Nevěra u jednoho z rodičů

Uklidni se Nikde netvrdím, že musí pracovat na vztahu otce a matky. Mluvím o pravdě jako o skutečnosti tátovy nevěry, a to je sakra rozdíl.
Prostě lidi spolu žijí a zakladatelce není jedno, že táta mámu podvádí. Řeší, jestli to říct nebo ne. To jsou otázky, na které má každý právo, ať chceš nebo ne. Spíš ne, viď?
A jestli člověk žije telenovelu, to bych ponechala na každým zvlášť.

Tuhle dedukci opravdu nechápu Z čeho tak usuzuješ? Jen z toho, že bych chlapovi, který by mě podváděl a nosil kytky a dárky jiné ženské, nechtěla prát a dělat služku? To je trošku slabý základ, nemyslíš?

A ja už bohužel v podobné situaci byla. Sice nešlo o manželství, ale s přítelem jsem chodila 3 roky z čehož asi tak rok jsem si namlouvala, že je všechno v pořádku a snažila se, aby nám to klapalo. Kdyby za mnou někdo z mých kamarádů nebo našich známých přišel a řekl, že mě podvádí s tou a tou, nehla bych pro něj ani brvou. A abych pravdu řekla, cítila jsem se tehdá jako osel, když jsem zjistila, že to lidi kolem věděli a já ne (a ještě mě brali za hloupou, že s ním ještě jsem). Manželství je samozřejmě něco jiného, tam už se přecházejí i závažnější věci..

Eevita
Víš co - nemůžeš to brát podle sebe. Každý případ je jiný...

Mám kamarádku a jejjí manžel mezi nás dovedl milenku - nevěděl ja kto ukončit, plácal se v tom... Myslela jsem, že si dělá p.del - pěkně od plic jsem mu to vysvětlila... Slůečna mu dělala peklo, volala, uháněla atd.. On se bál, že to řeknu jeho ženě, protože i ona je má kamarádka.

vysvětlila jsem mu, že se bát nemusí, ale ať už to nikdy nedělá - koho zajímá jeho milenka, do jaké situace nás to všechny postavil ?

Jeho žena to prostě vědět nechtěla ! Hrábla mu do mobilu atd... ale on jí to vždy tak pěkně vysvětlil a ona chtěla uvěřit... Proč bych jí měla říkat, že jsem to na vlastní oči viděla, když ona to prostě vědět nechtěla ? Protože pak by to musela řešit... Mají dneska desetiletého kluka - já vím o dalších dvou úletech, který měl. Ale co ? Jsou spokojení a ona prostě nechce nic řešit...

Tak proč já bych měla být ten kdo bude zasahovat ? Co je mi po tom ?

Kolik je mamině ? 65 ? Tátovi je 70 let.. Proč se do toho míchat ? Nevidím jediný důvod.. Co chceš napravovat ? Máma to musí vědět,ale asi nechce...To je můj názor .

Bruce 78

Ja vím, každej to má jinak. Ja bych to třeba vědět chtěla..někdo ne a nakonec máš pravdu. Volala jsem s maminou a říkala mi (sama začala), že jí otec volal z nějakého výletu s dotyčnou a říkal, že je tam s ní, ale ve vší počestnosti a že prý divně motal věty, že jí to došlo. A že to nechce řešit, že je takovej a v 70ti to nezmění. Že je jí z toho smutno, ale už nic nenadělá. Prostě si takovýho chlapa vzala a je to..

No ale to mi přijde dost smutný . Doufám, že nebudu jednou ve stejné situaci..

Téma je sice staré, ale zkusím také přispět a snad se nějakých reakcí dočkám...Jsou to asi 3 měsíce, co se máma dala dohromady s jedním chlapem, který je o 12 let mladší než ona. Jsou do sebe zamilovaní, i když máma v tom vzhledem k rozdílu v jejich věku budoucnost nevidí, navíc i on je ženatý...Neustále si smskují, telefonují, několikrát týdně se vídají a ledaccos spolu podnikají ( večeře, procházky, schůzky na hotelu...). Máma si to užívá, protože její vztah s tátou už je podle ní na mrtvém bodě, nemluví o něm hezky, budoucnost s ním nevidí, výčitky svědomí vůči němu nemá...Táta se taky o nějakou změnu ve vztahu nesnaží, v tom se shodují. Je to taková ta fáze, kdy už asi jen čekají, kdo první odejde. S mámou mám výborný vztah, s tátou jsem si naopak nikdy příliš nerozuměla...ALE ! Přijde mi to vůči tátovi strašně nefér a hloupé, je mi ho líto, protože nedávno se kvůli tomu hádali - z táty vypadlo, že nějaké tušení má, ale máma to samozřejmě popřela a hádku okamžitě přesměrovala jinam. Prostě vím, že kdyby to táta na 100% věděl, byla by to pro něj poslední kapka a nejspíš by odešel a nenechal ze sebe dělat blbce. A mámě by to nejspíš ani nevadilo, jediný důvod, proč se zdráhá od něj odejít je ten, že jí pomůže, když od něj párkrát za měsíc dostane nějakou tu tisícovku, protože splácí nějaké půjčky...Což chápu, ale o to víc je mi líto táty...Nejdřív jsem to neřešila a brala vše s nadhledem, jenomže teď už se mi to nějak rozleželo a mámino chování mi vadí... Co ale s tím ? Říct to tátovi ? Probrat to s mámou ? Nedělat nic ? Už nevím.

Je to jejich věc.Nedělat nic,neplést se jim do života.

Reaguji na Eevita: Vím že je to hrozný takto napsat ale - NIC TI DO TOHO NENÍ! Nevíš jaké mají rodiče po letech názory, zvyklosti, dohody nebo volnost...že ty to nevíš neznamená že nemají toto už vyřešené z dob tvého narození, jen jsi o tom nevěděla.
Zbytečně bys maminku trápila a ponížila informací, že o tom víš. Nejspíš ví taky, ale doufá, že jen ona.

souhlasím s farahh, nic ti do toho není a hlavně netušíš, jak to mezi nimi je nebo co si domluvili a neměla bys to řešit, zvlášť ne v tomto případě...

Já bych šla na tvém místě za mamkou. Píšeš, že máte fajn vztah, takže názor od tebe vezme. Řekla bych jí to samé, cos napsala tady a požádala bych jí, ať nedělá z táty blbce a odejde od něj.

Reaguji na saprenza: v jejím věku, před 70? A jako kam? Do pečovateláku? Co když jí to už dávno nevadí? Opravdu si zaslouží slyšet od dcery o nevěře partnera?

Nebo vás těší, když rodiče okomentují váše vztahy? A kdo si může vůbec dovolit komentovat a radit v jiných vztazích? Snad ne děti?

Díky, máš pravdu, to bude asi nejlepší Mě samozřejmě nejde o to, do něčeho se plést, ale nebaví mě tomu přihlížet a hlavně - tím, že mi to ze začátku nepřišlo a neřešila jsem to, si máma zvykla všechno mi o tom svém příteli vyprávět, slyším to každý den...Tak bude asi nejlepší probrat to s ní, děkuju za reakci Potřebovala jsem se asi hlavně "vypsat"

Hele, ty jsi ten příspěvek od CarolS nečetla, co?
Reaguji na CarolS:
Když máš s mamkou krásný vztah, tak nevidím důvod proč si s ní o tom nepopovídat.
Není pravda, že by "dítě" nemělo právo o tom s rodiči mluvit...rozhodovat, to ne, ale promluvit si, určitě ano.

Podle mě se do toho raději neplést - jak zakladatelka psala, maminka to tuší - otci bych řekla, ať se podívá do minulosti, kdo se o něj staral, kdo mu vychoval dvě děti, kdo ho podržel, když potřeboval - jestli si toho dost neváží (proboha v 70 letech? má to zapotřebí - ale chápu, chlapi jsou ješitní a dělá jim dobře zájem opačného pohlaví), ať se v budoucnu nediví.
S maminkou bych si jemně, velmi jemně promluvila - možná jen naznačila a uvidíš co ona na to - minimálně byste spolu mohli dospět k rozhodnutí, že nebude otci za takové chování dělat fullservis - třeba byste s ní, alespoň ze začátku (i s bratrem) mohli podnikat výlety, nakupování, jít na masáž - přihlaš ji do nějakého kroužku, kde se seznámí i s jinými lidmy - aby zase měla radost ze života - nikdo tady není přece jen pro to, aby někomu sloužil a sám se trápil.

Reaguji na CarolS:

podle mě bys to otci měla říct - řekla bych že i je s tím smířený, že to jednou musí přijít, tak nač prodlužovat agonii - oba mají nárok na další život - proč by měla jen matka?
Ona by měla obě strany jisté a otec by se trápil.
Pokud mu to matka sama přiznat nechce, citlivě to otci řekni.