Neshody ve vztahu - rozchod, odstěhování

ahoj, tak tohle jsem přesně prožívala stejně před nějakou dobou co ty, na chlup stejné, hlavně s těmi chlapy, stalo se mi to dvakrát dokonce, to si říkáš, že když už podrzhé se může tot stát, že opravdu není něco ok v dosavadním vztahu. Dopadlo to tak, že jsem s přítelem zůstala, někdy si to vyčítám, ale neměla jsem na to odvahu a nemám takže asi neporadím : / nejtěžší je, že přítel je mooc hodný, je na něj spoleh..Ale teď si vyčítám, že jsem to neudělala, když byla možnost, pořád nad tím přemýšlím, užírá mne to, co by bylo kdybych se odstěhovala...Nakonec jsem dopadla tak, že s přítelem jsem, mám ho ráda, ale jsou dny a těch převyšuje, kdy ho úplně nesnáším a není den co bych si nevzpomněla na toho druhého a trápím se... trvá to už půl roku.. bohužel nenašla jsem tu odvahu....řiď se srdcem..řídila jsem se rozumem a tak to dopadlo..

Reaguji na wrunenka3:

Toho se přesně bojím. Samozřejmě, že kdyby existoval někdo, kdo mi to "vyčte" z ruky, co je nejlepší, jdu tam okamžitě.
Problém je v tom, že mám ráda oba, každého asi trošku jinak, protože s přítelem jsme přece jen spolu přes 3 roky, vážím si ho za některé věci. Přítel mě určitě miluje, tím si mohu být jistá, zda mě miluje i ten druhý nebo je to jen "mít rád", to nevím. Problém tam určitě je, když přemýšlím o odchodu a už vůbec nemluvě o tom, když tam už figuruje jiný muž. Není to pro mě lehké se vrátit domů a vědět, že jsem byla s jiným apod. Někdo si řekně, že jsem slušně řečeno pěkná nevěrnice. Ale mě to radost nedělá.
Navíc ve mě pořád přebývá pocit toho, že mu ublížím apod.
Nebo si holt řekneme, že si odpočineme, třeba se to změní u obou a já se pak budu moct rozhodnout v klidu a ne takhle ze dne na den. Jsem z toho psychicky úplně zničená. Ráno jsem už vstávala s tím, jaký podvod jsem na něj vymyslela s tím, že už mám byt a on o tom samozřejmě neví. Nedovedu si představit přijít a říct - rozmyslela jsem si to, končíme.
Když jsem už před měsícem chtěla odejít, držel mě a brečel, prosil, ať to nedělám. Je to chlap jako hora a takhle se přede mnou ponížil.
Jsem opravdu bezradná, možná chvíle "odpočinku" by neuškodila ani jednomu z nás tří.

Podle toho, jak popisuješ "toho druhého", tak ve mně vůbec nebudí důvěru a toho bych si jako životního partnera rozhodně nepředstavovala.

Trochu mi připadá, že to s tebou nemyslí dost vážně. Už teď staví své koníčky před tebe - a to jsi po něm "jen" chtěla odpověď na otázku, ze které se úplně vykroutil..

Současný přítel je alibista, pohodlný a sobec, ale pořád z toho co jsi napsala na mě "hází" lepší dojem než "ten druhý". Koho si vybrat ti neporadím, ale pokud už nechceš zůstat se současným přítelem, pak se nerozhoduj pro druhého jen proto, že je to tak jednodušší a abys někoho měla... To už radši buď sama a najdi si někoho úplně nového.

Z prvního partnera (stálého mám pocit), že byste si měly dát chvilinku pauzu, ptz ty si potřebuješ utřídit myšlenky, jsi zmatená a ničemu by nepomohlo, kdyby ti byl ,,za zadkem".
Teprve potom můžeš zjistit, zda ti chybí, zda ho máš skutečně ráda a zda chceš ve vztahu pokračovat. I když vím, že některé slečny zde pauzy neuznávají, někdy to může jen prospět.
Z druhého přítele mám doje, že sám neví co chce a v momentě, kdy s ním chceš řešit podstatné věci, se raděj stáhne, ptz s tebou vlastně ani nic takového řešit nechce.
Myslím, že ten vztah nebere tak vážně jako ty, takže tady bych ho taky nechala chvíli být - uvidíš, že pokud nebudeš ani s ním, jak se zachová, zda o tebe opravdu stojí, nebo se raděj nebude vázat a užívat s nějakou svobodnou..
Takže závěr je, že by sis měla dát pauzu s oběma - mít čas na přemýšlení a bez tlaku se teprve potom rozhodnout. Samozřejmě neznám detaily vztahů, takže vycházím z toho, co jsem přečetla.

Reaguji na kedi:
Pokud bych se měla rozhodnout dle popisu tvé situace tak na toho nového partnera se vykašlu...už jen to jak se chová... Zatím bych zůstala se současným partnerem ale co nejdříve bych se odstěhovala do té Prahy....a pak uvidíš jak vám to bude klapat.

Reaguji na kedi:
Já jsem řešila něco podobného, jen jsem tedy nikoho neměla, ale bohužel jsem necítila v partnerovi žádnou oporu, takže jsem od něj odešla s tim, že si dáme pauzu, no a už jsme se k sobě nevrátili, prostě jsem poznala, že bez něj je mi líp.Bylo to těžký rozhodnutí, člověk má rád to, co zná a většina lidí má strach to změnit.Jinak za mě partnera, který má už dítě s jinou nebrat, jednoho takovýho mám doma a některý bejvalky jsou opravdu svi.., u nás doma jsou hádky jen kvůli tomu, bohužel bejvalku, se kterou má tvůj parter dítě nijak z jeho života nevymažeš, vždy je bude to dítě spojovat.

Já si myslím, že každý partnerský vztah má někdy krizi, ale vždy se to dá nějak vyřešit, když se chce. Podle toho co jsi napsala, já bych určitě zůstala se současným partnerem(po určitých změnách a go hlavně v komunikaci). Je vidět, že tě má rád, když si tě chce vzít a mít s tebou miminko, nezahazovala bych to. Přestěhovat se zpět do Prahy, no nedá se to řešit kompromisem? Třeba napůl cesty nějaký domeček nebo byt. U muže, co se s ním scházíš, se mi to jeho chování nezdá. Tak za prvé, to ti nevadí, že má dítě s jinou. Já jsem teda hodně tolerantní, ale kdyby můj partner měl už dítě, tak bych ho vyrazila i s dveřma. A pokud se on nechá vydírat tou ženskou, tak si umědom, že ona vždycky pískne a on poběží, kvůli dítěti a to bych teda já přes srdce nepřenesla. Navíc tě to bude později užírat, my ženský jsme přece takový. A druhá věc, kdyby mu na tobě tsk záleželo, tak by tě teď určitě neignoroval a našel si na tebe čas. Protože je víc než divné, že musí na tréning a na hokej a nemůže za tebou, když mu teda na tobě tak záleží. Navíc kde máš jistotu, že si tě bude chtít vzít a mít další dítě, když se chová takhle. Prostě to zavání nečím podivným.
Hodně chlapů chce vyloženě zkazit vztah, on ho nemá, tak proč by měli být štastní ostatní, že. A bohužel v dnešní době opeavdu hodně lidí závidí štěstí druhým.

Se současným partnerem bych to řešila stejně jako pokaždé, když jámám problém se svým. Mluvit a mluvit! Ten můj to absolutně neuměl, mluvit o pocitech a přáních, co mu vadí, co na mě nesnáší, co na mě má rád. Hrál si na počítači a já si vzala židli a sedla si k němu a povídala jsem, že nemám ráda, jak se neumí omluvit, že vím, že ho to mrzí, ale nikdy to neřekne a to mě se*e A pak jsem se zeptala, co ho štve na mě. A pak jak to chce řešit... a nakonec mi řekl, že je rád, že si s ním povídám, že je to potřeba a vzájemně zjišťujeme, že si pak víc rozumíme. Samozřejmě, že to mluvení samotné nestačí a vztah je o ústupcích obou stran a to mu můžeš taky říct, že ti třeba vadí, že si nerozumíte jako dřív apod. Žádný vztah není dokonalý. Já si myslím, že mám "relativně" ideální vztah, samozřejmě se hádáme jako všichni, ale vždycky si říkám, že jsem prostě našla lásku na celý život a že na tom můžu být mnohem hůř, mohl by mě mlátít, mohl by se chodit ožírat do hospod. Takže já jsem ráda, za to co mám a nepřemýšlím, jestli je někde něco lepšího(což není)

Přeju ti ať se to brzo vyřeší a dobře to dopadne, ať už se rozhodneš jakkoliv..

Já si taky myslím, že ten "nový" bude asi pěkné kvítko, ale je možné, že ti ho osud přihrál do cesty, aby ti otevřel oči... Aby sis třeba díky němu uvědomila, že co ti nabízí současný partner ti prostě nestačí, a že jsou i jiní chlapi... Ne zrovna ten "nový", ale že může být někdo další, pro tebe vhodnější...

Všem moc děkuji,

máte z toho většinou stejný pocit jako já.

Tedy dnes převezmu byt, řeknu o tom současnému partnerovi, aby neřekl, že je to na něj úplný podvod. Zřejmě mi pomůže vzít i věci, za což budu opravdu moc ráda.
Dáme si chvíli oraz. On toho bude mít stejně v následujícím měsíci více, takže si odpočineme oba.

Když o tom tak přemýšlím, bylo by mi asi daleko víc smutno, kdybych byla bez něj, než kdybych byla bez toho druhého.

Zkusila jsem nyní zavolat svému partnerovi s tím, že bych s ním potřebovala mluvit, jestli by nemohl přijet do Prahy, že za chvíli budu končit v práci, jestli by se mu to hodilo.
Ihned mi řekl, že přijede a klidně i počká, než skončím, když to bude déle, než předpokládám.
Řeknu mu o tom bytě a o tom, že si chvíli odpočineme, že můžeme spolu jet třeba na výlet apod., ale že každý bude ve svém a uvidíme, jak se to vyvrbí.
Asi tuší po těch posledních dnech, že se k něčemu schyluje a je opravdu znát, že má zájem to řešit.
Tak jsem zvědavá, jak to bude a jak to nakonec všechno dopadne.

Reaguji na kedi: 100%ně dej svéme stávajícímu šanci, podle mého ta pauza prospěje tobě i jemu, ale pozor na toho druhého s tím se nestýkej, to by potom totiž nebyla pauza, ale nevěra ..... On taky nebude během té pauzy tuším lítat za jinou, bude sám a přemýšlet, co bylo špatně a co ne, tak buď fér. Držím ti pěsti, napiš třeba jak to dopadlo....

Reaguji na kedi: Vidíš, jak to krásně vypadá, on se spraví, uvidíš.

Myslím, že ses rozhodla správně.Držím palce.