DID a další vážná psychická onemocnění - jak s financemi jako pečující?

Ahoj a dobrý den všem ženám, slečnám i mužům. Přesně rozložení zde neznám, nikdy jsem tu nepřispívala. Jsem nicméně v tíživé situaci a věřím, že když mi nepomohl stát a prostředky k pomoci uzpůsobené, možná síla děvčat a laskavých a inteligentních lidí by mohla. Mám těžce nemocného partnera. Před dvěma lety mu byla diagnostikována DID (disociativní porucha identity), schizofrenie, PTSD, těžké panické ataky atp. Přítel jakžtakž zvládal doma sám na neschopence, po určitou dobu, ale jeho stav se velmi zhoršil, do té míry, že sám je v ohrožení života v několika směrech (ať už halucinace, náhlé paralýzy a konstantní psychogenní záchvaty, nebo panické záchvaty při kterých se "topí" - jde o udušení slinami) téměř každý den. Vzhledem k tomu, že jsem několikrát z práce přišla "jentaktak" rozhodla jsem se práci opustit a zůstat s přítelem doma neustále a věnovat se mu jak po pečovatelské stránce, tak i terapeutické (mám letité zkušenosti a vše konzultuji s jeho terapeutkou a třemi psychiatry). Jeho stav se postupně lepší, je vidět, že má přítomnost a asistence dělá zázraky a já jsem neskonale vděčná, že ho vidím se smát a trochu vnímat, ale problém je, že jeho nemocenská skončila (déle než rok a tři měsíce na neschopence). Invalidní důchod mu nikdo nedá (nikdy moc nepracoval, ani před tím v rodné zemi, v UK, protože tam byl na ulici od 14ti let a na příspěvku pro duševně postižené od 18ti let, takže nemá potřebnou dobu pojištění pro český důchod) - i kdyby ho dostal, jen jeho terapie je 6000 měsíčně (není lehké najít ošetřovatele, lékaře a terapeuty, kteří nejen jeho stavu věří, ale i rozumí a vědí co dělají), takže pohybuji, že by nás to uživilo. Mě na ÚP drželi s odřenýma ušima s tím, že věděli, že práci nehledám, protože se musím o přítele starat, ale zároveň jsme čekali na uznání příspěvku na péči, takže paní na ÚP přimhuřovala obě oči. Nicméně rozhodnutí včera přišlo a ačkoliv jsme si naivně mysleli, že když je partner absolutně mimo a nefunkční, že bude mít nárok alespoň na druhý stupeň (= 2000 Kč + placení mého pojištění - takže bych mohla alespoň zpět na ŽL), přiznali mu 1. stupeň - tedy 800 Kč. Snad ani nemusím rozepisovat, jak v zoufalé situaci jsme. Na hmotné nouzy a příspěvku na bydlení jsme se dozvěděli, že nemáme na nic nárok, neboť "bydlíme" u mých rodičů, kteří byli tak laskaví a nechali nás u sebe v domě, když už jsme nemohli platit nájem. Prý se hodnotí všichni obyvatelé objektu, takže i maminka a tatínek, kteří už nám takto pomáhají jak mohou. Děvčata, máte někdo nějakou zkušenost s podobnou situací? Kam se máme obrátit? Nerozumím tomu, jak postižený člověk a jeho pečovatel mohou dostat 800 Kč na měsíc. Uniká mi něco? Vždy jsem poctivě pracovala, danila, nikdy jsem co se týče "systému" nic špatně neudělala a když mi onemocněl partner, skutečně se cítím jak přítěž, která má ukončit jeho i sebe, protože ten stres a neustálé absolutně nehorázné jednání ze strany úřadů je na mě a hlavně i na přítele příliš. Já už se sotva držím, jsem na antidepresivách a práškách na spaní (nezabírá to) a samozřejmě to má vliv i na partnera který kvůli našim finančním problémům nemá klid a nemoc se mu postupně zase zhoršuje. Jak to řešíte vy či Vaši blízcí, pokud máte zkušenost s duševním postižením, celodenní/celonoční péčí o takového blízkého a financemi? Prosím o schovívavost, česky vůbec nemluvím, jen na úřadech, tak jestli mám někde chybu moc se omlouvám. Jsem na dně a skutečně nevím kolik ještě vydržím tak prosím tolerujte drobné nedostatky. Moc děkuji za jakýkoliv tip a zkušenost a přeji všem velmi krásný den plný pohody.