Nejlepší kamarádky

Jo jsem stejná. Když tak teda řeknu něco málo, ale fakt málo ... nějak mám své soukromí ráda a jen tak někoho do něj nepouštím.

Zkrátka jak říkáš, je ten typ, co si to nechá pro sebe. Například nesnáším, když ze mě někdo něco tahá, když vidí, že o tom nechci mluvit.

Tak já bohužel taky nemám nejlepší kamarádku a dost mi to chybí. Mám dvě hodně dobré virtuální kamarádky, kterým povyprávím jak se mám a co prožívám, ale není to ono...
Stojím o kamarádství s jednou holčinou, která je ale bohužel taky uzavřená sama do sebe a nic mi neřekne, i když ví, že mi může věřit a svěřit se s čímkoliv, hrozně mě to od ní mrzí... Pořád se s ní snažím udržovat kontakt, píšu jí, ale jako by neměla zájem...a to není ono!
Někdy člověk potřebuje k sobě někoho, komu by se vyzpovídal, kdo by ho vyslechl a upřímně mu poradit, chtěl pomoct, ze srdce obejmul, pohladil....a někdy na to jen přítel nestačí, kamarádka je prostě kamarádka!

s tou nej rozebíráme naprosto,ale naprosto všechno.... včetně úplných detailů

Reaguji na Nattalka: Já bych ji tak nezatracovala, sama ze své vlastní zkušenosti vím, že po několika zklamáních už není člověk natolik důvěřivý. Možná to chce čas. Nevím tedy přesně, jak to mezi vámi je, ale i v našem případě jsme se musely otrkat a nechat tomu trochu čas... Záleží ale na tom, jak dlouho už to je a tak no, to je zas pravda...

Žádnou nemám. Měla jsem jen ve škole. Teď se jen maximálně pozdrávíme a něco málo pokecáme ,ale už to nneí takové jako předtím. Nemáme už společné zážitky.

Ano, přesně tak. I jiné názory. Já osobně mám nejlepšího kamaráda a ten mi úpně stačí. Ten spolu s mým přítelem jsou jediní lidé, kterým se nebojím svěřit.