Nepředstavil mě ještě svým rodičům

nezatahovat to jo, ale vědět by o něm měli, tak to vidím já

Já to beru tak, že na to je času dost.

času je vždycky dost,ale tak zase chápu že rodiče mají o své díťátko strach,takže milého poznali,pokecali a máme klid všichni

tak co, už tě představil? Já už s tím mym nejsem, ale aspoň jsem se dozvěděla důvod proč mě nepředstavil. Byli jsme spolu 13 měcísů a prej do mě nebyl zamilovanej hned, ale zamiloval se do mě až před měsícem na dovolený, proto mě ani nechtěl představovat. Proč taky, když do mě nebyl zamilovanej a nebyl si jistej jestli se mnou chce být ? To je hajzl, viď, tak držím palce ať je to u tebe jiný důvod.

Já jeho rodiče poznala po 11 měsích a to jen proto, že nás táta vezl na letiště a máma z letiště, já jsem mu své rodiče ukázala asi měsíc předtím a to jsem v podstatě taky musela kvůli našim, něco jsme slavili.

Já s ek rodičům moc nehrnu, ale my jsme to měli takhle oba.

Mě by ani tak nevadilo že mě nepředstaví rodičům ale že je mu zatěžko mě vůbec vzít k sobě domů:/ a to jsme spolu 2 roky

A kde se scházíte 2 roky? Jen u tebe? Sorry, ale nemá doma oficiální přítelkyni?

Nechápu, jak to může někomu vadit, nebýt představená rodičům partnera.Já sama jsem z toho měla hrůzu tohle podstupovat.Přítelkyně mého bratra dokonce si vyžádala telefon na mne od bráchy, aniž jsme se někdy viděly a začla mne zpovídat, proč jí nechceme poznat a vyčítat mi to.A varianta se jít sama představit bych považovala za vrchol vlezlosti.

Taky jsem se toho obávala a oddalovala to.
Tobě by nevadilo je NIKDY nepoznat? Nebo až na svatbě třeba po 8mi letech. Oboje mi příjde divné.

Pokud by měli problém se se mnou vidět a nechtěli to, respektovala bych to.Netoužila bych se vidět s lidmi, kteří o to nestojí.Já mám krásné vztahy s rodiči a to mi stačí , přece mne nemůže trápit, že mne nechce poznat pro mne cizí člověk.Divné to může být- je nevidět, ale než někde trpět na návštěvě u lidí, kteří mne nemusí,děkuji ale nechci.

Polárko, ale ta kočka by očividně k němu chtěla i to představení s rodiči.

Co popisuješ, tak s těmi by nechtěl seznámit nikdo. Nebo kdyby se s rodiči nestýkal apod.

A proč si myslíš, že on ji nepozve k svým rodičúm, protože oni chtějí?To asi ne.Je dobré akceptovat druhé a netlačit.Má to pak cenu?Asi ne...

Protože píše tohle:

"Mě by ani tak nevadilo že mě nepředstaví rodičům ale že je mu zatěžko mě vůbec vzít k sobě domů:/ a to jsme spolu 2 roky"

Tak si nemyslím, že rodiče nechtějí, ale třeba o ní ani neví, navíc, když on ji nechce pozvat k sobě po 2 letech vztahu. Pro mne by to bylo neakceptovatelné. Možný důvod uvádím výše.

Ahoj, mám ten samý problém. Jsem s přítelem už rok a půl. Jeho rodiče jsou rozvedení. Po měsící mě představil jeho babičce a tetě se strejdou, po dalších 14 dnech jeho mamče a jejímu novému manželovi. Já ho našim představila po měsíci a půl. Ale trápí mě to, že mě ještě pořád po tom roce a půl nepředstavil svému tátovi a jeho manželce, u kterých bydlí. Už jsem tam párkrát byla, loni, ale to oni nebyli doma, jen babička, která bydlí ve druhé půlce domu. Ta mě viděla, ale nepředstavoval mě. V dubnu mluvil o tom, že někdy pojedem k nim grilovat, pak to říkal ještě v červnu, teď je skoro říjen a nic, Nevím jestli se ho na to mám zeptat, spíš nevím, jak s tím mám začít. Mám z toho velký strach. K jeho i mojí babičce jezdíme pořád, u nás jsme taky pořád, o to víc mě to mrzí. prosím poraďte mi někdo, jak mu to mám nadhodit, že bych ráda poznala jeho rodiče. Děkuju moc

Když jsem začala chodit se svým současným přítelem, téměř 2 měsíce jsme spolu "nic neměli". Prostě jsme se poznávali atd. Ale zhruba po 4 měsících, kdy jsem mu už 2 měsíce prala, vařila a starala se o nás oba, naznačila, že asi není v pořádku, že on už zná mou mamku a já jeho rodinu ne(a to mou mamču poznal v době, kdy měla totálně vytopený byt od sousedů, ve stavu rekonstrukce, ale já i přes to, že nechtěla, abych ho v tu dobu k nim vodila, jsem jim ho představila, naopak to utužilo vztah - občas s něčím pomohl) . Věděla jsem, že o mě jeho rodiče ví, ale pokládala jsem to z jeho strany tak trošku jako neslušnost. Ale nenaléhala jsem na něj, nebyl důvod mu to říct nějak důrazně, ale sám cítil, že se to musí "posunout" dál a příšel s tím, abych věděla, že to myslí vážně, že mě rodičům představí. Samozřejmě jsme tam dlouho nespali, připadalo mi to divné, a tak akceptovali naše sobotní návštěvy, a pak za mnou přišla jeho mamka a říkala, ať klidně zůstaneme na víkend, že budou rádi. Do dnešního dne s nimi mám perfektní vztah, oni nelezou do našeho a my zase do jejich. Vždy ta návštěva, i třeba víkendová, vyplyne sama z nějaké situace a je to pro všechny opravdu příjemné.
Ale zase mám tátu, ten žije s přítelkyní. S tátou nemáme úplně ten pravý vztah dítě-rodič, ale po roce vztahu jsem jim přítele představila, a pak mě potěšila sms, že mám velmi příjemného a fajnového partnera. To potěší.
U nás byla ta situace výhodnější v tom, že jsme byli částečně u přítele na začátku, bydlel sám, a pak jsme si pořídili společné bydlení, takže řešit spaní u mě, u Tebe, nebylo zapotřebí.
Každopádně bych se nehrnula za každou cenu někomu domů. To by mělo vyplynout samo z celkové situace toho vztahu, pokud i ten Váš partner s Vámi počítá.
Není nutné jezdit na časté návštěvy, ale je dle mého slušné se navzájem znát, pokud chcete i nadále spolu sdílet budoucnost.
Chápu, že někteří jsou poučeni z předchozích vztahů, někde možná pronesl někdo z rodičů - další mi sem nevoď. Ale pokud s někým rok a více jsem, i když člověk nikdy neví, tak asi s tím partnerem počítám....