"Nesnáším" přítele

Tak s ním nebuď, ne? Co jiného by jsi chtěla slyšet?

řekla bych že to bude ponorka křížená s pocitem nespravedlnosti, že to ty chlapi mají na světě jednodušší...také jsem to měla v jednom vztahu, máš ale pravdu, že to je spíš náš problém.

Jo tááák, no vidiš, to mě nenapadlo!

Patty:
Spíš mám pocit méněcennosti, když vidím, jak jsou z něho všichni paf a on sem a támhle a on neni schopnej mě ani pochválit za to, že jsem dala "smrtící" zkoušku za jedna. Ale když má do školy něco on, tak mi to hned čte, já mu řeknu, že dobrý a stejně ze mě tahá a chce slyšet, jak je to geniální. A pak mi řekne..no to jsem napsal za 20 minut a ještě mě bolela hlava!

lasešůůůp

no tak takovej přítel by mě štval taky, o tom žádná. Když vidí a chválí jen sám sebe a ty nic, to je jasný, že se cítíš jako trouba. Je sám sobě středobodem a ještě má být tvým středobodem Taky jsem prožila něco podobného a ten člověk mě štval jak nikdo. To je pochopitelný. Chtělo by to si od něho odpočinout a promyslet, co dál..

lasešůůůp
jj, ten můj byl stejný, pořád se vychloubal a chtěl slyšet, jak se skvělý...co na to poradit nevím, asi si musíš uvědomit, jestli s ním chceš být nebo ne..a pokud ano, tak tuhle vlastnost se naučit snášet (vyslechnout ho a myslet si svý)...a jak jinak vám funguje vztah? Pokud jinak vše v pořádku, tak bych se pokusila to nějak zkousnout....pokud jsou tam i jiné problémy, tak asi zauvažovat, jestli to má smysl..

Patty
No vlastně je to jedno z druhým, z toho, co jsem napsala vyplývá, že v něm moc opory nenajdu. A nemáme skoro žádný společný zájmy, ale v těch jakoby zásadních věcech si rozumíme no. Kolikrát si řikáme ( oba) proč spolu vlastně jsme...prostě se máme oba rádi ale nevíme proč.

lasešůůůp
Hm, s tou oporou je to blbý, ta by mi chyběla...třeba to je jen nějaká krize, která přejde...ono je to těžký, když člověk neví. Sama jsem měla nedávno podobný problém, kdy na jednu stranu jsem s partnerem chtěla být, na druhou a ne a vůbec jsem nevěděla, jak a podle čeho se rozhodnout...je to těžké.

Patty
No přesně, chci s ním být, ale když se zeptám proč, tak nevím..takhle to vypadá jakože ho chci při nejbližší příležitosti zabít nenávistí, ale tak to vůbec neni. Mám ho vážně ráda, ale bojim se, jestli to není jen nějaký zvyk či co. Přece jen to je můj první vážnější vztah.

lasešůůůp
tak to jsem měla úplně stejné...byl to první vážný vztah, zdálo se mi, že jsem spolu byli ze zvyku, byl to stereotyp, přechozené...přitom rozumově jsem věděla, že je hodný, chytrý a podobně, jenže tam bylo právě takové nějaké ALE... nakonec mi pomohlo si napsat plusy a mínusy...co se mi líbí, co mi vadí....a když bylo mínusů více než plusů, tak jsem to ukončila. Ale přemýšlela jsem nad tím pořád, pak jsem si říkala, jestli jsem udělala dobře...prostě ty partnerské vztahy jsou pěkně komplikované.

Plusy a minusy, tak to je jasný... problém je taky v tom, že jsme každý na škole někde jinde a vidíme se víceméně o víkendech. V tom vidim problém proto, že scházet se rok jen o víkendech- nepočítám prázdniny, to znamená, že vztah se nemůže nikam hnout. Už je to cca půl roku pořád na stejnym bodě- nemám u něj ani spodky, když tam spim- teď celkem často. A když tam něco "zapomenu", tak už mi píše, že jsem to tam nechala a tak Prostě mám dojem, že buď se to hne dopředu nebo dozadu, ale takhle to prostě dlouho nezůstane.

To si opravdu říkáte navzájem?

No a není on jedináček?

No my se tak s přítelem scházíme v podstatě 6 let. Nejprv byl on pryč z domu (na intru), teď sem já na kolejích.. Bohužel to ani jinak nejde dřív než dostuduju... Ale jde to a máme se pořád moc rádi (snad to nezakřiknu ) snad to ještě 2 roky vydržíme než dodělám školu...
Jinak svým způsobem tě chápu, protože jestli se vídáte jen o víkendech, je to někdy mnohem těžší než když byste spolu byli dýl a v kuse... My třeba když sme spolu dýl (třeba týden 14 dní v kuse o prázkách), tak se hádáme paradoxně míň než když se vídáme jen o vík.. Ono oba máme zažitý jiný rytmus přes týden (ještě k tomu, když já chodím do školy a on do práce na směny) najednou sme spolu a člověk si musí tzv. "zvyknout" že sme zase spolu... Ale jak říkal, "táhneme" to spolu už nějakou dobu, taže to de...