Nevěra

miloning

Hm tak to mě pěkně dokáže naštvat. Je mi sice teprve 21 ale přítel mě také podvedl. Samozřejmě to nevydržel...měl černé svědomí a nevěděl jak jinak si ho vyprat..tak ho nenapadlo nic lepšího než mi to říct. No a co jsem udělala já? Nejsem žádná puťka...sama o sobě říkám že jsem potvora...je zajímavé že mi to prochází a možná je lepší se k chlapům v určitém ohledu takhle chovat...musí neustále bojovat tudíž to nehledají jinde...no nevím...prostě co napadlo mě....prvně vztek...pak jsem myslela že ho zabiju...zmlátila jsem ho tak že jsem mu až zkřivila brýle Prostě tu bolest co jsem cítila já jsem musela ukázat jemu. Chudáček ani nevěděl za co... Pak se pořád omlouval a prosil o odpuštění...no tak jsem mu řekla že mu odpustím a vrátím se k němu když mu udělám prostě to samé....Prostě revanž... vím že to není dobrý nápad ale jinak to nešlo...on by si asi jinak nic neuvědomil...on za to přece nemohl že? No druhý den jsem měla sbaleného krásného týpka...fakt kus...trvalo to měsíc a šlo mi jen o to se s ním vyspat... Povedlo se...bylo to super... Pak jsem to řekla příteli... No samo že jsem byla hned k...a která ničí vztah No dali jsme to spolu zase dohromady ale nevážila jsem si ho...a on mě...prostě je to tak u obou pohlaví. Když jeden podvede tak si ho ten druhý neváží. Rozdíl je jen v tom že my ženy nejsme pokrytci a pochybení přiznáme plus naštvání partnera bereme jako odůvodněné. No a chlapi? ti na nás jen koukají jako co že tak špatného provedli.... snaží se o odpuštění ale sami nejsou schopni. Co je to za spravedlnost? Není to v pohlaví...je to v rozumu...a jak se říká...chlapi jsou stále uvnitř děti...
Ne všichni...teď mám přítele u kterého jsem si naprosto jistá sebou i jím... Prostě od takových co se ohrazují počtem let s jednou partnerkou ruce pryč.

Jinak soukromě jen pro onoho "pána" ( no pro mě spíše už "dědečka") - být vaší manželkou asi není lehké...když sama žena říká že ji ponižujete tak vše není tak ok jak si myslíte.

Předem se omlouvám všem, kteří by můj postoj nepochopili. Možná že bych vše napsala jinak, ale názor onoho pána ve mě vzbudil vlnu emocí a nešlo to zastavit. Nesnáším muže, kteří ubližují ženám. A nevěra ženě vždy ublíží. V takových případech stojím na straně ženy a muži by si své zastaralé omluvy měli nechat hluboko uložené. Ale nejsem feministka to ne Muže potřebuji...nemohla bych bez něj být...jen bych se sebou prostě nenechala vorat.

Tak to jsi přesně vystihla, jak to chodí ....prostě chlapi můžou, ale běda, jak je nevěrná žena...Stejně by mě zajímalo, z čeho tenhle jejich postoj pramení.

Naprosto souhlasím a jen dodam, že v konečném důsledku nevěra ublíží i muži, ať už si to připustí, nebo ne.

Ano to je pravda...proto muži reagují na ženskou nevěru tak jak reagují. Věřím že žádný chlap nechce mít ženu která mu zahnula...už jen proto že je "použitá"...že ten druhý mohl být v posteli lepší atd atd. Vidí to černobíle ale to i my ženy, jen u nás se čeká míra tolerance a omluvy typu "já za to nemůžu".
Zrovna jsem se na tohle téma bavila se svým přítelem a on mi řekl že ať už je člověk s tím druhým jak chce dlouho tak by podvést neměl...podvod, lež i nevěra mají tu samou pohnutku...nevážíme si partnera natolik abychom potlačili primitivní zvířecí pudy. Na co tedy máme mozek? abychom se přeci odlišili od zvířat....jenže chlapi jsou někdy spíš jak králíci

Dlouhou dobu měl muž ve společnosti výsadní postavení, bylo mu tolerováno vše, ba to bylo žádoucí když měl doma manželku a kolem několik milenek. Bylo to něco jako určitá výška společenského postavení. Takže ženuškám pak bylo nalháváno ono typické..."já za to nemůžu....musíš to brát tak jak to je a být ráda že jsem se oženil právě s tebou když jsem měl tolik žen na výběr"

To se vám slučuje?
Tahle "společenská zábava pro dospělé" je v pořádku, pokud na ni přistoupí všichni zúčastnění. A z vašeho příspěvku vyplývá, že s tímto druhem radovánek nejste všichni srozumění, dokonce má jeden ve vztahu pocit, že je ponižován. V tom je problém.

Obecně platí, že jak si to kdo nastaví, takové to má. Pokud: 1) Jsou oba partneři stejného smýšlení a manželství (vztah) neberou jako (mimo jiné) slib věrnosti, pak není co řešit a budiž jim přáno. Pokud ovšem spadají do kategorie 2. a v názorech na věrnost se rozcházejí, pak existuje (velmi zjednodušeně) několik způsobů, jak se s tím "vyrovnat":
A) Ve vztahu zůstanu a budu celý život nešťastná/ý, protože nejsou uspokojovány moje potřeby (jediného partnera, důvěry, potřeba několika partnerů atd.).
B ) Ve vztahu zůstanu, abych zachoval společenskou funkci manželství, ale budu současně hledat porozumění jinde.
C) Ze vztahu odejdu a budu chtít být s někým, od koho nebudu muset odcházet.

Já jsem slušně vychovaná a když něco není moje, neukradnu to jenom proto, že se mi to líbí. Prostě se to nedělá a ani by mě to nenapadlo. Proto hledám partnery z 3.kategorie (když budu vycházet ze svého primitivního rozškatulkování), kteří vědí, že o tom, co řekne "soudruh na úřadě", vztah opravdu není. Netvrdím, že TO musí vydržet, že se mi TO stát nemůže. Samozřejmě může. Ale vnitřně s tím nesouzním a není mi to přirozené.

Tak jsem si to přečetl, omlouvám se všem, asi ty statistiky, že 80 % lidí zahýbá a 50% manželství končí do pár let asi lžou. Já jen chtěl říct, že úlohu věrnosti tu přeceňujete, manželství je o něčem jiném. Osobně třeba odsuzuji, když muž či žena má další vztah - milenku-milence. Já mluvil pouze o sexu. A dědeček ještě fakt nejsem. Souhlasím s paní Vláďou, že máme trochu problém, protože to manželce vadí, pracuji na tom, aby ji to nevadilo.

Hmm...ale tímto dáváte jedině najevo svůj egoismus. Od manželky čekáte že to pochopí a jak píšete...pracujete jen na tom aby jí vaše zálety nevadily. Neděláte nic pro to aby jste se kvůli ní změnil sám. Můžete říkat co chcete, že manželství je i o jiných hodnotách tady víme každá, ale jak už se vám tady mnoho lidí snažilo říci...je to i o tom, že si druhého vážím jako člověka. Prostě pořád mám pocit že si "melete" svou a také se snažíte svoje názory prosadit. Nic víc...žádný náznak citu k manželce v té rovině, která u vás prostě chybí.
Je to těžké a věřím, že vy se nezměníte. Také by mě zajímalo, co vlastně hledáte v této diskusi? názory jiných žen aby jste pochopil co manželce vadí? tak to vám mohlo dojít už dávno že každé ženě vadí nevěra. Natož opakovaná. Sex nebo milování...myslíte si že pro ženu je v tom rozdíl? pro muže ano...pro ženu ne... Žena to vždy bere jako osobní selhání, že si panáček musí smočit jinde...

A je to docela jako "rudý" hadr...přispívat do fóra, ve kterém si stýskají ženy na to jak je muži podvedli a jak je to bolelo...a ukazovat tady na odiv své chyby a ještě se dokonce chlubit. Ano my všechny tady chápeme jak vám chlapům to myslí... nemusíme poslouchat kidy nějakého pravidelného "zahybatele".
Osobně té ženy je mi líto. Z celého srdce vám přeji aby jste poznal jaké to je. Připadá mi totiž, to už tady dost lidí řeklo, že tento typ vztahu razíte jen vy a vaše žena je ta poslušná co vše toleruje ale sama nezahne. Můžete nám tedy konečně oznámit jak váš vztah v tomhle funguje? Zahýbá vám i žena?

Melu si svou, ale své názory nikomu nevnucuji, Už jsem pochopil, trvalo mi to déle, omlouvám se. "Žádný náznak citu", no to snad nemyslíte vážně, žít s někým 25 let, vychovat tři děti atd ..., by to bez citu nešlo... Jen jsem chtěl vyjádřit pouze tento názor: Moc to pitváte, manželství není o absolutní věrnosti, vlastně ani o sexu. Pro mne je sex jako pro jiného jít na ryby. Souhlasím, jsem egoista, jako každý člověk, světců je nepatné procento. Nakonec mi nezbývá než se řídit Dr. Plzákem a jeho ZATLOUKAT .... Děkuji za názory a již se k tomuto tématu nebudu vyjadřovat... A kdož jsi bez viny, hoď kamenem!

Vidím že váš vztah nám objasnit nechcete. Jako to je jediná věc co mě zajímá, ale budiž. Z toho usuzuji že nevěrný jste jen vy.
Nevracejte se...myslím že líto to nikomu nebude.
Já neřekla vůbec žádný náznak citu...jen že vám chybí cit v oné sféře kdy člověk si váží druhého člověka a nechce mu ubližovat.

Proč světců? Vždyť vy sex s manželkou máte nebo ne? Po této stránce přece nestrádáte. Tedy alespoň tak jsem to pochopila.

Tak já klidně hážu , protože věrnost je jedna z mých základních hodnot, se kterými vstupuji do vztahu a vážně si nedokážu představit situaci, kdy bych tuhle zásadu porušila. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mně jsou mé zásady velmi důležitou kotvou v životě. Kdybych je porušila, tak bych si pak nedokázala vážit sama sebe. No je to asi o celkovém postoji k životu a vnímání partnerství. Každý to má trochu jinak a proto by si měl najít partnera se stejným postojem, protože jinak je rovnováha vztahu narušena a takhle to prostě nejde.

myslím si že spousta nás, co se tady pohoršujeme, by jsme tím kamenen nehodily. Neříkám, že jsem svého muže podvedla, ale bez viny taky nejsem.....
Tím se, ale nechci nikoho zastávat