Abych navázala na můj příběh,DOPORUČUJI PŘEČÍST,při rozkliknutí ikonky vedle zeleného dopisu pod obrázkem(i když já tam žádný nemám,snad bude.Ztratila jsem veškerý kontakt s lidmi,bála jsem se chodit ven pověsit prádlo.Byla jsem na tom tak zle,že jsem třeba jenom ležela,nemluvila ani nespala,nechutenství.Nejhorší bylo,že jsem to rodině neřekla,nikomu a všichni mě potom obviňovali,proč nechodím ven atd.nebo když jsme chodili na praxi do nemocnice,miluju pomáhat lidem,ale strašně mě svazovaly ty myšlenky zlé,bylo to kolikrát k nevydržení soustředit se na učení,i když jsem moc chtěla.A potom jsem už to nevydržela a šla s pravdou ven,ihned jsem se šla léčit.Naštěstí jsem nebyla hospitalizována,jenom docházela na sezení a brala antidepresiva.Je mi 18 let,kvůli tomu,co mě potkalo jsem ztratila spoustu kamarádů,na kluky nemám ani pomyšlení,ale je mi to jedno.Jsem ráda,že mohu normálně žít.Poznala jsem,že fyzická bolest je hrozná,ale nic se nevyrovná psychické.Vím,že doma jsou možná stovky podobných co mají stejný problém,nebojte se s tím vystoupit,třeba i zapojením do této diskuze.Všem přeji hodně štěstí,aby opět našli svojí cestu.
Já to nemám jako rituály ale prostě něco ve mě mě to nutí udělat. Než jdu spát, tak musím přivřít dveře, ne moc, aby mohly jít kočky a ne málo, aby nebyly prostě otevřený víc. Několikrát kontroluju, jestli mám zavřený okno ( po roce a pul už mám tu kliku na okně uplne vyvyklanou ) Taky si musím hodně rozsvítit, a zkontroluju, jestli pod postelou nemám hmyz, pak si kleknu na postel a dívám se pod všechny plyšáky, a taky za postel, jestli tam něco není, pak jdu teprve spát. Lehnu si a dám si mobil a ovladače od telky a tak pod jednoho plyšáka, za chvíli kontroluju, zda to tam fakt je, pak zase kontroluju okno, pak se dívám, jestli je dobře smotaná šnura od notebooku, kterou si taky dávám pod toho plyšáka (to kdyby nebyla pořádně smotaná, aby za ni kočka nechytala).... No...pak kontroluju zase okno... občas je to i trikrát behem ani ne peti minut.. pak kontoluju, jestli jde rybičkám vzduchování..pri ceste zpet zase zkontroluju okno.. a pak se uz opravdu ulozím a chci jít spát..nekdy hned usnu, nekdy du jeste kontrolovat okno... ...uf... tohle nepřeju nikomu...Vím, že je to blbost, stačí to všecko udělat jednou..ale me to nutí a kdybych to nezkontrolovala, tak asi neusnu
Přesně s tebou souhlasím,člověk ví,že je to nesmysl a přesto ho něco nutí to dělat.A čím více na to nechceš myslet,tím více tě to nutí udělat to.
Přesně tak...dneska držím..okno sem kontrolovala jen jednou..zatím...no..možná dvakrát..ehm...tříkrát ..rybky dvakrát...pod postelý mám prohlidnuto i pod plyšákama... to si neodpustím no..ale snad už pak v klidu zalehnu
Já si stejně myslí,že v člověku to zůstává,i když se vyléčí.Budou dny,kdy si na to vzpomene nebo mu to prolítne hlavou.Ale,když existují lidé,co to trápí třeba pět a více let,tak to musí být hrozné,i když se chtějí vyléčit,po tak dlouhé době to musí být hrozně těžké,neboť se s tou nemocí už naučili žít.
Tři roky se trápím obsedantně kompulzivní poruchou a konkrétně tím, že při odchodu z práce z domova atd., stále a opakovaně kontroluji zavřená okna, vypínače, uzamknuté dveře.
Přibližně před třemi roky jsem musel z důsledku vyčerpání dvakrát vyhledat pomoc v RIAPS a potom jsem se svěřil do péče lékaře, kde jsem ve stálé péči. Při zahájení léčby mne byl předepsán lék REMOOD z kterého mám stálé potíže a nyní dva měsíce absolvuji Kognitivně-behaviorální terapie.
Můj stav se nelepší a začínám se bát, že to lepší nebude nikdy. Takže se posouvám do deprese a tím to je ještě horší.
Jakou zkušenost máte s touho nemocí a její léčbou? Co komu pomohlo a je možné se nemoci zbavit. Všem Vám děkuji za odpovědi.
Tohle přesně znám... Mám takových rituálů spoustu, nejvíc jich je před spaním, to musím mít srovnané tašky vedle stolu, na stole nesmím mít otevřenej žádnej sešit do školy a nic na něm nesmí přesahovat hranu stolu... na nočním stolku i v něm mám věci přesně srovnané a musí být na svém místě než jdu spát..to samé na poličkách...to je jen tak polovina věcí které musím udělat než jdu spát, dohromady mi to trvá asi půl hodiny. Je to hrozný, já vím...ale musím to dělat, protože mám prostě pocit, že když to neudělám něco zlého se někomu stane, nebo se mi nepodaří třeba písemka, nebo zápas druhý den.. to je další věc, dělám kolektivní sport, na vysoké úrovni a mám zase jiné rituály které musím udělat před zápasem abych hrála dobře... když nad tím nepřemýšlím, beru to prostě jako součást dne. Ale zase si říkám, jaké by to bylo tyhle věci nedělat..myslím že byh byla víc svobodnější..ale prostě to nejde, vynechat nějaký...
Přesně tohle znám,sama tyhle "rituály" dělám.Dělám to minim.4roky , ale k doktorovi jsem nešla..jednu dobu jsem s tím přestala ale pak to začlo znovu.Teď se s tím pokusím opět něco dělat,protože ty myšlenky,že když se toho nedotku nebo se nebrarím tak se někomu neco stanu nebo mě, mě to donutí udělat! Možná ,že raději někam zajdu ....protože se toho chci zbavit... obtežuje mě to a je to nepříjemné,pokud jsou ty "činy" hodně okaté tak Vás pak mají lidi za blázna...člověk musí chtít a mít tu sílu neudělat to! ...
Něco jsem našla http://en.wikipedia.org/wiki/Iron_deficiency_anemi a
....taky jsem anemická taky mám OCD....a je to mazec....
Nu ale když beru železo tak pozoruji že je to o něco lepší...
Takže asi článek nelže....
Tak snad možná jsem tady někomu poradila
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.