Partner bez sexuálního apetitu

Ahojte lidičky ja jsem an tom stejne s pritelkyní budu skoro dva roky.Driv to bylo uzasne byli casi kdy to slo i 6x za den ale posledni dobů mi prijde ze ji to už asi moc nebavi a pripadam si jako by bylo milovani ak za odmenu vetsinou taky ak 1x az den a tomu se neda rict ani milovani.A kdyz partnerku jakoby poprosim ci vidi ze to chci delat ak mi pak vycita ze ji do toho nutim tak poradte co mam delat.Děkuji

Misel
Ahoj, podívej z mého pohledu bych tehdy, když jsem byla s přítelem brala i 3x za den, takže myslím že jednou za den není málo,ale zas pravidelně jednou večer na mě taky působí jak za odměnu. Asi je normální,že sexuální touha časem opadává. Ale musíš cítit,jak moc se to změnilo,jak moc rychle,jestli postupně nebo z ničeho nic...jediný,co je blbý,že když to jeden chce řešit a druhý ne,je to blbý,ty se budeš cítit ukřivděně,ona že naní tlačíš a bude to horší a horší.... vztah bex sexu klidně,ale musí to oba cítit stejně...já myslím,že mít stejné potřeby v sexu je možné...Já jsem ze vztahu odešla, nejen kvůli tomu, a i když mě to občas mrzí, nehroutím se a nebrečím, asi to byla úleva...ale on se mnou nespal třeba 14 dní...to už je jiné..

Musím Vám to sem napsat, moc všem děkuji za rady, zachránilo mi to život. S přítelem nejsem 2 měsíce, a je to zvláštní,vše se zlepšilo. Potkala jsem někoho jiného,v sexu naprosté suznění, nádhera, takže naprostá spokojenost. Díky tomu,jsem sama od sebe zhuba 5 kilo,cítím se krásná,sexy, šťastná, plná života... nevím,kde jsem byla ty dva roky,ale teď jsem to já... živá, mladá, ženská... život je najednou krásnej, strašně krásnej, když jste s někým, kdo o Vás pečuje, kdo Vás má rád, kdo se Vám věnuje po sexuální stránce tak,jak to má být...žiju nový život STOJÍ ZA TO !Tak jestli řešíte něco podobného, jako jsem řešila já, můžu Vám říct,že pokud to v sexu neklape, nikdy se to nespraví a nic to nezachrání, jděte od toho a počkejte na někoho, s kým si v sexu budete rozumět, není pravda, že sex není důležitý, je důležitý a hodně děkuju všem za rady !!

Stafulka

Moc Ti fandím, je hezké, že jsi našla někoho, kdo za to skutečně stojí ...držím pěsti, aby jsi byla šťastná

stafulka: gratuluju
a zároveň se chci zeptat, jak si dokázala ten převrat a odtrhnout se od svého "milého nemilovaného"?
jsem skoro ve stejné situaci, až na to, že můj přítel se mnou nespí třeba tři měsíce.. když jsem s ním o tom mluvila, řekl mi, že nemá chuť...
I když by to do něho nikdo nikdy neřekl. opustil zaměstnání- krach. A teď zkouší rozjet svůj obchod. Už poslední rok je to taková ta fáze, kdy si vedle něj nepřijdu žádaná, ani nějak výjimečná, spíš naopak..
Je mi dvacet a jemu dvacetpět a bydlíme spolu.

Koliner
No,bylo to dost dlouhé a bolestivé, pořád jsem si říkala,že přece neukončím vztah jen kvůli sexu..,no a apk jsem jednoho dne vyrazila do města a potkala známého,se kterým sem to probírala... a on mě rozbrečel,řekl, hlavně si nemysli,že proto,že on s tebou nechce spát jsi špatná ty, chyba je v něm...bylo toho okolo mnohem víc,a já si najednou začala uvědomavat,že chřadnu, nepřišla jsem si hezká, sexy, i když jsem moc nejedla,přibírala jsem, byla jsem brzo uunavená, ve finále než abych s ním seděla v obýváku, šla jsem si radši v 8 lehnout... no a postupně mi začalo docházet,že to není správně, vzpomněla jsem si,jak jsem si dřív sex užívala,jak jsem se chodila bavit,jak jsem byla plná života,sebevědomá, a nic z toho ve mě s ním nezůstalo... pak něco udělal,už nevím,opil se,měl blbé řeči, a já se s ním rozešla, no tak nějak jsme se na tom dohodli...mrzelo mě to,ale teď cítím tu úlevu,obrovskou. Mám dole už skoro 7kg,úplně samovolně,mám víc energie,cítím se krásná a sexy,chodím se bavit a mám zpět své sebevědomí. Za sebe můžu říct, že je důležité,aby patneři měli stejné sexuální potřeby, sex dělá hodně, je to důkaz lásky,vášně, takový ten vrchol vztahu, dá se tím mnohé zachránit.Ale že s Tebou nespí 3 měsíce? no to snad ani není možné ne? to si už vůbec neumím představit..a jak to zvládáš? tak 3 měsíce,to je šílené,jak že jste spolu dlouho? Víš, teď ho to mrzí, teď se chce změnit a vzít si mě, ale teď už je pozdě, jediné,čeho lituji,že jsem to neudělala dřív...ztratila jsem tak mnoho času... z těch nejkrásnějších let...mě 24 a pokud Ti můžu dá radu, neztrácej čas s někým,kdo Tě nepodporuje v tvém ženství.... Já to prostě riskla a ono to vyšlo...

Stafulka:
Když si tvůj příspěvek čtu, chtěla bych být už tam kde jsi ty... Připadá mi, že lezou na mě strašné chmury. A přitom nikdo v okolí by to neřekl, působím, jako sebevědomá holka, která je ve skutečnosti strašně zraněná... Všude jen vidím předsudky, že mě podvádí.. Ale to držím v sobě, náš vztah, to hezké z něj už je taky pryč.. Když se ráno vedle sebe vzbudíme, čekám a tajně doufám, že mě partner obejme, jako to někdy dělal. Ale on jen vstane a řekne: čau. Připadám si jako ve špatném filmu.. Další věc je třeba ta, že se snaží být co nejdéle ode mě.. Po práci hned(ani nepřijde domů) jde s kamarádem na pivo, které je do jedenácti hodin, i když řekne, že přijde za chvilku.. Na víkend si taky namyslí plán beze mě.. Když už je teda doma, tak hraje na pc hru, a nebo se dívá na film( který mě vůbec nezajímá-žánr) Tohle mě ničí.. Už to není nejenom spaní, už je to odvracení ode mě... Ztrácím se v tom.... A řeknu Vám, sebevědomí na nule už skřehotá...

Koliner
Promiň,že reaguji až teď, ale povím Ti,že při čtení Tvého příspěvku mě mrazilo, znám to,jaké to je ležet vedle někoho,s kým žiješ, a toužit aby Tě obejmul,toužit po pohlazení,lásce a ono to nepřichází. Mohu-li Ti radit, odejdi. Pokud nemáte děti,odejdi hned. Já vím,že máš strach,i já ho měla, ale stálo to za to. Už vím,že to nebylo ve mě,ale v něm. Uvidíš,že pokud se rozhodneš,potkáš někoho,jako jsem potkala teď já, někoho,kdo se s Tebou bude milovat a rád,bude Tě hladit,držet za ruku,líbat Tě, bude Ti říkat,jak jsi krásná a Tobě se otevře nový život,zas najdeš sama sebe,tak jako já a znova se do sebe zamiluješ, protože láska k sobě,je nejdůležitější. Přeju Ti hodně odvahy, pokud potřebuješ,klidně mi piš, ale jak říkám,život rychle utíká a je škoda promarnit byť jen jeho část s někým, kdo Tě ponižuje, i když třeba nevědomky, každá si zasloužíme někoho,kdo se nám bude věnovat. Víš i když třeba ten,s kterým teď jsem, nebude napořád a jednoho dne odejde,já budu vědět,že mi ukázal, že chlap se může chovat i hezky. Přála bych Ti zažít,co zažívám teď já, trpěla jsem nespavostí,teď spím i do 12, chodím v podpatkách, mám nové nehty, objednala jsem se na prsa, protože s ním mám odvahu cítit se krásná a sexy a vím,že je na mě pyšný, protože si váží sám sebe a zbytečně nežárlí. Mám dole 7 kg a můj svět se proměnil v pohádkovou zem, a to samé přeji Tobě. Protože to co chcem,nám život taky dá, když o to požádáme a prokážeme odvahu. Ráda bych Ti pomohla,vím jak mi bylo,kolik slz jsem proplakala,kolik bylo hádek, ponižoval mě a moje sebevědomí zmizelo. Pamatuj,že tohle je Tvůj život a Tvoje srdce, tak ten život proží sama a nebo s tím,kdo za to bude stát, ale trap se co nejmíň... nejsme tu abychom se trápili ... chraň své srdce prot toho, kdo si Tě zaslouží, ale nezapomeň, že první,kdo Tě musí milovat,aby Tě mohli milovat ostaní jsi ty ...

Koliner

Ahoj, napadlo mě zkus třeba udělat malé překvápko partnerce. Třeba nějakou masáž, uvař jí jídlo zajděte někam ven do restaurace apod. Já bych zkusila taktiku.. navodila bych příjemnou atmosféru, udělala bych relaxovací den pro oba a ono se to nějak poddá. Nebo jí řekni jak to cítíš, že si rád v její blízkosti a že milování nebereš na lehkou váhu. Doufám že jsem ti aspoň trochu nastínila jak to myslím a snad trochu poradila. Přeji hodně štěstí.

strelena
Partnerce? já myslela,že má partnera...

Jéé to jsem tomu dala...špatně jsem to asi pochopila. no beru zpět

Ahojda
Kkonečně jsem našla téma,které jsem už dlouho hledala. Mám totiž úplně ten samý problém.
Je mi 20,přítelovi 24 a jsme spolu rok a půl. Zezačátku to bylo naprosto perfektní(asi jako každý čerstvý vztah),ale poslední měsíc se něco děje.
Skoro žádný sex,ani pusu mi sám od sebe nedá a o všechno takové si musím říkat. Dost mě to sráží a už mi začíná být trapně škemrat o pusu. To snad má být automatický,ne?
Můj přítel mi to vysvětluje tak,že ON pracuje a já studuju a že je prostě unavený a nemá sílu. Až já začnu chodit do práce,tak to poznám. - To může být sice pravda,ale já nebudu dávat přednost jeho práci. Ženská potřebuje sex stejně tak jako normální chlap. S prací nebo bez práce. To by takhle mohlo být do nekonečna,protože asi ještě řadu let pracovat bude....
Jsem z toho akorát vytočená. Často si říkám - ,,nech ho bejt,on přileze a bude žadonit sám,, , ale nějak mi to nejde vydržet,jak na to pořád myslím :-/
a rozhodně se s ním rozcházet nechci,je jinak skvělej kluk,moc ho miluju,jen tohle hoo potřebuju naučit - malinko něhy,kterou holka prostě potřebuje

Teereeza
Máš dvě možnosti - bud budeš chtít vztah zachránit a nebo odejdes hned. Nevím, co je lepší, já si říkám, že aby jsi měla v srdci jasno a věděla, že jsi udělala maximum k tomu, aby jste spolu byli. Podle mě pokud chceš ještě zkusit ten vztah oživit, tak bych přestala prosit a doprošovat se, to je pod tvojí uroven, nemůžeš celý život az někým chodit a prosit se ho a vyžadovat něco.,..to musí být spontání, uvolněné a proto, že ten druhý chce taky...takže začala bych se věnovat sama sobě, chodit ven a rozhodně bych mu vše neříkala, co dělám atd...byla bych milá, ale žádné důvěrnosti a žádné vyptávání...klidně bych přišla ve veselé náladě domů, pozdravila, ale pusu mu nedala, zeptala se jak se měl a pak nic, šla bych si číst...takhle bych ho nechala max 3 měsíce, bud se vzpamatuje a nebo ne a ty už budeš někde jinde...už nebudeš lpět na něm jako třeba ted...to je i výhoda, že se i Tobě odcizí...je to těžké na začátku vydržet, ale pokud Tě miluje, tak se bude zajímat, co je s tebou atd...a pokud ne, nestojí Ti za to...

rattty
Ale to on se zajímá,všechno by bylo perfektní. Vím,že mě má rád,stará se,je hodnej,nechodí za jinejma,ani nemá potřebu chodit vymetávat bary s chlapama. Za to jsem strašně ráda,ale prostě něco tam chybí. Já se snažím přivodit atmosféru,ale on na to prostě v tu chvíli nemá náladu a bohužel není takovej,aby ji znovu,později utvořil sám.
Rozhodně bych ale nechtěla mít velde sebe pravý opak - čeho je moc,... . Ale jen takovej přirozenej průběh,víš jak to myslím.
Já ho nikdy neodmítla,i když jsem na to zrovna neměla náladu,protože jsem se bála,že by to zase několik dní nemuselo bejt...

Teereeza
to je právě ta chyba...on ví, že k tobě může kdykolv přijít a proč by se měl snažit...

vezmi si, že spolu nejste tak dlouho, aby jste měli takový pauzy...jak by to bylo za 10let? 1x za měsíc ve středu? at se na mě zlobí kdo chce, ale láska se sexem souvisí...tím nemyslím, že by tě neměl rád, ale nemá potřebu se snažit...má tě jistou, kdykoliv přijde, ty mu vyhovíš...tím nemyslím, že by jsi měla dělat naschvály, ale všeho s mírou...

zkus v něm trošku probudit zájem, žárlivost a zároven ho do ničeho nenut a příliš se nesnaž...nech tomu volný průběh...ono to je těžký hlavně na začátku vydržet, ale vyplatí se to..pokud se milujete...on nemá důvod se snažit, hlavně podle mě ty se snažíš až moc...taky jsem byla taková a bylo to těžké se přestat až moc snažit,,,ale jednoho dne jsem si řekla dost, takhle ne a nechala jsem ho....byla jsme milá, ale nesnažila jsem se za každou cenu navázat konverzaci, nesnažila jsem se aby bylo vše po jeho atd...trvalo to necelé tři měsíce, bylo to strašné, ale stálo to za to...protože já jsem byla už i přesvědčená, že spolu nebudeme, už jsem se stím i smířila...u nás to nebylo o sexu, le na přítele toho bylo hodně v práci a já mu to snažila ulehčit max doma...a všeho moc škodí...postupně jsem to přestala být já...stala se ze mě putka bez názoru a najednou jsem se zastavila a řekla si, že takhle žít nechci...že to není tak jak si předsta¨vuju...jak bych si přála....a že takhle celý život neprožiju, navíc se to později jen zhorší a řekla jsem si, co kdyby byli děti? To ybch se zbláznila a řekla jsem si dost. Nedělala jsem scény, neprosila, prostě jsem si řekla, že tohle nechci. Každý večer jsem se modlila k Bohu a Andělům, aby mi pomohli, aby pokud spolu máme být a jsme jeden pro druhého ten pravý, aby mi pomohli žít jak bych si přála já i partner a pokud budu štastná s někým jiným,at mě navedou na správnou cestu a at mě to co nejmín bolí...a začala jsme být sama sebou, žádné snažení na sílu....a pomohlo to...sice to trvalo skoro tři měsíce, ale já si řekla, že bud tak nebo tak....že nemůžu žít tak, že se budu někoho doprošovat a nebo že budu za každou cenu ustupovat...to raději at mě má rád takovou jaká jsem s chybama než takovou jaká nejsem. Musíš mít svou hrdost a musíte mít vzájemnou úctu a to se shoduje i o tom snažení...pokud Tě miluje, bude se snažit...ale musíš ho nechat...i za cenu že by jste spolu nic neměli dva měsíce...a že ho někdy odmítneš...přeci na to máš stejné právo jako on....