Péče o babičku - inkontinence

já se o babičku po mrtvici starala skoro 6 let a bylo to velice náročné, ale zvládla jsem to.Do ústavu bych ji nedala a to i přes to, že na mě byla moc zlá.

Reaguji na Sára2:
Ano, je to psychicky i finančně náročné. Člověk nachází stále nová úskalí, která musí vyřešit a trh ani stát příliš nepomáhají. Obavám se, že ani v ústavu by pomůcky nebyly zcela samozřejmostí. Když byla babička před lety v LDN, museli jsme mast na opruzeniny sami koupit a opruzená a proležená místa potírat, jinak by snad ani ošetřena nebyla. Pleny jsme také dokupovali, aby je personál babičce měnil častěji.
Zkusíme se zeptat lékaře na nějaký slabý lék na spaní. Kdyby ji nutkání na močení neprobudilo, měli bychom hned trochu klidnější noci. Nevím však, jak lze kombinovat s nynější medikací. Každopádně je to dobrý tip na kritické momenty. Děkuji ti i za tvoji účast!

Reaguji na Ziralka:
Děkuji za tvou podporu. Babiččin Parkinson je v raném stádiu, pohyby s menšími obtížemi zvládá. Duševní stav je však narušen onou mozkovou mrtvicí, je zmatená, neví, kde je a co dělá. Jednou povídala, že se jí do postele vymočila sousedka, po druhé to svádí na psa. Někdy se člověk musí až zasmát.. Pořád jsme ale přesvědčeni, že vnímá to, že je doma a s námi. Přesto se snažíme i sobě ulehčit a zajistit si klidnější noci. Vím, že ta inkontinence není nic neobvyklého, ale doufala jsem, že pleny vyřeší problém. Nenapadlo mě, že si je babička bude takto sundávat. Navíc, není to zrovna nejlevnější záležitost a my vyhazujeme pleny suché nebo pomočené z vnější strany. Snad bude švadlena řešení..

V LDN byla cca před pěti lety na doléčení po té mrtvici. Do domácí péče ještě nemohla a v nemocnici už ji nenechali. Byla to dost hrozná zkušenost. Ale navštěvovali jsme babičku denně a zároveň se chvíli věnovali i dalším pacientům, za kterými nebyli příbuzní měsíce.

Reaguji na Mallory Knox: Moc tvoji rodině držím palce. Vím čím si asi tak procházíte. Sama jsem to měla podobně. Já se o svou babičku starala 8 let, takže vím jaký je to záhul po psychické stránce. Nevím jak ti poradit ohledně sundávání plen, tohle jsem naštěstí nemusela řešit moji babičce pleny nevadily. Jen mně udivuje, že si pleny kupujete. Nám je předepisovala doktorka a měli jsme je zadarmo. Babi používala pleny Tena nebo od firmy Hartman. Na měsíc nám předepsala tři balíky a v pohodě ji to na ten měsíc stačilo, kolik krát nám i ještě zbyly.

Reaguji na kobitka:
Děkuji za povzbuzení! Ono to s tím předepisováním bylo takové všelijaké. Obvoďák nás posílal na urologii, tam zas tvrdili, že tyto pomůcky předepisuje obvoďák. Z něho jsme pak předpis vyrazili, ale pouze na vložky nebo podložku do postele. Následně jsme museli zpět na urologii na posouzení stupně inkontinence a (ne)schopnosti dojít si na WC. Nakonec obvoďák pleny předepsal, ale na zalepení, což babička sundá raz dva. Takže po celou dobu této anabáze jsme jí kupovali plenkové kalhotky za svoje.
Možná už má doktor vyčerpané nějaké ty limity na předpisy, tak uvidíme po Novém roce..

Podobné to bylo s chodítkem.. Chtěli jsme ho pro babičku napsat, jelikož bez opory už nedojde ani po bytě (vozík jsme jí koupili, ale s ním v bytě drandit nemůže). Neuroložka řekla, že babička na něj nemá nárok, jelikož její stav způsobila mrtvice, nikoli degenerace stářím. Člověk tomu někdy nerozumí..

Reaguji na Mallory Knox: Tak to máte nějakého divného doktora. Nám je předepisovala doktorka úplně bez problémů. Ale museli jsme pro ně zajít vždycky na začátku měsíce, když jsme došli později tak se už cukala, ale vždy je napsala.Babička byla úplný ležák, takže taky měla ty zalepovací ale vím, že obvodní píše i ty kalhotkové. Já bych to s tím doktorem ale nevzdávala a otravovala ho co nejvíce. Je škoda platit to ze svého, když to pojišťovny bez problému proplácí.
Co se týče chodítka tak lepší než ho koupit je zajít do Pomadu a tam si ho pronajmout, stejně tak je to s vozíkem, antidekubitní podložkou, polohovací postelí a dalšími pomůckami. Potřeby nemocného se stupňují a nic z toho není levnou položkou a donutit doktory aby vám to napsali je dost tvrdý oříšek. My všechny potřebné pomůcky až na pleny řešili právě s Pomadem a všechno bylo bez problémů a hlavně bez zbytečného stresu. Nevím od kud jsi ale na netu určitě kontakt právě na Pomad nebo jim podobnou instituci ve svém okolí najdeš.

Bohužel to co píše Mallory tak to jí úplně věřím. My jsme tak bojovali o převoz na prohlídku do nemocnice, kde nám řekli, že bratr nemůže jet autem, jelikož měl udělán otvror v krku a často upadal do mdlob ale sanitku nám nechtěl nikdo napsat, obvoďačka se vymlouvala, že ať si jí napíše kdo ho na prohlídku zve a na krčním, že zase to je práce obvoďačky, po jedné otřesné zkušenosti se sanitkou jsme vyměnili jak obvoďačku tak začali bratra dovážet sami a nakonec se domluvili na ukončení prohlídek v nemocnici, které už stejně k ničemu nebyly jen ho stresovaly. Nevím ale pro mě je zarážející jak se tady v těchto případech hrozně zkoumá a šetří a spoléhá na to, že to rodina nakonec raději zaplatí ze svého a přitom na jaře jsem byla překvapena jak mi řekla zubní hygienistka ke které chodím pravidelně a vždy si to platím, že až do 1500 Kč mi ošetření tedy i pískování zubů zaplatí pojišťovna, že má na to teď akci, navíc proplácejí i masáže a další věci. Velice zábavné, že pojišťovny mají prostředky na takovéto nadstandartní věci, které nejsou dle mého tak důležité a každý kdo je chce tak si je zaplatí ale na péči o nemohoucí se takto šetří.

Reaguji na Ziralka:
Po nějakém specializovaném pracovišti se chystáme poohlédnout, ale tvůj návrh bohužel nevyužijeme, bydlíme v Brně a obávám se, že cestování s babičkou do Prahy už nebude možné.. Ale děkuji!

Reaguji na kobitka:
Díky za tip, o Pomadu jsem nevěděla a určitě se může hodit. Chodítko jsme nakonec taky pronajali od Domu Naděje, kam babička chodí do denního stacionáře.

Reaguji na Sára2:
Máš pravdu, člověk aby se snad pomalu cítil provinile, že onemocněl a doktora tím obtěžuje..