Nezvladatelný syn - odborník Ostrava a okolí?

Vývojová psychologie sice hovoří o tzv. první pubertě kolem 3 let, období vzdoru, prosazování svého já...
Ale to je fuk, jak se co nazve. Je to v osobnosti člověka, a některé věci se změnit nedají.

Mám takto nepoddajného jednoho syna, ***** jsou mi všeliké dg. ADHD apod. To mi s ním nepomůže, že je to někde černé na bílém. Je nesmírně těžké vyjít s takovým člověkem, neposrat výchovu (úplně nezadupat jeho osobnost) a nenechat si zároveň nadělat na hlavu. Akrobatický kousek.

Pardon, tak proutkem (někdo to tu přede mnou psal, špatně jsem četla). Pravda ten bičík zní kuriózně.

Nicméně Tvůj přístup už zavedli v USA, nedej bože, aby tam někdo plácnul své dítě, to už je pomalu na kriminál.
Dobře to bylo vidět v Zoufalých manželkách, když Lynette nemohla dostat tu svou nevlastní dcerku z cukrárny, tak ji násilím museli odtáhnout její bratři, protože matka jí na veřejnosti v podstatě nemohla ani popel a holčička to moc dobře věděla.

Reaguji na Minette:
Jo, vypadá to, že ztrácíme zdravý rozum a dáme čím dál více na to co je psáno, dáno, co říkají "autority..."

Reaguji na Minette: ale to zas já bych se výchovnému plácnutéí přes zadek nebránila, to jsem spíš pro ale všeho s mírou.

Jinak já to plácnutí nemyslím, že by zrovna doporučil psycholog jako výchovnou metodu, ale že v určitých případech se doporučuje např. ta ledová sprcha, nebo švihnutí proutkem, facka - to je jedno co, jako prostě něco, co to dítě (někdy i dospělého) vytrhne z toho záchvatu, má to prostě funkci pouze "nového podnětu", nikoliv výchovnou.

Reaguji na Lulča: Takový spratky nesnášim. Nevšímat, ledová sprcha a zavřít někam do pokoje kde se vyřve a třeba mu pak dojde, že to nikoho nezajímá a nechá toho. Nebo bych tak zkusila s nim někam jít jestli neni na hlavu.
Jinak dneska je kolem toho zbytečnej humbuk to je samej dětskej psycholog a podobný blbosti a hlavně dítě neplácnout aby náhodou neprodělalo trauma a ze zlobení a rozmalenosti dělaj nemoc přitom z toho nemocný jsou jen vyjímky ani se nedivim, že se řiká, že jde generace čim dal víc do háje a děti a mládež jsou nevychovaný dřív se s tim nes.r..li vzali vařečku a bylo to. Neřikám, že to chování u nich bylo dokonalý, ale bylo lepší.

Aha...tak ho prostě někam zavřít a říct, že ho nepustí dokud nepřestane řvát.

Prostě ignorovat nebo potrestat. Tahaním po odbornících kluk ještě uvidí, že má o něj někdo zájem a bude vyvádět dvakrát tolik.

Jo to si taky myslim

Zabít, udusit, rozčtvrtit.
Tak mi to přijde z těchhle posledních příspěvků.
Holky, možná se psem byste zacházely lépe, nevím.

Nezastávám se rozmazlených spratků a ignorujících rodičů. jen říkám, že je těžké to takhle posoudit. Máme to z třetí ruky.

Jo v tomhle případě asi jo. Pes je většinou vděčnej za to co má a, že se o něj někdo stará narozdíl od uřvanýho dítěte.

Jasné, taky občas vybouchnu. Ale ono je vybouchnout a vybouchnout - člověk může svým výstupem hodně ublížit a o to tu jde. Podle mě by i takhle malé dítě mělo vědět, že určité chování se netoleruje, je přes hranici a ubližuje. Můžete mi oponovat, že se tím může potlačit jeho osobnost, ale já si zase myslím, že kdybychom občas tu svoji "osobnost" nepotlačili, žili bychom jako zvířata. A to by mělo i malé dítě vědět.

Tu scénku si pamatuju. Nechtěla bych, aby to takhle jednou bylo i u nás, protože některé děti jsou si potom velice dobře vědomy toho, že má rodič nebo kantor omezené pravomoce, co se týče výchovy, a zneužívají toho. Jsou děti, které vědí, že ve škole nemohou dostat facku, ale nikterak toho nevyužívají a chovají se slušně. Na druhé straně jsou děti, na které žádné vysvětlování nezabírá, a tělesné tresty by na ně byly nejspíš jediným účinným prostředkem. Ale to už je trochu OT.

Reaguji na redmary: Připadne mi, že nevíš, o čem mluvíš...

Jo, s tím úplně souhlasím.
Jde asi jen o ten způsob, jak mu tu informaci dám.
Asi těžko děcko pochopí, že nesmí řvát, když po něm ječím sama.
Že nesmí bít druhé, když dostává rány sám.

Musím říct, že všech těchto prohřešků jsem se taky dopouštěla na svých dětech. Prostě mám jen jedny nervy, a zas tak zlé svědomí z toho nemám. Ono to totiž mnohdy ani nejde, najít kompromis. Buď se ublíží jednomu nebo druhému. A asi by tu měl být zralý dospělý, co to přiměřeně dokáže posoudit.

Jen se mi zdá, že to prostě+ někdy ani řešení nemá.

Reaguji na redmary:

V zásadě souhlasím.
Mám známou s malým klučinou, který k ní nechová absolutně žádnou úctu, neposlouchá ji, bouchne. Když je v jiném prostředí, kde ví, že může dostat přes zadek, je jak milius. Myslím, že hlavní, problém u maminky je ten, že během těhotenství i nyní čte knížky o dětské psychice, jak se mu vše musí vysvětlovat, že bití není řešení atd. Teď se jí narodilo druhé dítě a už to fyzicky ani psychicky nezvládá. Není divu, holčička už taky umí hezky pláčem a vztekem vydírat.