. (přitom on je sice chytrý, ale nemá dokončenou ani střední, a mohu trvdit, že mám větší všeobecný přehled nežli on). Jak vysvětlit, že jsem ho nevyužívala kvůli penězům a měla ho fakt ráda. Nechci, aby o mně měl takový názor. Za své ne vždy hezké chování jsem se mu několikrát omluvila, jednou brečela, v konečné fázi mi jednou řekl **** off před lidmi, to bylo hrozné. Z jakého důvodu ze mě dělá tu nejhorší a přitom mi řekl v půlce vztahu, že jak mě miluje a že si nemyslel, že holka jako já by s ním byla. Změnil se. Řekněte mi váš názor, prosím.

Hustej příběh.

Kolik mu je, chudinkovi malé nevyrovnané?

Reaguji na Lina_M:

Teď mu bylo 22. Dodávám ještě, že rozejití jsme od konce října 2010. Už docela dlouho.