Péče o handicapovaného

Ahoj, mám zkušenost s vozíčkářem. My jsme toho zařizovali celkem dost: výtah, aby se dostal domů, ruční řízení do auta, na převoz autem desku pro lepší přesedání z vozíku, zařídit co nejvíce bezbarijérových prahů a přejezdů v domě, desku i na přelézání do postele,...Jinak cvičení probíhalo s jedním známým, spíš takové protahování, ale to už je minulost. Pokud to u vás také bude vozíčkář, je potřeba si uvědomit, jestli se dostane všude, kam potřebuje (dostatečně široké dveře) - např. koupelna, ložnice.. A také jestli se mu přizpůsobí v zaměstnání..doufám, že jsem alespoň trochu pomohla, přeji hodně síly!

Holky, já také uvítám všechny rady.... po zkouškovém nastupuji do OS a budu mít na starosti jednu holčičku s tělesným a mentálním handicepem, aby si maminka mohla jednou týdně čas pro sebe a holčička měla novou kamarádku... Čím více se blíží, tím mám větší obavy... Hlavně nevím, jaká s holčičkou bude komunikace, jak mě přijme a hlavně jak s ní budu trávit čas... Ze zkušeností a vyprávění těch starších opatrovníků vím, že hodně těžko někteří přijímají někoho nového, protože jsou vlastně zvyklí a závislí hlavně na blízké rodině. Obecně nemám moc velké zkušenosti v práci s dětmi Byla bych strašně ráda za nějaké rady
show
mohla bych se zeptat o jaké postižení se jedná a popřípadě na věk? Třeba bych zkusila nějaké to občanské sdružení nebo chráněné dílny, o klienty je tam opravdu dobře postaráno, skvěle s nimi tráví volný čas... hlavně se tam setkají se spoustou lidí a najdou si nové kamarády

To znám moc dobře......mam postiženou maminku už dlouho, takže od dětství pečuji, nepotřebuje žádné cvičení, akorát ten běžný život, každý den za ní docházet, nakupovat jí, když je sníh nebo vítr = také venčit psa. No a když někam potřebuje, tak jí musím podpírat. A kolik jsme se už nabelhali kilometrů nejhorší je to s věkem, pořád se to zhošuje, musím platit účty, o vše se starat...není to jednoduché a fandím těm, co to mají stejné