Péče o babičku - inkontinence

No spíš bych jí dala někam do ústavu kde se o ní postarají.Mít člověka s epilepsií doma no nevím jak se o ní chcete starat,až třeba dostane záchvat.O tom ostatním,už ani nemluvím.CHudák babička i rodiče teda.

Reaguji na Mallory Knox: pro anafara Jděte se několikrát podívat někam do ústavu - zklidnění spí celý den, právě aby nikomu nekomplikovali život. A představte si tam někoho, koho máte ráda ....

Péče o takového člověka je náročná, mám vlastní zkušenost. Ale pokud babičce dovolíte dožít doma, mezi blízkými, ulehčíte jí konec života.

Reaguji na anafara:
Nechci řešit ústavy, ale inkontinenci a sundávání plen, dík.

Reaguji na Ziralka:
Děkuji, jsi hodná! Babička je právě v tom svlékání neuvěřitelně trpělivá. Zkoušeli jsme kšandy, kalhoty s laclem, ale přišla na to..
Na něco jako jednodílné plavky jsme pomýšleli, ale aby to nebyl ten plavkový materiál, ideálně bavlna. Zároveň by bylo fajn, aby pro ni bylo svlečení obtížné (nemožné), ale pro nás, když ji na toaletu doprovázíme, snadné. Nedařilo se mi na netu nic najít, proto jsem založila diskuzi. Vypadá to však, že budeme muset chtě-nechtě něco vyrobit.

Reaguji na Mallory Knox:

Ahoj Mallory, zkuste babičce vzít delší košilku a uvázat mezi nožkama pevný uzlíček, alá "bodýčko"

Možná něco na zapínání vzadu a popř háčky přes rozkrok nebo plastové dručky (takové pleskačky) - neuvěřitelně dobře drží a nejsou vidět ale vy je rozepnete celkem rychle když budete vědět ve kterých místech jsou, třeba švagrová má šicí dílnu, šije spodní prádlo a plavky a taky když někdo přijde se specifickým požadavkem tak vždy vyhoví, podle mne s nějaké pružné bavlny nějakého overalku tak aspoň 2 - 3 ks na výměnu a aby to rychle uschlo by podle mě neměl problém nechat takto někde ušít., určitě je u vás někde taky nějaká šící dílna.
Jinak souhlasím s názory, že není nad to si nechat nemocného člověka doma pokud to rodina zvládá, řeči o tom, že v ústavu zajistí lepší péči je absolutní blábol, utlumeni na práškách v LDN dokonce třeba přebaleni jen jednou za den tak to bohužel je. Jediný ústav, který mohu ze zkušenosti hodnotit velmi kladně jsou hospicy, ovšem není nic nad domácí péči.

Reaguji na Mallory Knox: Ahoj, napadl mě overal se zapínáním vzadu, ten by snad neodepla a pro vás by manipulace nemusela být tolik složitá. Smekám před rodiči, že se o babičku starají. Pro takové lidi není nic lepšího, než pobyt v domácím prostředím s rodinnými příslušník.
Reaguji na anafara: Lidé s epilepsií normálně žijí doma a pokud se nejedná o záchvat delší než pět minut, není ani nutné volat sanitku. Epilepsie je většinou dobře zvládnutelná léky. Babička není chudák, naopak má obrovské štěstí, že má takovou rodinu, jakou má.

Reaguji na Sára2: Předběhla jsi mě .

Reaguji na Danice:
Ahoj, uzlíky jsme taky zkoušeli, ale vždycky to nějak rozmontovala. Přemýšleli jsme nad zavíracím špendlíkem, ale máme strach, že by si ještě ublížila. Když jí to totiž nejde sundat, začne oblečení trhat.. Zkoušeli jsme kalhoty převázat v pase tkalounem na uzel, aby je nestáhla. Jednu noc to zafungovalo, ale po druhé byla zase nahá..

Reaguji na Sára2:
To je dobrý nápad, asi se zkusím obrátit přímo na švadlenu. Ono by bylo potřeba, kdyby byla ramínka na zádech překřížená, aby je nemohla stáhnout z ramen a zapínání spíš až na bedrech než v rozkroku. Jakmile totiž babička někde objeví nějaký "montovátko" je zle.. A něco takového asi opravdu běžně ke koupi nebude Díky za radu!
P.S. A máš pravdu, LDN jsou děsivá místa..

Reaguji na Michaela18: Reaguji na Ziralka:
Tak jste mě předběhly obě
Děkuju vám za radu. Než běhat po obchodech se zdravotními pomůckami, bude lepší obrátit se na švadlenu, která by prádlo udělala přesně podle potřeby. Já si jen nebyla jistá, jestli něco takového opravdu nedá koupit. Případně, jak se třeba tyto situace řeší v nemocnicích.
Jen se trochu obávám záchvatů vzteku, až se z toho nebude moci dostat.

A děkuji taky za slova podpory! Je to náročná situace, především teda pro rodiče, ale snažíme se všichni..

Reaguji na Mallory Knox: Někdy se na dětském oddělení používá i přetáhnutí rukávů přes ruce a konce rukávů zalepit náplastí, ale to už mi připadá příliš omezující a spíš se to používá u dětí, které mají například sondu, aby si ji nevytáhly... Budu držet pěsti, aby zapínání vzadu pomohlo.

Reaguji na Michaela18:
To už je opravdu dost omezující, ale popravdě, pokud nebude zbytí, snad bych to i vyzkoušela, samozřejmě jen na tu noc.. Třeba než by byly overaly ušity. Díky!

Reaguji na Mallory Knox: Nemáš zač, budu držet pěsti, abyste to nemuseli zkoušet .

Bohužel opravdu ve zdravotních pomůckách takové věci moc nemají, sama jsem tam často docházela na jaře, kdy můj bratr onemocněl rakovinou a maminka se o něj starala doma. Často prostě musel člověk improvizovat, protože zjistil, že některé pomůcky jsou úplně na nic a ještě k tomu hrozně drahé, v něčem poradil sestry dojíždějící z pomadu několikrát denně. Člověk bohužel řešil časem další a další věci jako proleženiny atd. jak vůbec člověka umýt, jak ho vyprázdnit aby neutrpěla jeho důstojnost a bohužel vše si člověk musí zaplatit (podložky, speciální nepromokavá prostěradla, dezinfekce, masti) narozdíl od toho, kdy je člověk v ústavu tak je tam vše zdarma., což není příliš motivační pro ty co se chtějí o své blízké starat doma což si myslím, je úplně špatně.
V nejhorším případě pak lze určitě na noc babičce podat něco na uklidnění a na spaní aby si i rodiče alespoň v noci odpočinuli, vždy je třeba volit přijatelný komprosmis tak aby to bylo pokud možno i důstojné pro babičku. Bohužel tohle (plínky ) jsou pro většinu lidí hrozně potupné a můj bratr si je taky pořád sundával a sám utíkal na záchod přestože byl už v posledním stádiu a člověk by nevěřil, že je schopen se ještě na nohou udržet. Přeji ať to zvládnete a ať toto období není pro vás jen špatným ale ať si v něm najdete snad i něco pozitivního.