Cituji janina007: Podle jedné pisatelky tady,si chlap najde milenku ,protože není s něčím spokojený doma
Blbost. Spíš si potřebuje zvýšit sebevědomí
Cituji ivik1: Děvčata, vlastně ženy, vy jste tak nekompromisní, tak přesvědčené o své dokonalosti, současně ale tak utrápené, osamělé, nešťastné, opuštěné
Prosímtě, a na to jsi přišla kde?? Jediná něšťatná (o které vím) je tady Antarie a ta je všechno, jen né nekompromisní a přesvědčená o své dokonalosti. Ona svého manžela omlouvá, dokonce si myslí že jí nechtěl ublížit...
Jestli Ti vadí, že mnoho holek napadlo Tvůj názor, že muži na nevěru nemohou, tak se nezlob, ale to je vážně nesmysl. V tom případě za nevěru nemůže nikdo, ani muži, když chtějí rozsévat semeno, ani ženy, když si hledají nejlepšího samce.
No a za sebe můžu říct, že já jsem opravdu šťastná . Nevěrného přítele jsem tehdy vykopla, za dva týdny jsem si našla jiného a s tím jsem už šest let moc moc moc spokojená. Taky spolu jezdíme na dovolené, taky utrácíme peníze, taky se milujeme. A já jsem spokojenější tím víc, že si můžu vážit sama sebe...
Itiuplně jsem se lekla kdo psal muj příběh u nás to bylo uplně to samé jak přes kopírák a kdyby tam zustalata důvěra mohu říct i manželství je ted super vlastně mu nevěřim ani když jde na záchod ale taky je fakt že žít se s tím dá blbě ale dá říkám si ještě že se nestalo nic horšího
DashaJel
Proč bych měla pochybovat, když si rozumíme a je nám spolu dobře?
Nour
Já to s tou nevěrou tak nenapsala. Ale problémy ve vztahu bývají většinou zaviněny oběma. Třeba ne stejně, ale podíl mívají oba
Milísek
Třeba mu to doma s partnerkou chybí. Třeba je ona víc sebevědomá než je obvyklé
ivik1
Cituji ivik1: DashaJel
Proč bych měla pochybovat, když si rozumíme a je nám spolu dobře?
nepochybuj, mysli pozitivně, pochybami si akorat vženeš brouka do hlavy, budeš podezřívat, začneš být jiná, a pak se to i stane...
Jersika
Já spíš nechápu ty sebevědomé a nekompromisní rady vás šťastných, a tuto diskuzi jsem naopak chtěla vyprovokovat. Bohužel jsou tu jenom názory a rady žen, tedy jednostranné pohledy. A mým názorem je, že žena by měla být hrdá, ale ne nafoukaná, přesvědčená, že ona se chová nejlíp, že chyba je jenom v protějšku. Nevěru ani neschvaluji, ani neomlouvám, jenom říkám že lidé jsou tvorové chybující. Jistě je rozdíl, když někdo ubližuje dlouhodobě, soustavně, ale zakopnout může každý.
Přeji ti, že se ti podařilo tak rychle najít hodného přítele, přeji ti, aby ani on, ani ty jste nikdy nezakopli. Třeba bys už tak rychle dalšího super nenašla
rattty
Já nepochybuji, nemám proč, to byla odpověď DashaJel. Stoprocentně sdílím tvůj názor
jsem v práci, četla jsem část diskuse, ne celou...tak jsem to pochopila jinak...
souhlasím s tím, co jsi sem napsala...
ivik1
Já si teda taky myslím, že vztah je vždycky obrázkem toho, co do něho dávají oba partneři. Oba děláme chyby a výsledky jsou společné. Ale vadí mi, že chlapi zhusta svůj pocit nedostatku nebo nespokojenosti řeší právě nevěrou. Ženy častěji zkoušejí do problému vrtat a nějak o něm mluvit.
Já jsem v minulém vztahu cítila nesoulad a snažila se o tom mluvit - dozvídala jsem se, že hledám problémy tam, kde nejsou, a připadal jsem si jako hádavá ženská. A pak jsem najednou čelila jeho nevěře. Kdyby byl fér k tomu vztahu, aspoň by mi řekl: neklape to, jde pryč, ale on ještě lhal jí i mně... Takže tohle už jako jeho slabost a chybu vnímám. Tedy tak...
nuf
Víš, ten můj často ani nevěděl, že nějaký problém je a o čem mluvím. Oni myslí po "chlapsku", v hlavě jim něco chybí (to je vědecky dokázáno, mužský mozek je jiný než ženský a jinak funguje). Takže prkotiny neřeším a vlastně tím nemusíme řešit téměř nic. A synové jsou naprosto stejní. Prostě chlapi. Pohladit, pofoukat, nakrmit, uložit - a jsi ta nejlepší
Cituji ivik1: Já spíš nechápu ty sebevědomé a nekompromisní rady vás šťastných
Sebevědomé a nekompromisní rady? Když si myslím, že manžel, kterej manželku podvádí, pak jí lže, že to ukončil, načež se ona dozví, že ji pořád podvádí, a on, místo, aby se to snažil nějak urovnat nebo alespoň neupadal do vulgarismů jí vmete, že s milenkou šu...í a podsune jí, že je to její vina, tak když si myslím že takový muž není zrovna výkvětem mužské elity, to je špatně ? Když ona se šíleně trápí a brečí a on si vesele odskakuje k milence, aniž by to tajil (řekl přece manželce, že milenku miluje, tak o co jde?), tak když mám dojem, že lepší by bylo té ženě samotné nebo s někým jiným, to je mimo. Nebo šíleně nekompromisní? A co jí teda mám poradit?? On se jenom vy.... a pak přijde domů, neboj?? Proboha. Kdyby si jí aspoň vážil, nebude se takhle chovat.
A mimochodem, já si nedělám o mužích žádné iluze, stejně jako si je nedělám o ženách, rozhodně manželovi neprobírám kapsy nebo mobil, nepátrám, nehraju si na detektiva, jsem ráda, že máme tak skvělý vztah a vážím si toho, ovšem, kdyby mi muž vmetl do tváře, že někoho má a udělal by to takovým způsobem, jako to udělal manžel Antarie, tak poletí takovým obloukem, že by s sebou vzal i vchodové dveře.
Cituji ivik1: Prostě chlapi. Pohladit, pofoukat, nakrmit, uložit - a jsi ta nejlepší
No uffff, z takové definice chlapů se mi zvedá žaludek. Tipuji, že jsi spíše starší generace, taková, co vidí v mužích jen bezmozkovité bambuly v papučích s ovladačem v ruce. Naštěstí já takového rozmazleného mamánka nemám - a můj muž by se za takovou definici opravdu urazil.
taky jsem byla vždycky zastánce toho, že jak se něco stane okamžitě budu jednat sbalím mu těch jeho pár švestek a vyhodím ho. Jenže skutek utekl. Neříkám, že mi je manžel nevěrný jen jednoho dne prostě přišel a řekl mi že zjistil že mě už NEmiluje, že je mu to líto ale že neví co s tím, že je mu vše jedno. Ale že nás má rád, mě a děti, a že od nás nechce odejit, že snad přijde doba kdy se to všechno vrátí zpět. Bylo to měsíc před vánocemi. Jeli jsme na prodloužený víkend do lázní , vyříkali si spoustu věcí, chvíli to vypadalo že konečně bude vše v pohodě, že se snad i našel. Ale dnes vím, že stále nic není v pohodě, jsme jak na horské dráze jednou nahoře a jednou dole. Dokonce už i já jsem v situaci, kdy mi to občas je úplně jedno kde je co dělá...
Z toho je mi to zas všechno tak strašně líto že brečím a brečím, rejpu, řeším co řešit nemám, ale nemůžu si pomoci. Je to strašný. Zjištuji že sice stále spolu bydlíme, ale každý žijeme svůj život A přitom si nedokáži představit, že by se jednoho dnes sbalil a odešel.
Asi jsme se brali moc mladí a nezkušení možná jsme začali špatně, nejhorší na tom je že ten jeho zkrat přišel v době kdy jsem byla štastná, spokojena a říkala si konečně je doma pohoda a jsme oba spokojeni, a najednou tohle....
Horská dráha to je ted naše, jen jsme víc dole jak nahoře, kolikrát si říkám , že kdyby měl milenku měla bych s kým a proti komu bojovat, ale tak bojuji jen hlavou proti zdi a síly ty už bohužel došly
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.