Otěhotnění podle rady doktora

Zkusila bych zjistit, jak to vidí jiní MUDr. Zvaž taky, jaký máš pohled na děti a rodičovství. Zda s nimi do budoucna počítáš nebo ne. Dokážeš si představit život bez dětí? Ber v potaz nejhorší variantu, že opravdu můžeš za pár let zjistit, že dítě prostě nebude. Pokud bych ti měla radit za sebe, já bych do těhotenství nešla, děti pro mě nejsou mezi první pětkou priorit. Ale to je právě to, co si musíš zvážit spíš ty sama.

Já strašně nemám ráda obrat "být na dítě připravená/ý". Já když se rozhodla zkusit otěhotnět, taky jsem se rozhodně necítila "připravená" a kdybych měla čekat, až se "připravená" cítit budu, asi dítě nemám doteď, a to je mi skoro 31. Taky mi lékaři doporučovali skočit na to co nejdřív a musím upřímně říct, že kdyby bylo rozhodnutí čistě jen na mně, asi bych to nechala ještě nějakou dobu plavat. Můj partner o to ale hodně stál a tak jsme do toho šli a když jsem zjistila, že jsem těhotná, rozhodně to ve mně zprvu nevyvolalo pocity kdoví jakého nadšení, spíš jsem měla pocity typu "ježišmarjá já jsem fakt těhotná" A teď jsem za to strašně moc šťastná, mám 2 a půl letého syna a je to to nejkrásnější, co může člověk mít. A to podotýkám, že např. bydlení dořešené taky ještě nemáme, ještě nejsme ani tak daleko jako je zakladatelka tohoto tématu, ale rozhodnutí mít dítě jsem nikdy nelitovala ani na zlomek vteřiny.

Tak já si myslím, že kdyby zakladatelka tohoto tématu s dětmi do budoucna nepočítala a nebyly by v první pětce jejích priorit, jako píšeš Ty, asi by se ani neobtěžovala tohle téma zakládat a takhle to řešit.

Určitě ano, dala bych na rady doktora a snažila bych se, co nejdřív otěhotnět!

Řídila bych se tím, jak to cítíš ty....mně toto doktor doporučoval už od mých 22 let....dnes je mi 30 a dítě stále nemám, ale zatím jsem se o ně ani nepokoušela. Prostě dítě chci jakmile k tomu dospěji já a ne můj doktor. Až se začnem snažit tak budu řešit jestli to jde a nebo ne, ale takto se zbytečně stresovat už od mládí nemá cenu. Jsem smířená s tím, že buď to půjde a nebo ne. Bylo to moje rozhodnutí

No jo, pokud to člověk cítí takhle a je smířený s tím, že když to nepůjde, svět se nezboří a bude šťastný i tak, pak je to zkrátka jeho rozhodnutí. Ale pokud má člověk jasno v tom, že by dítě jednoho dne chtěl a pokud by to nešlo, litoval by toho, pak není co řešit a se snažením o otěhotnění by neměl otálet, toť můj názor.

Já bych to naopak brala jako plus, proč do toho jít .. Myslím, že mnohem hůře by se opouštěla nějaká skvěle placená, vysněná pozie

S tím souhlasím. (I když i v případě skvěle placené, vysněné pozice neznamená, že o ni člověk odchodem na mateřskou přijde, že...) Pokud si zakladatelka myslí, že by o práci přišla do konce roku, tak by měla k odchodu na mateřskou využít právě doby, dokud tu práci má, aby měla nárok na lepší peníze...

1.) jak říkají holky, zeptala bych se na názor ještě jiného doktora, ale jestli máš nějaké zdravotní problémy, máš přítele a rodinu, která tě podrží (také finančně) určitě bych si o tom se všema (přítelem a rodinou) promluvila, řekla bych, jak se věci mají a věřím, že Tě určitě podpoří. Já bych do toho šla. Na jaře mě čekají státnice, ale jelikož máme takový případ v rodině, asi před rokem nebo 2 jsme se o tom s manželem (tehdy ještě přítelem) bavili a on říkal, že kdyby se něco takového příhodilo, tak bysme nečekali ani chvilku a určitě bysme to nějak zvládi i když jsem měla ještě 2 roky studia na VŠ. Podotýkám, že je mi 24. Já osobně jelikož chci děti, tak bych do toho jednoznačně šla. Ono jestli děti chceš, tak nemá smysl třeba čekat "zbytečně" 2 roky a riskovat, že by to už nemuselo jít..

Reaguji na Bublifucekk: nechápu, co mu do toho je.. je Ti teprve 23 a ty sama musíš vědět, jestli jsi na to připravená nebo ne..

Za předpokladu, že je dítě Tvůj vysněný sen, tak bych to zkonzultovala s někým jiným a pak si ho případně pořídila, pokud po něm tak bažíš. Pokud ale nejsi do téhle myšlenky tak zapálená, tak se nenech nějakým strašením ovlivnit a donutit do něčeho, co vlastně ještě(nebo vůbec) nechceš.

tak jako doktora bych neobvinovala..On dělá jen svou práci a chce jí pomoct..já bych teda byla doktorovi vděčná,kdyby mi tohle řekl..protože dítě jednou určitě chci a kdybych nekdy ve třiceti přišla na to, že když jsem mela mín let,tak byla vetsi pravdepodobnost a že mi muj lekař např. zatajil neco z meho zdravotniho stavu, tak bych ho snad osobne zabila..

Jasně, krátkozraké.. Dítě není hračka, abych si ho pořizovala jen proto že "co kdybych někdy v budoucnosti litovala a přitom po něm vůbec netoužím".. je to člověk. V případě že bych za pár (spíš hodně) let pocítila skutečně velkou touhu po tom vychovávat dítě, adoptovala bych.. vážně vás to tu nikoho nenapadlo?

Nemyslím si, že slečna, která tady tento problém řeší, se na to dívá takhle. Psala, že o dítěti uvažovala tak do 2-3 let, což už není zas až tak obrovský rozdíl, kromě toho může opravdu zjistit, že otěhotnět jí nepůjde až tak hladce a okamžitě a bude ráda, že to začala řešit už teď...
Všechno co jsem k tomu tématu psala, říkám z pohledu matky dítěte, a věřím, že až Ty jednou budeš mít vlastní dítě, určitě bys neřekla, že kdyby Ti někdo ve 23 letech potvrdil, že kvůli zdravotnímu stavu budeš mít pravděpodobně problém otěhotnět, tak bys do toho nešla, ani kdyby to mělo znamenat, že vlastní dítě nikdy mít nebudeš. Mně když bylo něco málo přes 20, taky jsem vlastní děti neřešila ani náznakem, ale kdybych teď zjistila, že vlastní děti nikdy nebudu moct mít, ale že před pár lety by to bývalo šlo, hodně bych se tloukla do hlavy. Věř mi, že mateřství ženu strašně moc změní a neumím si představit, že by slečna do toho šla, otěhotněla a pak toho litovala, to opravdu ne. K vlastnímu dítěti cítíš největší lásku, jakou v životě můžeš poznat a je to opravdu moc krásné. Zvlášť když slečna píše, že má dlouhodobý vztah, bydlení, partner by dítě taky chtěl, tak jako tak by do toho v celkem dohledné budoucnosti šli... Tak to pak podle mě prostě není co řešit.

A pokud jde o adopci, to není jen tak jednoduché, říct "no co, když nepůjde vlastní dítě, tak si nějaké adoptuju". Každý se na toto dívá jinak, nemusí to chtít partner... Třeba já osobně bych si to, upřímně řečeno, moc představit neuměla.

Nevím jestli si to uvědomuješ ale adopoce je hodně složitá a hlavně zdlouhavá záležitost. A co si budeme říkat jak pro chlapa, tak pro ženskou je prostě důležitější mít vlastní dítě.
Jinak pokud slečna chce dítě dala bych na radu lékaře a šla bych do toho. Lepší teď než potom podstupovat umělé oplodnění.