Perspektiva vztahu bez společného bydlení?

Jsem s partnerem 5. rok a jelikož studuji VŠ v jiném městě, než ve kterém plánujeme do budoucna bydlet, také bydlíme každý zvlášť, jsme spolu od pátku do neděle a mohu říct, že mi to takto zatím vyhovuje, nemám pocit, že by se náš vztah nevyvíjel, spíše naopak.. Nevím teda, kolik je Ti let, ale podle mě až budete schopní si najít společné bydlení, tak si ho najdete, nedělala bych si s tím teď starosti Na starosti o financování domácnosti a všeho okolo je dost času

Já sjem s přítelem 4 roky z toho cca 3 roky spolu bydlíme . Myslí, že člověk s epři společném bydlené lépe pozná a viděla jsem jak můj přítel řeší určité situace atd a jsem přesvědčena, že je to ideální muž pro život a doufám, že spolu budeme na věky věků .

JJ samozřejmě vím, že se může cokoli a kdykoli potentočkovat . Ale na to nemyslím, myslím jen na to, že nám je hezky .

Také asi záleží kolik vám je let.Něco jiného je jestli vám je 20 a něco jiného,pokud je vám 30..Vtěch 20ti bych to tak nehrotila prozatím..

My jsme se sestěhovali až po 9 letech.

Ještě bych dodala, že společné bydlení není to hlavní, až to bude, tak to bude. My to tak chtěli, tak to tak máme .

Jestli tě to utěší, tak my jsme s přítelem skoro 5 let a také spolu ještě nebydlíme. Nevidím to jako problém. Myslím, že každý k tomu dospěje v jinou dobu a takovým těm řečem, že když spolu dva po roce nebydlí tak jde vztah do háje, se směju. Jiná věc je samozřejmě, pokud to tobě samotné vadí a máš pocit, že je třeba udělat další krok. Mně přijde, že se zase vrací doba, kdy se všichni berou strašně mladí, rychle se sestěhovávají dohromady, pořizují si honem děti... Mám kolem sebe spoustu mladých párů, kteří jsou svoji a mají už i děti, ale já si říkám... není kam spěchat. Všechno má svůj čas. Děti nechci v 35, ale je mi 25 a myslím, že ještě chvilku se bez nich obejdu.

Přesně tak, to jsou jen pitomé kecy.

Záleží na tom, kdo to jak chce...

Já s přítelem bydlím ale děti chci nejdříve ve 30 ti. Do té doby chci provesně vyrůst, jezdit společně po světě a ták.

Já jsem s přítelem začala bydlet po 2,5 letech (šel se mnou do Prahy, já tu nastupovala na VŠ). Bydleli jsme spolu 3 roky a teď už půl roku jsme zase každý zvlášť - já stále studuju, on se vrátil kvůli práci zpět do původního města. Vidíme se o víkendech a zatím i nějaký den navíc, kdy nemám školu a jde to. A nemám pocit, že tímto vývojem by se zhoršil i náš vztah Snad je to i lepší - když jsme spolu bydleli, nevěnovali jsme si tolik pozornosti. Teď si společného času víc vážíme.

já nevím v poslední době se mi zdá že je teď nějaký nový trend sestěhovávat se co nejdřív k sobě. jsem s přítelem rok a půl a už se nás skoro každý ptá proč už dávno nebydlíme spolu mluvili jsme o tom s přítelem a schodli jsme se že nám to takhle vyhovuje vidíme se od pátku do neděle a ten čas spolu si užíváme určitě více než kdyby jsme bydleli spolu. pro přesnost mě je 22 a mému příteli 26 let. přeju všem krásný zbytek dne

buď ráda že prdí na toaletě

Tak my jsme asi vadní, my si společné bydlení a život užíváme .

Jsme spolu 4 roky a taky zatím spolu nebydlíme. Oba ještě studujeme, on navíc soukromou, takže co si vydělá, tak jde hlavní část na školu. Důležité pro mě je, že to oba plánujem a oba opravdu chceme, jen co bude finančně možné do společného bydlení jít. Na druhou stranu ani jednomu se nechce nic uspěchat, abychom pak před výplatou jedli jen rohlíky, na to ani jeden nejsme... Takže mě to ani tak nevadí, hlavně že vím, že se mnou do budoucna počítá

ale houby je super,že si to užíváte!! ale každý to máme jinak a přeci jen je to někdy docela zátěžovka vztahu to společné bydlení..

Reaguji na kyticka777: Tak děkuju za povzbuzení, už jsem si připadala divně. Ale my jsme vážně spokojení a štastní, tak jak to máme ...