Nepředstavil mě ještě svým rodičům

karamelka
Zanet96
jak jsem napsala, já bych ho rodičům představila a pokud by něco namítala, až pak bych třeba bránila styku. Nicméně jen MyChanel zná rodiče a ví, kdy co udělat nebo neuděla. Já nejdřív o tom mym jen mluvila, ne do detailů, ale zmiňovala jsem se že někdo je, že s ním někam jdu atd, bála jsem se, že se nám do vztahu bude mami třeba plést, že bude něco komentovat, ne, že by ho odmítala jako takového ,já se bála přesně opačně - že nás bude pořád zbát na návštěvy, na kafe, na obědy, proto mi vadilo, když mi jednoho dne řekla, že nás večer čeká a že doufá, že ho představím. Vůbec se mi to nelíbilo a strašně jsem litovala, že jsem se o něm vůbec zmiňovala, protože nám začala organizovat plán ještě dřív, než ho poznala. Nicméně ten večer jsme přišli a bylo to v poho. Vycházíme v pohodě, jen mi občas vadí, když mi třeba máma řekne "v sobotu se griluje, počítáme s váma". prostě bere jako hotovou věc, že nás pozve a my přijdeme. A vždy, když jsem řekla, že už něco máme, tak se jí to nelíbilo a já pak měla výčitky. Teď už si to nepřipouštím, třikrát pozvání odřeknu a počtvrté přijmu, aby viděla, že nebudeme skákat jako ona píská a zdá se, že to pochopila. Konečně. A ulevilo se nám všem. A když tohle říkám někomu, kdo moji mamku zná, tak mi vyčítají, že šílím, že oni mít takovou mámu a tchyni, tak si pískají Takže MyChanel, dělej co ti srdce radí, jen by ses doma mohla aspoň zmínit, aby to pak nebyl šok

lucinkaf
Ale jo,máš svým způsobem pravdu.Já před X lety řešila něco podobného,žila jsem s někým,koho jsem se doslova bála ukázat a věděla jsem,že naši nebudou rádi a řeknou k tomu své a přátelé to samé,ale i tak jsem to udělala,považovala jsem to za důležité,ukázat mu rodinu i když reakce budou negativní.On teda i chtěl poznat rodiče,tak jsem mu nemohla říct,že se ho bojím představit a věř,že moje máma je dost rázná a zabejčená.Nevím,mě přijde prostě zvláštní se bát představit partnera,kvůli tomu,že má rodina jiný pohled na život!
A byla jsem v mnohem horší situaci,to mi věř.
No je fakt,že je to na každém z nás.co uděláme.

MyChanel
Tak držím palce

naprosto stejný postoj mám já, protože pro mě je důležité, aby to o mně rodina věděla, ale pokud to má někdo opačně, svým způsobem ho chápu, ačkoliv bych se zachovala třeba jinak. A jak jsi sama napsala, tak sama ty pocity znáš

lucinkaf
Ano,to jo

lucinkaf
díky, ale to oni už ví, mamka i ví, že bydlel 7 let v UK, v čem podniká, kde žije ted a párkrát mě vyzvedl od našich autem, takže trochu ví, že někdo je a jednou ho ráda představím, asi mám z toho zbytečný strach, jakou jsi měla ty, ale prostě zatím to nepokládám za důležitý, možná i proto že ex měli moc rádi a nedokázali pochopit, proč jsem se s ním rozešla a nějakou dobu mi to vyčítali když jsem pak chodila s jedním fotbalistou a toho jsem ani nemusela představovat, to se vědělo...no takže ted nespěchám, nic méně na to jak mám ráda přítele to nic nemění a jsem moc ráda, že on má tak fajn rodinu a jeho mamka je uplně suprová!

MyChanel
tak to je moc dobře, hlavní je, že jste spokojeni oba a asi bych si tím víc hlavu nelámala. A co ty víš, třeba se jednou ozvou sami rodiče s tím, že by ho rádi poznali

holky moc děkuji za podporu, normálně uvažuji že ho hned představím!!najednou si říkám, že to přeci je jedno, duležité je že my dva jsme spolu štastni a to jak na to budou koukat naši je asi jedno, hlavní je že ho budou znát, protože jednou jsou to rodiče a asi by je mrzelo, kdybych jim ho nikdy nepředstavila....

tak přesně tohle jsem si tenkrát říkala jen a když se cokoliv děje, řekneme si, že hlavní je, že se máme a že se milujeme a ostatní nám jsou šumák Napsala jsi to hezky, navíc sama te´d vidíš, že nic není tak horké, jak se zdá a třeba ti to fakt pomůže k tomu prvnímu kroku

lucinkaf
jj, to je pravda, třeba za mnou mamka přijde, že by ráda věděla, kdo to je....tak ho pak ukážu
jinak je to asi i tím, že jsme od sebe daleko, takže když jedu já tam, tak tam ani moc známých nemáme, nebo jezdí on sem a tady jdem s partou lidí, nebo s jeho bráchou nebo prostě za jeho mamkou, prtž jsem jakoby já u něj ale k našim by se zase jelo hodinu...

MyChanel
a tomu všemu se třeba jednou od srdce zasmějete Holka hodně štěstí

lucinkaf
jj duležitý je opravdu, že máme jeden druhého, ani nevíš jak jsi mi pomohla, hned to vidím uplně jinak, pořád jsem řešila tu druhou stranu, ale proč jsem sem vubec psala, bylo jen, že duvodu proč představit nebo ne, muže být i více a mužou byti dosti hloupé jako ten muj....ale nikdo neví jak ta hloupost je pro někoho důležitá nebo velká.....

tak to jsi mě potěšila

přesně tak, každý si to musí posoudit sám, ale vnějšími názory si člověk může ledacos uvědomit

Úplně chápu, že je nepříjemný, když se váš přítel stále nemá k tomu, aby vás představil rodičům... Taky bych se nemohla ubránit myšlenkám, že to asi nemyslí úplně vážně.

Ale... Je tu i druhej extrém, kterej mám zase já. Rodina mýho přítele je neskutečně rozvětvená a neskutečně družná. Žijou si jakoby v takový komunitě a rozhodně není zvykem, že by se tam nějaký pár podle nich separoval, staral se jen sám o sebe. Já mám úplně jinou náturu, jsem raději spíš sama a občas se sejdu s pár blízkejma kamarádama. Přítel je tak někde mezi, myslím, že mu to taky úplně nevyhovuje, ale dost často se jim přizpůsobí.
Pořád by nás zvali na nějaký akce, obědy. Dokonce vznikla taková tradice, že každou neděli (tím pádem bylo absolutně nemožný s i něco naplánovat na víkend, přítel to nedokázal odmítnout a když to párkrát udělal, tak byl stejně z toho tak rozhozenej, že byla atmosféra úplně zkažená) je oběd u táty plus minimálně ňáká další sešlost v týdnu.
Tohle na mě pak bylo už moc, teď už to odmítám a jdu někam jenom vyjímečně. Samozřejmě se kvůli tomu hodně hádáme. Chci tím říct, že ani tohle není zrovna ideál a kolikrát bych byla radši, aby byli spíš uzavřenější a nechtěli se tolik vídat. Snad to některé z vás trochu pomůže

Jo a jen bych dodala – to, že takhle trvají na těch častých setkáních neznamená, že by mě měli tak rádi (spíš naopak), je to prostě jejich způsob života.

teda holky,tak koukám,že tay každá máme něco .. Já s drahým jsme pře pár dny také oslavili rok spolu a rodiče stále nic. Ale je fakt,že on se s nima neviděl už taky pár let,protože žil i v cizině. Nicméně nedávno ho kontaktoval jeho bratr,tak si píšu přes icq alespoň se "švagrem"

-> Bryony : chápu tě,i když z druhé strany .... mam čilou babičku,2 tety a 5 sestřenic (které mají skoro všechny děti) .... to je mámina větev ... po tátovi jsem raději sama (nebo s broučkem,sem tam jdem teda k našim na grilování,máme velký ům se zahradou a bazénkem,takže proč by se tu drahému nemělo líbit že) ... bohužel rodinka ala maminka to nechápe a pořád by nejradši chtěli,abychom za nima někam jezdili. Ještě chápu,že jsem ho představila babičce a jené tetě,kterou mám opravdu ráda,ale když už mě tu "otravují" i sestřenice,tak zase přece nemůžu pořád někam jezdit ,kort když drahý taky tyhle rodinné dýchanky nemusí ...
takže naše rodina je v podstatě za obě, i když by mě samozřejmě zajímalo,jací jeho rodiče jsou a něky mě opravu mrzí,že je neznám,připadám si taky trošku,jako kyby se za mě styděl.

ale to je asi všude stejné,že ženy

Ahoj holky,

asi patřím k vyjímkám, ale já vůbec nestojím o to, být představena rodičům, nebo naopak
partnera rodičům představit. Mně se osvědčilo, rodiče do vztahů nezatahovat, tak se toho
držím.