Nesnáším rodiče svého přítele

Chodíme spolu 4 měsíce. Ano,trochu mě štve, že je takový ťunťa, ale zase má tolik jiných krásných vlastností, že se ho nevzdám.

Jistě, jen proto, že chci, aby jeho rodiče mu nechávali trochu víc prostoru? On je skvělý kluk na to, v jaké rodině vyrůstal. Já mám taťku, kterej opraví PC, řídí skvěle a dokáže opravit jakoukoliv věc na baráku. Takový by měl správný chlap být. Takže ano, pro mě je krapet divné, že ten jeho tatík musí povolat souseda, aby jeho synáčka odvezl za jeho přítomnosti (tatínkovi) a v jejich autě..prostě je ten otec neschopný a neschopná je i matka, která potřebuje kontrolovat při pětiminutové jízdě autem. Nevím jak žiješ, že se Ti tohle zdá normální. Mě ne.

Reaguji na Alizee:
Mě to taky nepříjde nijak zvlášť divné.
Prostě taková normální rodinka, jakejch je dvanáct do tuctu.
Vždycky je jeden v rodině, kdo přebírá určitou dominanci. Poslední dobou to v rodinách bývá právě žena. Nakonec, podle toho co píšeš o sobě a o svém klukovi, směřujete do stejných kolejí.

Laskavě ho nesuď ano? Neznáš ho. Studuje, do toho brigádničí a dělá co může, takže holt při studiu ještě bydlí s rodiči, protože studenti si nemůžou jen tak vydělat na byt pokud nemají bohaté rodiče. Jeho problém se nazývá "nesamostatní rodiče"... má je rád, což je určo fajn a pomůže kdykoliv může ale! ti jeho rodiče si neuvědomujou, že má i vlastní život. A co on může dělat když ho živí a on ještě studuje? Nemůže moc odmlouvat a otevírat si pusu když s nimi ještě bydlí). Je to úžasný člověk, který se bohužel narodil do rodiny kde vládne určitá nesamostatnost. A k tomu, aby si víc dupnul..tak k tomu se ho snažím vést, to je jasný.

Mě to ještě nepřijde tak hrozné, oni mají prostě svůj styl a tím žijou. Já si spíš myslím, že by to měl řešit tvůj přítel, ale pokud to neřeší, tak mu to asi nevadí, protože je zvyklý, že maminka dělá to a ono, maminka se zajímá a stará.

Pokud ti tohle vadí a nesnášíš je kvůli tomu, tak bych ti přála poznat rodiče mého přítele. Jeho matka mi hází klacky pod nohy, pomlouvá mě po celé vesnici, nejsem jim dost dobrá na nic, prý nic neumím..Přitom, ať to teda vyzní sebehůř, jeho máma je fakt hloupá omezená ženská, která se nikdy o nic nestrala, akorát si hledala nové a nové chlapy. Hned, jak jsem u nich byla poprvé, tak mi dala hodně najevo, že to s ní nebudu mít lehké a že mi pěkně zatopí. Teď zase roznesla drb, že jsme se s přítelem rozešli a řeklam to jeho babičce, která mě má ráda a ta se z toho, chudák, skoro sesypala.

Takže, co já bych dala za "možnátchýni" jako je ta tvoje. Třeba jen doopravdy neví, jak se má chovat, když si přítelovo první děvče a není na tu celou situaci zvyklá.

Reaguji na Alizee: Nezdá se mi, že by jeho rodina byla vyloženě špatná, to je věc pohledu, můžeš být sice naštvaná na matku, ale "chyba" je v tvém příteli, že si nestanoví ty hranice atd. Pokud jsi jeho první holka a on předtím dělal přesně to, že kdykoliv matka chtěla tak on přiskočil pomoct, tak teď je jen na něm dát doma najevo, že se situace změnila a že patří do jeho života i další osoba než jeho rodina.

Reaguji na marbee:
Ty jo, máš to těžký to nepopírám. A proč Tě vlastně nemá ráda? Jen proto, že jsi jí sebrala jejího kluka?A ten Tvůj kluk..zastává se Tě? Děláte proti tomu něco?

Prostě tobě vadí, že nemá na tebe čas. Rodiče si syna chtějí užít, stejně jako ty, když není celý týden doma. Buď to budeš tolerovat, nebo se rozejdete. Na jeho místě, matku by měl nechat řídit samotnou, k babičce např. jen, pokud to bylo domluveno dopředu apod., ale jak už holky psaly, to si bude muset vydobýt doma sám

Mně to taky tak hrozné nepřijde. Žijou, jak jim to vyhovuje. A že se vyptává? Když tě vidí málo, tak se prostě zeptá.
To že o víkdendu jel k babičce, nic hrozného. Já bych řekla, že mám již svůj plán a hotovo.

Reaguji na whisper:
No, jsem jeho první "opravdový vztah" když to tak řeknu. A mamka v jeho životě zřejmě hraje velkou roli. Je to takový rodinný typ. Já ale nemám ráda nesamostatné lidi, kteří se ani nesnaží se něčemu naučit. Viz. jeho tatínek, který má auto i řidičák, ale není schopen svého syna někam odvézt na nádraží když je třeba. Oni vlastně nechávají všechno na něm. Když se jede za rodinou na přes půl republiky, přítel u toho musí vždy asistovat, protože jeho máti s otcem by tu cestu nezvládli (ale zvládli, kdyby jen trochu chtěli)...nejsou nijak staří, jsou ve středním věku a zvládli by to úplně v pohodě. Přítel je hodnej že jim pomáhá ale děsí mě ta představa, že kdykoliv oni budou někam chtít jet, tak je tam buď má dovážet nebo odvážet on. Trochu mě zaráží, že některým slečnám tohle připadá normální. Mě teda příjde dost trapné být závislá na chlapovi, nejen co se týče řízení. A ještě k tomu pokaždé obtěžovat svého syna i když on má slečnu a má jen tři dny na to, aby se s ní v týdnu viděl a to ještě odpolko, protože ráno chodí do práce. A třetí den musí jet za babičkou, protože máti není schopná těch 7 minut v autě odjet bez toho, aniž by ji synáček stál za prdelkou. To se na mě nezlobte, ale tohle mi nepříjde normální a proto jsem na jeho rodiče tak naštvaná.

Reaguji na Alizee:
Nemusím tam jezdit, když tam jedu spím u jeho babičky. Ano, zastává se mě a má snahu to řešit, chodím tam jen ze zdvořilosti pozdravit. Má snahu, já u tvého přítele toto nevidím, protože on to tak podle mě nevnímá. Je to jeho rodina a přijde mu to normální, ne divné. Buď ráda, že se jeho maminka zajímá, podle mě tě má ráda a nedělá ti schválnosti. Schválnosti vypadají jinak.

Taky nemám v lásce rodiče od přítele, ale s tím nic nenadělám...

Přesně. Prostě mu to přijde normální, že mamka zavelí a on jede, udělá atd.

Reaguji na marbee:
Ano, příjde mu to normální, ale já už jsem mu na to řekla názor. On ví, že bych chtěla aby byl v tomhle ohledu víc tvrdší, ale zase mu nemůžu rozkazovat aby nejel za babičkou se svou rodinou. Kdyby tu nebyl jen na víkend, tak by mi to nedělalo takový problém.

Měla jsem dost podobné pocity. Přítelovi rodiče ho často potřebovali, aby jim pomáhal při stavbě a mě to přišlo jako omezování našeho času. Ale dospěla jsem

Reaguji na Efca:
Děkuju a vážím si toho, že mě někdo taky chápe a ví jak to myslím a nedělá ze mě hned furii která chce svoji lásku mít jen pro sebe a odtrhnout od rodiny. Ten můj není doslova mamánek, ale sklony k tomu má..to zas nemůžu říct že ne. To by se na ně jinak vykašlal a jel by za mnou. Ale do mamánka jako takového bych řekla že má ještě celkem daleko.