Partner, který mluví vulgárně

pryč, tedy jestli ti to vadí, dyť tě to musí minimálně urážet, snižuje tvoje sebevědomí, abys nedopadla tak, že ještě něco uděláš, se budeš třepat strachy, aby ti zase nevynadal, chceš v něčem takovém vychovávat svoje děti? stojí ti to za to?

tedy předpokádám, žes mu už řekla, že tě takové jednání uráží a že se ti nelíbí - přečti si to téma o sobcích

tak to je fakt síla,nevim,Já bych něco takového netolerovala a nesnesla, mě takhke žádný partner nikdy netituloval a zkusil by to pouze jednou!Aní já bych nikdy nebyla vulgární vůči němu.
Jednou jeden vypustil něco,se mi nelíbilo a už to nikdy neudělal a to opravdu k vulgárnímu výrazu mělo hodně daleko

Něco takového jsem jednou zažila a nikdy více! Nesnesla bych to.

matadi
No právě, to je ono. Vždycky jsem byla sebevědomá holka, teď se klepu, kdy zase co udělám špatně. Jedná se hlavně o našeho společného koníčka, když vidím nějakou překážku, u které jsem už dostala pojeb, tak se strašně psychicky zaseknu a spojeno s jeho řevem to dopadne zase stejně... přitom ať mi ukáže prstem na jedinou holku nejen z okolí, ale všeobecně vůbec, které by s ním podnikala bez remcání to, co já. Vůbec nechápu, čím to jeho chování stále omlouvám. On je cholerik, neumí se ovládat. Vůbec. Ale zase ho to nedrží dlouho, za hodinu zase nic neví.

woman

to uteč, bo já tahle skončila na antidepresivech, nebylo to tedy tím, že na mě sprostě řval, měl jiný nedostatky, ale bylo to nakonec tak, že jsem se bála něco říct

Holky já jsem fakt úplně blbá, jenže...po roce budeš starýho psa těžko učit novejm kouskům. Navíc on je nepředělatelnej, po 4 letech se kvůli tomu s ním rozešla jeho bývalá přítelkyně. On je prostě macho a navíc psychicky labilní. Abych se nezcvokla, udržuju se hezkýma vzpomínkama, jak skvělej taky umí být...ale z toho se žít nedá. Asi bych měla procitnout.

tohle bych nesnesla, říct mi to jednou tak končí!
mám svojí hrdost.

a lepší už ani nebude, uteč dokud je čas

No,to určitě bys procitnou měla,i když to asi není teba lehké.Buď si na jeho chování zvykneš,což by bylo hrozný a nebo se poohlédneš po takovém ,co Ti snese modré z nebe.Představ si,že byste měli rodinu a on se takto choval nejen k Tobě ,ale i k dětem,hrozná představa.
Jeho opravdu nepředěláš,je to prostě povaha,to si myslím já.A hezký vzpomínky jsou sice krásný,ale bohužel situaci neřeší.

woman
Věř, že jsem měla půl roku to samé, byla ze mě psychicky labilní hromádka neštěstí. Uteč, dokud je čas.

jenže nejsou život, vzpomínkama se člověk nenají - tedy vzpomínky vztah nenahradí

Jasně,já s Tebou ale souhlasím

pryč od něj! Jste partneři, měli byste mít k sobě nějakou úctu a ne, že se k tobě chová, jak k onuci! u mě by toto byl jasný důvod k rozchodu. S partnerem se máme rádi a nemáme potřebu se titulovat vulgárně, spíš naopak, když něco děláme, tak se za to pochválíme a když se to nepodaří, tak se tomu zasmějeme a vyřešíme jinak, v životě by mě nenapadlo,že by mě takto oslovil, samozřejmě i naopak.

Jenže je to těžký. Co mi brání v rozchodu? To, že vím, že mě má rád, že jsem to byla já, kdo ho tahal z jeho životní těžké krize, kdy se s ním rozešla bývalá, že jsem kvůli němu opustila dobrou práci a odstěhovala se tam, kde nikoho neznám...to jsem udělala z lásky. Ty náznaky despotismu jsem nemohla přehlédnout už v začátku, viděla jsem je, ale považovala jsem je za dozvuky jeho psychické nepohody. Možná i ta izolace mě pořád udržuje v takové hibernaci. Nejhorší je, že on to o sobě ví, že ho ubíjí, že mi tak ubližuje a když má slabou chvilku, sám mi přizná, že s ním štěstí není. Pořád mám snahu mu pomoci... já mám tak blbou povahu, holky!

Zastávám názor, že si k nám ostatní dovolí to, co my jim povolíme. Pokud si vážíš sama sebe, tak tohle nemáš zapotřebí. Nejdřív ti bude nadávat a co udělá za rok? Dá ti facku, až se bude zlobit, žes něco neudělala dobře? Takhle to začíná...
Uteč dokud můžeš. Hledala jsi zde radu...všechny ti říkáme to samé. Ty oponuješ. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.

Nehledej tedy důvody, proč s ním musíš zůstat. Jednou bys toho mohla ošklivě litovat.