Jak poznat perspektivní vztah

Tak to v tom případě není zkrátka "ON". Vztah má podle mě budoucnost, když se vyvíjí (není to vždy bez mráčků) a zkrátka to cítíš, že to tu budoucnost má. Myslím, že i když tam ty rozdíly jsou, tak máme tendenci ten vztah pořád nějak udržovat, i když tušíme, že to není ono. Jednou se ale ukáže určitě někdo, u koho budeš právě za ty rozdíly ráda

já už si spíš říkám, jestli není chyba ve mě ať už ve výběru partnerů nebo v tom, jestli nejsem "příliš" náročná..
Teď mám přítele... myslela jsem, že takový vysněný kluk ani neexistuje, vztah je skvělý, je milý, pozorný, ohleduplný, nesobecký... prostě zlato. Až na jeden pro mě dost podstatný háček, je věřící. Nikdy jsem nemyslela, že byto mohlo takovou překážkou, ale názorově se v tomhle směru prostě neshodnem. Já jsem zarýtý ateista... on sice není žádný fanatik, spíš mi přijde že věří jen proto, že je z věřící rodiny a ani náboženství pořádně nerozumí, bibli třeba nikdy narozdíl ode mě nečetl... ale já ztratila víru v budoucnost toho vztahu, protože si nědokážu představit, že by třeba moje děti byli vychovávány v křesťanské víře ( na čemž by on trval), o svatbě v kostele ani nemluvit... možná přemýšlím moc dopředu, ale nestojím už o další vztah, který do budoucna nebude mít smysl, takových vztahů jsem zažila už dost a jediné, co jsem z toho měla, byli oči pro pláč...

Na tom není nic špatnýho, že jsi náročná a nestačí ti "jen tak někdo" A proč se spokojovat a usupovat v něčem, co s nikým jiným mít nebudeš a budeš mít klid.
A druhá věc to náboženství. To si myslím, že je docela podstatný problém. Jak říkáš, nechceš v tom žít a ani to podporovat co se týče budoucnosti. V takových případech by se podle mě měli dva domluvit, jak moc bude náboženství zasahovat do toho vztahu. A jestli tvůj přítel má "postranní" úmysly, jak ty sice do kostela chodit nemusíš, ale děti muset budou, tak to by mě osobně štvalo hodně. Nechci Tě odrazovat od přítele, to je jen tvá volba Ale asi by jste to měli probrat. Jinak jsem si vždy říkala "proč bych se měla kvůli někomu trápit a smiřovat se s něčím, co nechci, když s jinym můžu byt štastná se vším všudy".

Já myslím, že ve vztahu to skutečně je o toleranci. Samozřejmě že nejenom o ní. Ale co se právě rozdílů, ale i taky stejných vlastností, které s partnerem máme, ale nemáme je na sobě rády, týká, můžeme se je naučit tolerovat a nebo nesnášet. A taky to je o tom, jak kdo nám sedne. Něco tolerovat nelze. Ale např. já sem vegetariánka a můj přítel je absolutní milovník masa. Protože se však máme rádi a nechceme se vzájemně utlačovat, vycházíme si vstříc. Já pro něj občas uvařím i z masa, ale nic krvavého, to bych asi fakt nemohla, jenom ryby nebo drůbež, a on zase jí moje zdravá jídla, jako např.kuskus, hromady zeleniny aj. a ještě se přitom olizuje, prostě sme se přizpůsobili, tak, aby nám oboum bylo spolu dobře. Tak to je příklad toho, kdy je vztah perspektivní. Samozřejmě to nestojí na jídle Já osobně po mých zkušenostech jsem si uvědomila, že pokud je vztah silně nestabilní a neperspektivní z mého hlediska, pak to musím poznat nejpozději do jednoho roku trvání vztahu. Po jednom roce vztahu, kdy jsem s tím člověkem trávila hodně času, dostatečně na to, abychom se dobře poznali, vím, jestli chci nebo nechci v tom vztahu pokračovat.

teď čtu ty dva předchozí příspěvky. no mno, náboženství... rozhodilo už i celé národy. Láska by měla být silnější než ego, které si prosazuje pouze svoji pravdu. Musíte si vybrat, buď tolerance a tím přijímám i svého partnera s jeho vírou, a to by mělo být vzájemné, aby jeden pak nebyl despota, ketrý ve jménu víry ubliží rodině. Měli byste o tom mluvit. Když spolu budete chtít zůstat, pak byste se měli chtít i domluvit.

já jsem si to říkala taky, ale teď už ve mě hlodá strach, co když už lepšího nenajdu? vím, že mi to nikdo nezaručí a že pokud to nezkusím tak nenajdu... ale když vidím svoje kamarádky, jak jsou samy a nemůžou nikoho najít, nebo některé, co se trápí ve vztahu, kde nejsou štastné z různých důvodů bojím se, že zkončím stejně
ale moc ti děkuju
pokusím se s ním znova na vážno promluvit a když to nepůjde, tak to hold nepůjde...

jak dlouho s ním jsi? náboženství je celkem citlivé téma, a nemůžeš očekávat, že ho během jednoho dne přemluvíš, a on toho nechá. Je důležité, jaký je člověk a časem poznáš, jestli s ním můžeš být. Zatím píšeš o tom, jak si neumíš představit, že by vaše budoucí děti byly vychovávány podle...atd. ..promluv si s ním o tom, třeba se budeš divit. Po čase ve vztahu, kdy jsou oba spokojeni a chtějí spolu zůstat, může tvůj partner překvapivě změnit názor. Kvůli tobě, pro vaši společnou budoucnost. Pokud ti, jak píšeš, on vyhovuje po všech ostatních stránkách, tak pak jenom kvůli něčemu, co navíc nevíš ani s jistotou, chtít ukončit vztah...

nechci ho nějak přemlouvat nebo měnit k obrazu svému, ať si klidně věří, je to jeho víra. Jen nechci aby se tím snažil ovlivňovat mě nebo popřípadně do budoucna i děti... Jsme spolu půl roku. Právě se bojím, že na výchovu těch dětí by názor nezměnil, už jsme se spolu několikrát bavili a já jsem mu dala značně najevo svůj nesouhlas cpát to dětem, které z toho nemají rozum, ať se klidně časem až vyrostou rozhodnou sami... On nechápal proč s tím nesouhlasím, a řekl mi, že je přímo pro. Což jsem v podstatě i čekala, když dělal vedoucího na táboře, který pořádala fara, takže děcka měli křesťanský tábor s náboženskejma hrama, vyprávěním o bohu a konaly se tam pravidelně mše. A on tohle vše organizoval
jak říkám, možná je brzo nad tím přemýšlet, kdo ví jestli spolu zůstaneme a vůbec budeme mít děti, ale prostě už nedokážu v tom vztahu vidět budoucnost... mám ho moc ráda, nechci ho opustit.. prostě nevím co dělat, nechci zase zůstávat ve vztahu o kterém vím, že nemá budoucnost a utěšovat se, že se to třeba změní ...jako tolikrát předtím.

jasně, to je asi ten kámen úrazu. Držím ti palce, třeba se dohodnete. Ale pokud ne, tak se nauč si vztah užívat, pokud jsou ostatní věci ok, a nehleď na to, jestli s ním zůstaneš v dalších X letech. Přemýšlet nad vztahem je dobrý, taky to dělám, ale nesmí tě to začít ničit. Nemá cenu se trápit tím, jestli to dojde tak daleko, že budete mít děti. Vesmír nám posílá různé partnery, abychom se něčemu naučili. Nemůžem si vzít hned toho prvního, nebo druhýho Tvůj kluk ti určitě dokáže hodně dát, tak ber to co ti dává. Jak říkáš, měnit ho nechceš, jasně, všechny bysme chtěly potkat toho pravého, aby byl přesně k obrazu našemu, tzn. abysme nemusely chtít ho měnit, ale ani se nemusely učit tolerovat něco, s čím sme se doposud nesetkali...Ale to by byl život opravdu příliš jednoduchý.

moc děkuju jsi hodná, kéž bych to uměla, pořád se mi to honí v hlavě a já nevím jak dostat ty myšlenky pryč...

tak kdyby jo, tak by to bylo všechno až příliš jednoduchý ...tenhle bohužel není ani první, ani druhý, ani třetí, ani...mohla bych pokračovat.. prostě už na to jak si se mnou život zahrává nějak nemám sílu a radči budu sama než abych si zas vybrečela oči, kvůli tomu že budu oddalovat agonii vztahu, o kterém vím, že budoucnost nemá.

Ahoj, až potkáš toho pravého, tak to poznáš, to mi věř