Já jím po 2,5-3 hodinách...a jde to sice jsou ty začátky trošku kruté ale tělo si zvykne...prostě to chce nastarovat se a urovant si co chci...když mě přepadne chuť jdu na net a najdu si nějaké modelky, štíhlé slečny na mě to zabírá...mám sama ze sebe tak blbej pocit,že mě ta chuť přejde...Hlavně to chce něco dělat a nenudit se..aby člověk na jídlo nemyslel...Myšlenka, že si budu moci koupit malou velikost oblečení je tak silná, že si prostě nedám...s cvičením je to horší...ale tak je už pěkně takže se dá jít ven, na kolo apod...Prostě chci vypadat tak proto musim něco udělat
Cituji curlicue: ale bohužel nejhorší je že mně v tom nepodporuje
V tom případě musíš být silnější a odolat...sice to je takhle těžšší ale pokud ti to vyloženě nenabízí a nestrká pod nos tak by to šlo....ale pokdu tvoje snahy sabotuje tak bych dala řeč...Já jsem zjistila, že se musím spolehnout sama na sebe...spoléhat se na podporu druhých se mi vymstilo.
Reaguji na curlicue:
Pokud tě přítel nepodporuje, tak je to horší no, ale já se doma taky moc s pochopením nesetkám. Mamka mi pořád podstrkuje nějaké jídlo. Ještě mi teda zabírá když vidím pokrok, třeba zhubnu kilo, tak mi to dodá energii na další dny. Nějhorší je prostě ten začátek, omezit jídlo a čekat až přijdou výsledky.
Reaguji na whisper: Ještě mi teda zabírá když vidím pokrok, třeba zhubnu kilo, tak mi to dodá energii na další dny. Nějhorší je prostě ten začátek, omezit jídlo a čekat až přijdou výsledky.
jj na to si vzpomínám, při mém uspěšném hubnutí ,nejhorší byly začátky, ale pak jsem viděla, že každym dnem hubnu, třeba jen půl kila, ale bylo to super a pak jen udržovala, takhle mi to vydrželo dva roky, pak jsem poznala přítele a bylo, po pul roce sem pomalu začla nabírat není se ale čemi divit no, po tom co jsem během dne dokázala snest
Pevná vůle, to slovo ani neznám cibulovo-smetanový chipsy vždycky dřív nebo pozdějc zvítězí ...
Jsem na tom stejně jako ty. A pořád si říkám, od zítřka a ten den před tím se prostě pořádně nadlábnu, jenže ouvej, druhý den mám zase chutě, no a tak zase od zítřka a je to pořád dokola a už mě to nebaví. Hledám parťačku. Ach jo, je to hrozný se mnou. Tak že by od zítřka?
Tohle všechno znám. Ale od zítřka jdu na půst, aspoň zítra, protože mám v sobě toho tolik.. fuj!
Vůle? To má být jako ta část, která vám říká, že si máte dát sladkost? Nebylo by lepší na vůli zapomenout?
Reaguji na KattyBelle: Taky zejtra du
taky jsem to měla v plánu ale chci vydržet dýl jak jeden den ale o víkendu to jde těžko takže až od pondělka
Reaguji na curlicue:
Samozřejmě. Jenom s vůlí by se těžko něco dokázalo. Vůle není řešení.
Reaguji na PardGalen: Tak ono jde o vůli asi hlavně ze začátku, pak už si člověk zvykne jíst pravidělně, zdravě, ne víc, než je třeba atd. Nebo ne?
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.